Bytelný stůl se šesti šuplaty je místem, kde se zrodila tisícovka vtipů, ilustrace ke knížkám, leporela, omalovánky, kresby pro kalendáře i kapr Jakub. Jaroslav Kerles si ho pořídil před více než 40 lety a stále si na něm udržuje vzorný pořádek.
Jaroslav Kerles74 let Vystudoval stavební průmyslovou školu v Českých Budějovicích a poté pracoval v Hydroprojektu jako konstruktér. Kreativní práce mu byla bližší než například výkresy čistíren odpadních vod, stal se aranžérem v podniku Klenoty a nakonec zamířil do propagace České pojišťovny. Odtud pak v 70. letech odešel na volnou nohu jako výtvarník. Kreslil mimo jiné pro humoristický časopis Dikobraz. Vytvořil více než tisícovku vtipů, ilustruje knihy, kalendáře, je autorem kapra Jakuba. Ten jako symbol 171 logovtipů láká k návštěvě turistických cílů na mapě Jižní Čechy pohádkové. Je ženatý, má tři děti (Marka, Evu, Petra), sedm vnoučat a jedno pravnouče. S kamarády kdysi založil trampskou osadu K+K+K a stále jezdí na výpravy. |
"Hledání hrozně zdržuje. Když si sednu ke stolu, poslepu sáhnu doprava a vím, že tam je tužka, hned vedle pero a můžu se pustit rovnou do práce," přibližuje kreslíř a karikaturista místo, kde tráví alespoň čtyři hodiny denně.
Pokud ovšem není na čundru s kamarády nebo se netoulá na kole či vlakem s manželkou Věrou po jihu Čech či Evropě. Tvrdí, že místem jeho srdce a zároveň chatou či chalupou jsou pro něj celé jižní Čechy a pak hned italské Benátky.
"Loni jsme tam byli se ženou tři týdny a zdaleka jsme neviděli všechno. Tam je tolik krás, že by na to dva životy nestačily," dodává s tím, že se tam chce znovu vydat. Už popáté.
Na cesty si však nevozí skicář, pouze deník, do kterého si už léta zapisuje postřehy o místech, která navštívil. Kreslení je podle něj totiž hodně intimní záležitost, u které chce být sám. Zapomíná pak na čas, a to by bylo vůči manželce velmi sobecké.
Přidává i historku o tom, jak se letos vypravili vlakem na dva týdny do slovinské Lublaně. Bez cestovní kanceláře, jen s knižním průvodcem, manželčinou znalostí angličtiny a jeho pár frázemi ve slovinštině, aby se uměl zeptat na cestu a věděl, jak se řekne vpravo či rovně.
"Připravujeme se na takovou cestu vždycky minimálně několik měsíců, a to nás baví," říká s úsměvem drobný muž s povahou dobrodruha, který v sobě našel odvahu už počátkem 70. let a vydal se na nejistou dráhu výtvarníka na volné noze. Věřil, že uživit tři děti zvládnou, a tehdejšího rozhodnutí nelituje.
"Kreslil jsem při práci pro noviny či časopis Signál, tehdy snad všude byl v sobotním vydání sloupek kresleného humoru. Spal jsem taky jen tři hodiny denně, to se nedalo zvládat," přiznává.
Publikoval v humoristickém týdeníku Dikobraz, začínal s ilustracemi knížek, maloval leporela. Typické postavičky s velkým nosem a kyprými tvary jsou snadno identifikovatelné, i když Jaroslav Kerles naznačuje, že i ty se vyvíjely. "Je to jako s rukopisem. Jinak píšete ve škole a jinak v padesáti," poznamenává.
Stejně jako kapr Jakub, který se stal symbolem pro turistický projekt Jižní Čechy pohádkové. S nápadem přišel v roce 1995 šéf budějovického Mapového centra Marcel Goetz a chtěl po malíři kapra s nohama a rukama, který umí jezdit na kole a pít pivo.
Měl naznačovat, že tenhle kraj je o rybaření, cyklistice a pivní tradici. Nakonec vznikla vandrovní knížka pro návštěvníky, sběratelské pohledy, pohádkové knížky a pilotní tříminutový projekt televizních večerníčků. A loni byla mapa se 171 logovtipy od Jaroslava Kerlese dokonce zapsána do České knihy rekordů.
