Občanské sdružení vzniklo před necelými pěti lety. "Fungujeme na principu domácího depozita. Nejsme útulek. Kočičky žijí u nás, chováme se k nim, jako by byly naše. Spí s námi třeba i v posteli," popisuje Kateřina Trnavská z Bechyně, jedna z členek sdružení, které si mezi sebou říkají kočičí tety.
"Já jsem se ke sdružení dostala tak, že jsem u nás na sídlišti našla opuštěnou kočičku. Šla jsem na městskou policii a tam mi řekli, že je to zbytečné," vypráví. Bylo to v lednu, venku byly tuhé mrazy. Nechtěla nechat bezbranné zvíře spát pod autem.
"Naštěstí jsem se dostala k letáčku sdružení Kočky České Budějovice a kontaktovala jsem je. Předsedkyně mi napsala, že mají plnou kapacitu, a pokud by to bylo možné, abych si ji nechala s tím, že veškeré náklady mi budou hradit, dokud se pro ni nenajde nový domov," vypráví Trnavská.
Kočkám poskytuje dočasný domov už rok. Za tu dobu jich měla čtrnáct. Nejvíc sedm najednou.
"Narodilo se nám totiž pět koťat. Maminku našli v Buku u Jindřichova Hradce, a tak mají všichni jako správní šlechtici přízvisko von Buk. Tři koťata už mají nový domov. Zbyli nám tu dva černí kocourci. Černé kočky se obecně nejhůř udávají. Největší poptávka je po zrzavých," poukazuje Trnavská.
Kočky České BudějoviceSdružení má okolo 15 stálých členek po celém Jihočeském kraji. Počet se však neustále mění. |
Každý, kdo si od sdružení kočičku bere, má ve smlouvě, že se musí pravidelně ozývat. A kočky a kocoury dá vykastrovat, pokud už kastrované nejsou.
"Každého zájemce podrobujeme křížovému výslechu, abychom posoudili, jaké mají zkušenosti a zda se k nim daná kočička hodí. Když se nám ten člověk nezdá, tak mu kočku nevydáme," říká jednatřicetiletá kočičí teta.
Samotné loučení s mazlíčkem, kterého třeba vyléčí z nemocí a v podstatě mu zachrání život, mívá hořkosladkou příchuť.
"Je to smutné, často si zabrečím. Vím ale, že kočička najde domov, kde ji budou mít rádi. Je skvělý pocit, když pak přijdou fotky, jak se má dobře. To pak vím, že to celé má smysl," dodává.
