Odpovídala vaší radosti také oslava?
Ta byla decentní. Oba závody se jely ve dvou dnech po sobě a třetí den jsme letěli do Švýcarka na závod Světového poháru, kde Ester skončila v neděli třináctá. Což je taky skvělé, šlo o seniorskou kategorii.
Už jste někdy prožíval s dcerou podobné nadšení?
Samozřejmě, prožívám ho bez přestání. Ale hodně nadšený jsem byl třeba před dvěma lety, když Ester zajela na mistrovství světa ve snowboardingu ve Španělsku mezi dospělými třiatřicáté místo. V patnácti letech se prosadila mezi špičku v paralelním slalomu, dojela v polovině startovního pole. Jen si toho málokdo všiml.
Vaše dcera začala se snowboardingem a lyžováním už jako malá. Takhle jste si představoval její sportovní budoucnost?
V rodině hlavně dbáme na to, aby každý dělal to, co ho baví. Připadá mi, že život je hodně krátký na to, aby se člověk zabýval něčím, co ho nebere. A jelikož od Esterčiných dvou let bydlíme kromě Prahy v zimních měsících ve Špindlerově Mlýně, tak se sporty na sněhu ukázaly jako jediná varianta. Zvlášť když je má ráda.
Ester studuje dálkově gymnázium v Praze. Nevadí vám, že škola tak trochu udělala místo sportu?
Doma se řídíme heslem, že škola je až na posledním místě. (úsměv) Možná to zní jako vtip, ale jsou důležitější věci. Vzdělání je taky důležité, nicméně ve škole člověk zabije strašně moc času. Jsem rád, že se naše cesta ukazuje jako správná, protože Ester zvládá školu i při individuálním studiu, a jsem šťastný, že v Turecku uspěla - sláva teď patří jí. Třeba se dostane na olympiádu v Soči. Ale i kdyby žádné Soči nebylo, pořád se máme na co těšit.
Letní sporty jí ale taky nejsou cizí...
Určitě ne, na velmi dobré úrovni hraje plážový volejbal a skvěle jezdí na windsurfu. Obojí děláme jako součást letní přípravy.
Takže na její přípravu dohlížíte?
Ale jen jako táta, trenéry jsou Svatopluk Kovář a Richard Pickl. A pokud jde o letní nabírání fyzické kondice, na to dohlíží její dědeček, můj tchán Honza Klapáč. Bývalý hokejista, který má ze šedesátých a sedmdesátých let dvě medaile z olympijských her a sedm medailí z mistrovství světa, hrál mimo jiné s bratry Holíky.
Ester má o dva roky staršího bratra Jonáše, který se taky věnoval snowboardingu. Co dělá teď?
Byl v juniorské reprezentaci, ale protože studuje výtvarnou školu a dělá muziku, rozhodl se pro tuhle dráhu. A udělal dobře, protože jeho obrázky jsou skvělé a skvělá je i jeho muzika, kterou dělá s kapelou Ray-Band.
Jste rád, že syn se potatil?
Zprvu jsem se trošku snažil ho od muziky odradit, protože vím, co to obnáší, ale muzika si ho nakonec našla. Nebo se našli navzájem. Schválně se mrkněte na jejich nový klip na youTube. Před Vánocemi jim vyšlo první album.
Radíte mu, pokud jde o muziku?
Když můžu, tak mu poradím, jenže on mě za těch asi pět let, co hraje na kytaru, předběhl. Teď už se učím já od něj. (úsměv)
Neměl jste dřív tendenci, aby Ester třeba zpívala? Umí zpívat?
Umí, a skvěle. My máme jako rodiče tendenci nechat děti, aby dělaly, co chtějí. Zpívání ji baví, jenže nestíhá, protože snowboarding ji baví taky a lyže jakbysmet. Ale třeba se na tu dráhu jednou dá. Vždyť je jí teprve sedmnáct! Má přece spoustu času.
