Radikálové podle spisu, jehož části zveřejnila agentura AP, předpovídali vojenskou intervenci, k níž se 11. ledna nakonec rozhodla Francie. A obávali se jí. Počítali s tím, že se v takovém případě nakrátko stáhnou do pouště, ale budou v oblasti dále působit. Aby získali další spojence, jsou prý ochotni učinit krátkodobé ideologické ústupky.
Pod devítistránkovým dokumentem nalezeným v domě, který islamisté asi rok používali, je podepsán abú Musab Abdal Vadúd, což je válečné jméno Abdal Malika Drúkdala, který velí Organizaci Al-Káidy v muslimském Maghribu (AQIM). Dopis je v bodech, které sumarizují chyby a úspěchy bojovníků svaté války v Mali.
Drúkdal jim například vyčítá, že postupovali příliš rychle a počínali si moc brutálně při vynucování islámského práva. Doporučil, aby se chovali citlivěji, podobně jako rodiče k dítěti. "Tomu dítěti (Mali) je teprve několik dní, leze po kolenou, ještě se nepostavilo na nohy. Chceme-li, aby se na ně postavilo, musíme mu to usnadnit, vzít ho za ruku, pomoci mu a podpořit ho," vybízí Drúkdal.
Spis číslo 33/234
Profesor islámu z univerzity v Toulouse Mathieu Guidere řekl, že dopis je jedním z mála interních dokumentů AQIM a zřejmě vůbec první, který byl zveřejněn. AQIM svou dokumentaci čísluje a tento dopis je označen čísly 33/234. Dle Guidera je nejvýznamnější to, že dopis odhaluje spory uvnitř organizace o tom, jakým způsobem má být šaría prosazována.
Z obsahu vplývá, že byl dokument napsán loni v létě, kdy islamisté obsazovali severomaliská města a ničili také neislámské památky. Text svědčí o tom, že se radikálové snaží vyvarovat chybám, které činili v Somálsku a Alžírsku, když se snažili islámské právo zavádět tvrdými prostředky.
Vedení AQIM zjevně také pochopilo význam tzv. arabského jara, tedy revolucí, jimiž Arabové svrhli diktátory politickým protestem a postavili tak na hlavu učení Al-Káidy o tom, že vlády mohou být svrženy jedině ozbrojeným bojem.
Drúkdal, který osobně znal Usámu bin Ládina a sám je znám jako organizátor sebevražedných atentátů, svým druhům v Mali vyčítá zejména to, že ničili historické památky v Timbuktu, že krutě trestali nevěru ukamenováním, bránili ženám vycházet a dětem hrát si. A že prohledávali lidem domy. Právě tím prý ztratili přízeň místních lidí.
Drúkdal také radí získat si lokální skupiny rebelů, kteří bojují za své zájmy. Což se v Mali také stalo, když se k islamistům připojili separatističtí Tuarégové. Loni sice uzavřeli dohodu, ale vydržela jenom krátce a islamisté nakonec sekulární rebely ze severomaliských měst vyhnali.
