Roky vývoje vlastního auta se začínají Miroslavu Zapletalovi pomalu vracet. Šéf týmu Offroad Sport z Dřevohostic u Přerova letos skončil s vozem Hummer H3 Evo druhý ve světovém poháru Cross Country Rally a o příčku hůř na ruské Silk Way.
V lednu proháněl na Africa Eco Race i dvojnásobného vítěze Rallye Dakar Jeana-Louise Schlessera, ale pro poruchu musel odstoupit z 2. místa. „Byla to velká škoda, měli jsme závod rozjetý hlavou, všechno fungovalo jak mělo, jen ta technika nás zradila,“ přiznává Miroslav Zapletal po návratu ze závodu, který po přesunu Rallye Dakar do Jižní Ameriky obnovil tradici dálkové soutěže na černém kontinentu.
V průběhu Africa Eco Race jste stoupal pořadím až na druhé místo, pak ale váš hummer vypověděl službu. Už víte, co se stalo?
Přesnou identifikaci závady budeme vědět, až se auto rozebere, ale vypadá to na nějakou výrobní vadu, protože motor se nepoškodil a všechny hodnoty byly v pořádku. Vypadá to na vypadnutou záslepku z mazacího kanálu, bohužel to byl nový motor a nevydržel, ale to se stává. Sainzovi taky na Dakaru odešel motor, to samé Násirovi al Attíjovi, takže v tom nejsem sám. Spíše je příjemné, když se při závodech nic nepokazí.
Dobrý výsledek byl však blízko, mrzí to hodně?
Na našem sportu je krásné to, že žádné teoretické předpoklady se nemusí naplnit, protože je to dané obrovským časem, který člověk musí v autě strávit. Vždycky se může něco pokazit, jako se stalo nám. Ale když člověk vydrží na svojí standardní lajně a nedělá zásadní chyby, může to být korunované dobrým výsledkem. Mě závodění strašně baví a veškeré výsledky, které jsou s tím spojené, jsou jen bonus, ale ne priorita. Tou je ukázat na závodech, že v Dřevohosticích neděláme špatné věci.
Před startem jste se těšil, jak se poměříte s dakarskou legendou Jeanem-Louisem Schlesserem.
Je to mazák a tolik závodů, co má projetých, jsem ani v televizi neviděl. Ale je nesouměřitelné se s ním porovnávat, protože byl ve svém terénu. Na písku a planinách je neskutečně rychlý, my naopak potřebujeme spíše technickou trať nebo získat výhodu výdrží. Tentokrát nám však bohužel štěstí nepřálo.
Pro vás to byla na Africa Eco Race premiéra. Jak ji hodnotíte?
Ze závodu jsem velmi příjemně potěšený. Měl jsem totiž trochu obavy, že to bude amatérské a bez úrovně, ale ve finále se mi to strašně líbilo. Trať byla připravená rozumně, dávky mezi tři sta a čtyři sta kilometrů denně, čímž nechci říct, že to bylo jednoduché. Naopak, trať byla zvolená skvěle a pořadatelé odvedli kus práce se zabezpečením. Byl to velmi příjemný a dostupný závod za normálních podmínek. Palec nahoru.
Někteří účastníci si pochvalují, že v něm přetrvává duch dobrodružství, který původní Rallye Dakar měla a ta nová už nemá. Souhlasíte?
Nemyslím si, je to plnohodnotný závod. Dobrodružství si dělá člověk sám tím, jakým způsobem závod pojme, jestli chce závodit, nebo se podívat do krajiny, kam by se jinak nedostal nebo se bál. Protože dostat se do Mauritánie s ruksakem nebo autem je dost komplikované a člověk nemá záruku bezpečnosti. Závodní třída ale byla silná, v kamionech čeřil vodu Kamaz, Jean-Louis Schlesser je jeden z top pilotů několik let a dvakrát vyhrál Dakar. To není žádný amatér. V jeho letech je to obdivuhodné, pořád je sportovcem tělem a duší, zkrátka crazy man! Když se člověk na něj dívá, vůbec se nebojí zestárnout.
Měl jste čas obhlédnout jeho slavnou buginu?
