Bylo půl jedenácté dopoledne, Tyler Ziegel měl čtyři hodiny před svatbou a nemohl najít svou levou ruku. Prohledával ve svém domku jednu zásuvku po druhé, a když konečně protézu objevil, připevnil si ji na zbytek předloktí. Šlo mu to obtížně jako vždy, protože to mohl dělat jen dvěma prsty, které mu zbyly na pravé ruce.
Tyler, kterému tehdy bylo 24 let, si potom oblékl slavnostní uniformu námořní pěchoty, připevnil si na hruď Purpurové srdce, vyznamenání, které dostávají američtí vojáci za zranění v boji, nasedl do svého černého Chevroletu Silverado a odjel ke své snoubence Renee Klineové.
Tam je potom vyfotila fotografka Nina Bermanová, která za ten snímek později dostala cenu v soutěži World Press Photo. Byla to fotka, která obletěla svět a udělala z Tylera muže, jehož teď česká média s nedostatkem taktu označila za slavného či dokonce nejslavnějšího hrdinu války v Iráku. I Tyler by řekl, že to, co ho potkalo, není sláva, ale neštěstí, protože kromě výše uvedených zranění přišel o tvář, rty, uši a jedno oko. Proto ta svatební fotka zasáhla svět. Kontrast byl šokující: načesaná nevěsta v bílém zavěšená do znetvořeného muže.
Před několika dny Ty, jak mu říkali, zemřel, protože uklouzl na náledí. Svět zprávu zaregistroval, fotka znovu oblétla svět a tím se nad ním zavřela navždy voda. Ale Tyler Ziegel je taky příběh, který stojí za to popsat.
"Přijď rychle k nám"
Krátce před fotografováním si Ty a Renee slíbili lásku "v časech radosti i bolesti, nemoci i zdraví, v časech dobrých i zlých". Faktem je, že smutku a zlých časů si už stihli zažít na několik lidských životů.
Kdysi, tedy před několika lety a jedním výbuchem bomby, to byl úplně obyčejný pár, jakých jsou v Illinois tisíce. Oba středoškoláci. On udělaný s obličejem fotbalového zadáka, ona šestnáctiletá dívka, na níž o tři roky starší mladík dělal dojem. Přišel pracovat do autodílny jejího otce, aby si přivydělal nějaké peníze. Ve škole sice patřil k nejlepším, ale když skončil, v návalu vlastenectví se přihlásil k námořní pěchotě, jak to bylo v prvních letech po 11. září 2001 celkem běžné. Stihl větší část invaze do Iráku a v červnu 2003 byl ve zdraví zase doma a svlékl uniformu.
Začal pracovat a ještě víc se sblížil s Renee, které v té době při dopravní nehodě zahynul otec. Když jí bylo osmnáct, bylo to 13. srpna 2003, dal jí krabičku a v ní bylo napsáno: "Dlužím ti zásnubní prsten."
Vypadalo to, že z nich bude obyčejný americký pár. Jenže za nějaký čas se Ty dozvěděl, že ho znovu povolají do služby. Měl se vrátit do Iráku, kde to začalo znovu hořet. Měl tam strávit sedm měsíců. Odjel ve dnech, kdy Renee slavila devatenácté narozeniny.
Přála si svatbu ještě před jeho odjezdem, ale Ty ji chtěl odložit až na potom. Byl vždy pragmatický, a tak koupil před odletem malý domek, kde potom měli založit rodinu.
Těsně před Vánoci 2004, dva měsíce před tím, než se měl vrátit, zazvonil Renee mobil. Jeho rodiče jí volali, aby přišla k nim domů. Spěchala, protože si myslela, že tam na ni čeká Ty, který přijel na svátky a chce ji překvapit. Jenže vše bylo jinak.
"Jeho matka plakala. Řekli mi, že vůz s Tylerem vyletěl do povětří, ale že přežil."
Tyler střílel z kulometu a výbuch nastražené nálože odnesl z celé šestičlenné osádky nejhůř. Exploze ho popálila, vypálila mu oko, rozdrtila mu na čele lebku a navíc měl v mozku střepinu. Lékaři mu později amputovali levou ruku pod loktem a tři prsty na pravé ruce. Oheň také spálil jeho obličej, rty, uši a velkou část nosu.
"Jak mu říct, že nemá uši?"
Zraněného převezli do vojenské nemocnice v texaském San Antoniu a Renee tam druhý den odletěla za ním. Když ho spatřila, uklidnila se. "Nejdřív jsem si myslela, že to není tak hrozné," řekla časopisu People. "Vypadal jako dřív, jen byl oteklý a zčernalý, jak byl spálený." Jenže když mu poté odstranili mrtvou tkáň a sestra ho po operaci odvezla zpět do pokoje, Renee svého snoubence nepoznala. Myslela, že se ošetřovatelka musela splést: "Kde je Ty?" zeptala se jí. "Tohle není on."
