Vtipálek Robert Pisár se dobře baví. Šéf obecně prospěšné společnosti Pomoc v nouzi, jež se stará o chudé a bezmocné, si 1. dubna úspěšně vystřelil z úřadů, dodavatelských firem, krajských zastupitelů, starostů, senátorů a novinářů. A zároveň zviditelnil Dům na půli cesty v Kynšperku, který pod Pomoc v nouzi patří.
Na stovky adres Pisár rozeslal věrohodně se tvářící zprávu, že šikovní klienti Domu na půli cesty vyhráli v německém Arnbrucku prestižní soutěž sklářských mistrů. A že jimi vyráběné skleněné vinuté perly poprvé v historii vyhrály Malethův pohár pro Česko.
Malethův pohár neexistuje a mladí umělci, kteří mají za sebou pobyt v různých ústavech, dětských domovech, vězení a v psychiatrických léčebnách, se klání v Arnbrucku vůbec nezúčastnili.
Všechno ostatní je ale pravda. Nezaměstnaní klienti, kteří nemají kam jít, v rámci sociální terapie vyrábějí bižuterii, svíčky a pod označením Kocábka je pak prodávají na tržištích a v e-shopu.
"Umístění je o to cennější, že svým uměním předčili i kolegy, kteří se výrobou skleněných šperků živí od roku 1946," přifoukl Pisár e-mailovou zprávu. Přiložil k ní fotku vítězného náhrdelníku a připojil odkaz na webové stránky festivalu skla v Arnbrucku. "Dal jsem si s tím hodně práce," připustil.
Pak už jen sledoval, jak mu přicházejí gratulace a slova obdivu a chvály. Třeba od senátora Jana Horníka, starosty Chodova Josefa Hory, exsenátora Pavla Čáslavy. "Děkujeme všem, budeme se je snažit odměnit malým dárkem. Kocábka existuje, ale málo se o ní ví. Chtěli jsme tak na její činnost upozornit," vysvětlil žert Robert Pisár.
MF DNES v úterý oslovila bývalého senátora Pavla Čáslavu. Ten ještě nevěděl, že se stal terčem vtípku. "Je to naprosto skvělé, vůbec jsem netušil, že v Domě na půli cesty žije tolik schopných lidí," řekl. Když zjistil, že šlo o žert, zasmál se. "Fajnový apríl. Jen nevím, jestli je to vhodný způsob propagace."
Klienti nedostávají za práci peníze, ale body
Různé dárkové předměty ze skla, kůže, vosku, látek i ze dřeva vyrábí amatérsky na koleně 15 až 20 klientů. Každý podle toho, jak je zručný. "Účastní se výroby i prodeje. Má pro ně velký význam, když je ocení zákazníci přímo u stánku na tržišti. Veškerý výdělek pak používáme na nákup materiálu," popsal vedoucí Domu na půli cesty v Kynšperku Ondřej Žák.
Klienti nedostávají za odvedenou práci koruny, ale body, jimž říkají kačenky. "Když jich nasbírají dost, třeba i za krmení slepic, pořídíme jim zimní bundu, boty, mobil nebo fotoaparát. Tedy věci, na které běžně nedosáhnou a nejsou schopni na ně našetřit," zmínil Žák.
Dům na půli cesty je určen jako přechodná stanice pro ty, kterým ještě nebylo 26 let, prošli různými ústavy a nemají kam jít. Často obtížně hledají práci. Dosud byli zvyklí, že se o ně někdo postará a nejsou zpočátku příliš samostatní.