Znám ji dobře, protože se spolu utkáváme na závodech. V loňském roce jsem ho ve světového poháru porazil o jeden bod. Bylo krásné vidět, že když jsme jeli po evropských závodech, tak na nás neměl, a když jsme jeli dálkové závody v Egyptě i jinde, tak jsme to stejné ztráceli my. Jeho buggy má výhodu v tom, že je to dvoukolka, kde jsou předpisy volnější, zatímco ve čtyřkolkách se stále utahují, takže jsou auta nesouměřitelná. Je to vidět i na Rallye Dakar, kde měl v peruánských etapách výhodu Násir al Attíja, ale když se jelo do Cordoby, byla to daleko více rallyová trať a polovina závodníků najednou ztrácela.
O Dakaru mluvíte se zápalem, skutečně nešlo zařídit, abyste tam letos startoval?
Jsem realista, určitě si na závodění nechci brát půjčku, i když nám to před Vánocemi všichni vnucují. Čísla si napíšu pod sebe, podtrhnu, sečtu, a buď na to mám, nebo ne. Ale určitě mě to mrzí, rád bych se tam podíval a závodil. Tak aspoň na dálku sleduji se zájmem konkurenci a také svého klienta Adama Malysze.
Loni jste slavnému polskému skokanovi na lyžích připravoval vůz a na trati dělal s kamionem asistenci. Jak vypadá vaše spolupráce teď?
Letos se Red Bull rozhodl, že jestli ho bude podporovat, tak jedině pokud pojede s toyotou, jinak ať si jede Dakar za svoje. Takže jsme na čtrnáct dnů naši spolupráci přerušili a doufám, že se pak ke mně Adam zase vrátí. Pořád u mě má Mitsubishi L200, se kterým jezdil loni a měl by i pokračovat. Jak se vrátí z Dakaru, budeme plánovat sezonu 2013.
Adam Malysz jede zatím výborně, po 11. etapě byl na 14. místě. Kdyby jel v autě připraveném u vás, byla by to skvělá reklama, že?
Dělal jsem maximum pro to, aby jel s naším hummerem, ale jeho generální sponzor rozhodl jinak a nedalo se s tím nic dělat. Měli jsme momentálně kratší sirku. Ale když odjížděl na Dakar, jeho slova byla, že ho mrzí, že nejedeme spolu. Plánovali jsme totiž, pokud bychom na Dakar jeli, tak jedině se dvěma auty z Dřevohostic, jinak by to byl ekonomický nesmysl.
To se však nestalo.
A také to beru jako svoji manažerskou nebo obchodní prohru. Nemůžu ale myslet jen na reklamu, ale uvažovat ekonomicky, jinak bych taky mohl brzo zkrachovat. Možná bude pro naše auta zajímavé, když udělá dobrý výsledek a vrátí se ke mně. Všechno zlé může být k něčemu dobré.
Dobré jméno svým vozům jste si však udělal už sám druhým místem ve světovém poháru Cross Country Rally a třetím na ruské Silk Way.
Víc už jsme pro reklamu našeho auta asi nemohli udělat. Eviduju rostoucí zájem, ale vzhledem ke konkurenci v nabídce aut a ekonomické situaci to není tak, že bychom zítra rozjeli pásovou výrobu. Viděli jsme však v Polsku nebo Portugalsku, jak lidé od Toyoty i od Mini přemýšlejí, čím to je, že nám auto tak jede.
Přitom v úvodu sezony se vám ve světovém poháru vůbec nedařilo.
Po třech závodech jsme měli nulu a vypadalo to hodně tragicky. Zbytek sezony ale vycházelo vše, na co jsme sáhli. Na posledním závodě Baja Portugal jsme vyhráli a dostali se až na to druhé místo. Změnilo se to až s výměnou navigátora, ale to je jen náhoda.
Takže Polák Maciej Marton je vaše štístko?
Vyhovuje nám to spolu a spolupráce je hodně příjemná i díky tomu, že je na něm vidět elán mládí. Je ochoten mnohé obětovat a v autě je jeden z těch nejlepších, kdo mi tam kdy seděl. Ač jsem tomu nevěřil, protože jsem chtěl jet s jeho tátou (Rafal Marton, spolujezdec Adama Malysze na Rallye Dakar -pozn. red.), ale neměl čas a nabídnul mi synka. Neměl jsem z toho radost, ale na testech v Maroku se ukázalo, že je gramotný, a po prvních závodech v Maďarsku, že je to správná cesta. Jsem tedy za něj rád, protože je to v našem sportu jedna z hodně podstatných částí úspěchu. Navigátor musí být funkční a také závodění věnovat spoustu času. Je to tvrdá práce a ježdění po světě po celý rok.