Renee přiletěla do San Antonia jen s několika kousky oblečení, které najednou nestačily, protože tam strávila celé měsíce. Ty prošel desítkami operací. Celé první dva měsíce byl pod sedativy. Ona ho sprchovala a krmila.
Když v půli února 2005 nabyl vědomí, lékaři požádali Renee, aby mu neříkala, jak moc byl postižen. Bylo pro něj lepší, aby se pravdu dozvídal postupně. Ale to bylo strašně těžké.
"Vyjela jsem s ním ven a on chtěl, abych mu nasadila sluneční brýle. Jenže jak jsem mu měla říct, že to nejde, protože nemá uši?"
Když mu jednou brali míru na protézu, zahlédl se v zrcadle.
"Povídali jsme si a on mi najednou řekl: Viděl jsem svoji tvář. Řekl to úplně bezvýrazným hlasem."
V květnu 2005 se oba přestěhovali do rehabilitačního centra pro raněné vojáky a jejich rodinné příslušníky. Strávili tam víc než rok. Ty tam na všechny působil jako motor, byl plný elánu. Občas si vyšli od ulic. Oba si museli zvykat na pohledy, které po nich vrhali kolemjdoucí. Když měl narozeniny, Renee zamluvila na víkend hotelový pokoj v San Antoniu. Všechno šlo, jak mělo: večeře a víno. Když se vrátili na pokoj, Ty udělal něco, co u něj Renee ještě nikdy neviděla: rozplakal se. "Je mi tě moc líto, tohle si nezasloužíš," řekl jí.
"Odpověděla jsem mu, aby sklapnul a že už jsem ho viděla v horším stavu. A dodala jsem, že jsem tady s ním proto, že chci."
Vypadá to jako americký román. Ale skončil špatně.
"Když se na něj podívám, pořád vidím Tylera"
Zpočátku šlo všechno jak mělo. Tyler se vrátil domů jako hrdina. Sousedé opravili dům, dali novou střechu. Renee si dokončovala přerušenou střední školu a přivydělávala si jako servírka. On dostal penzi 2 700 dolarů a když si stěžoval, že je to málo, zvýšili mu ji.
Zdálo se, že nejlepší kúrou je pro něj trochu drsná legrace. Renee mu říkala Bramborová hlava a když byl jednou Ty s kamarádem na pivě a kradmo si ho prohlížel nějaký muž s cigaretou v ruce, kamarád na něj zavolal: "Chlape, měl by ses zamyslet. Podívej, co kouření udělalo tady s Tylerem."
Pak přišla svatba a fotka, která je udělala známé po celém světě. Už předtím byli v nejsledovanější televizní show. Vypadalo to jako americký příběh vlastenecké lásky, vhodný pro vybičovanou dobu "války s terorismem". Těžce zraněný válečný hrdina, jehož jeho milá nezapudila. Zdálo se, že láska je všemocná. Guvernér státu Illinois den svatby dokonce vyhlásil státním svátkem.
Pravda, když se na tu fotku podíváte, napadne vás hodně věcí. Renee na ní nevypadá šťastně, spíš zaraženě. To přivolává pochyby, jak to vůbec bylo a jestli ji ke svatbě nepřímo nepřinutilo okolí, soucit a obava vzepřít se veřejnému mínění. Ona však vždy tvrdila, že ne. Nevadil jí ani Tylerův vzhled. "Nepřipomíná sám sebe, jak vypadal. Ale když se na Tylera podívám, vidím Tylera. Vlastně nevidím žádný rozdíl."
Ale k něčemu přece jen došlo. Do roka přišel rozvod.
Co se stalo?
Dodnes není jasné proč. Zda se v Tylerovi ozvaly traumatické zážitky z války, takže se začal chovat nesnesitelně, nebo zda se Renee náhle zlomila a po měsících, kdy se vším vnitřně bojovala, si najednou uvědomila tvrdou realitu, totiž doživotní devastující zranění svého muže, přes které se nemůže přenést.
Z amerických médii šlo po rozvodu vyčíst, že důvod je asi směs obojího. Tyler nebyl stejný jako dřív ani psychicky, protože jeho osobnost a sebevědomí se octly ve svěráku reality. Kromě toho svou roli zřejmě sehrál posttraumatický syndrom a zřejmě i následky zranění mozku. A Renee v jednu chvíli pochopila, že Ty už nikdy nebude jako dřív.
Před nedávnem Ty zemřel. Vzhledem k tomu, čím vším prošel, se jeho smrt zdá tak banální, že je až neuvěřitelná. I to samozřejmě vyvolává spekulace o sebevraždě. Ale smrt na náledí má logiku. Protože lékaři museli Tylerovi odstranit kus čelní kosti, byl hodně zranitelný.
Stačilo jediné nešťastné uklouznutí na náledí.
A to je konec smutného příběhu Tylera Ziegela.
