Je mladý a totálně vyřízený. Je mu dvaadvacet a možná ho odsoudí na půlstoletí do vězení. Jeho vrstevníci mají život pořád před sebou, ten jeho už vlastně skončil. Finito... Voda se nad ním zavřela už teď. Koho totiž ještě zajímá svobodník Bradley Manning?
Je zvláštní, že se o něm vůbec nemluví, přestože nebýt jeho, žádné aféry WikiLeaks by nebyly. To on ukradl všechny ty statisíce tajných depeší, které pak Julian Assange jen zveřejnil. Ale zatímco zprávy o několika Assangeových dnech strávených ve vazbě dělaly hlavní titulky po celém světě, fakt, že Manning už měsíce hnije na samotce, nikoho nevzrušuje.
Kontrolní otázka: Víte například, že Manning nechtěl zradit Ameriku, ale že jí chtěl naopak pomoci?
Začalo to 22. května 2010 někdy o půlnoci místního času na základně východně od Bagdádu. Armádní zpravodajský analytik Bradley E. Manning sedí u počítače a právě chatuje s bývalým hackerem jménem Adrian Lamo, který žije v San Francisku. "Mám hypotetickou otázku," letí vzkaz z Iráku do Kalifornie. "Kdybys měl volný přístup k tajné informační síti a měl bys ho dlouho dobu... řekněme osm až devět měsíců... a kdybys tam viděl neuvěřitelné věci, hrozné věci... věci, které patří do veřejné sféry a ne na nějaký server umístěný v temné místnosti ve Washingtonu... co bys udělal?"
Lady Gaga jako dobré maskování
Manning žádá člověka, kterého v životě neviděl a vlastně ho vůbec nezná, o radu - a hlavně o souhlas.
Snaží se, aby Lamo pochopil, k čemu všemu má na tajném vládním intranetu přístup. V následujících dvou dnech píše: "Je tady třeba databáze půl milionu zpráv z irácké války od roku 2004 do roku 2009 s hlášeními, souřadnicemi a údaji o ztrátách, stejně tak jako 260 tisíc diplomatických depeší, které vysvětlují, jak první svět využívá ten třetí, to vše v detailu a z vnitřní perspektivy."
Brzy je jasné, co s nimi asi udělal. "Poslal jsem to tomu bělovlasému Australanovi." A je to venku.
Později Manning bývalému hackerovi napíše, že už WikiLeaks předal tajnou depeši z americké ambasády v Reykjavíku ze 13. ledna. Lamo něco takového skutečně na WikiLeaks najde, objevilo se to tam 18. února.
Kromě toho Manning informuje Lama, že to byl on, kdo WikiLeaks předal videa ze dvou krvavých masakrů v Iráku a Afghánistánu, jichž se dopustila americká armáda.
Jindy napíše něco, co dnes vypadá jako docela přesná prognóza: "Až se jednoho dne vzbudí ministryně zahraničí Hillary Clintonová a několik tisíc diplomatů na celém světě, dostanou infarkt, až zjistí, že celý archiv naší tajné zahraniční politiky je k dispozici veřejnosti. Všude, kde máme diplomatické zastoupení, vypukne skandál."
Manning navíc přesně popsal, jak si tolik dokumentů mohl postahovat. Vypadá to neuvěřitelně, ale udělal to stejně snadno, jako si někdo stáhne fotku z internetu.
Nosil si s sebou DVD, na nichž byla hudba Lady Gaga a taky to na nich bylo fixem napsané. Zatímco předstíral, že poslouchá při práci muziku, písně vymazal a na jejich místa nahrál dokumenty. Aby nikdo neměl podezření, pohyboval se přitom do rytmu písní, které neposlouchal, a zpíval si melodie, které dávno vymazal. Když mu padla, vzal DVD s nápisem Lady Gaga a odešel. Takhle prosté to bylo.
Otázka číslo jedna: proč to dělal? Otázka číslo dva: a proč zrovna on?
"Držte hubu a sežeňte jich víc"
První odpověď je jednoduchá.
Manning má všeho plné zuby. Sebe, armády, celé té války, která zblízka - a ze zpráv, které našel v intranetu - vypadá úplně jinak než z Ameriky. Je očividně demoralizovaný.
Jeden příklad za všechny. Takový, který by otřásl i cynikem. Manning jako vojenský zpravodajec dostane za úkol vyšetřit patnáct Iráčanů zadržených za vytištění "antiirácké literatury". Nechá si všechny podvratné texty přeložit a zjistí, že jde vlastně jen o kritiku korupce ve vládě. Jde s tím k veliteli. Ten ho vyhodí. V téhle podobě o tom nechce ani slyšet.
"Řekl mi, abych držel hubu a zjistil, jak můžeme zajistit VÍCE zadržených," popsal Manning ve zprávě pro Lama konec celé záležitosti.
Začínal toho mít postupně dost. A pak narazil na statisíce tajných zpráv.
"Je důležité, aby se to dostalo ven," napsal o nich. "Z nějakého bizarního důvodu mám pocit, že by to mohlo něco změnit."
Druhá odpověď je komplikovanější.
Jsem ztroskotanec
Manning je v té době na dně. Život se mu právě hroutí pod rukama. Byl degradován o jeden hodnostní stupeň, protože se popral s jiným vojákem. Byl to už jeho druhý incident tohoto druhu. Měl pocit, že nemá žádnou budoucnost, protože tenhle záznam ve služebních papírech rozsvítil nad jeho budoucí kariérou v armádě červenou.
"Ztrácím práci... přicházím o možnosti postupu... nemám skoro nic víc než tenhle laptop, pár knížek a celou tu hroznou věc s tajnými zprávami." Jindy napíše: "Už jsem vyčerpaný... v zoufalé snaze, abych to v životě někam dotáhl, jsem vstoupil do armády, a to se nyní ukázalo jako katastrofa. A k tomu se brzy stanu nejprofláklejším hackeraktivistou nebo jak bych to měl nazvat. Vytvořil jsem pořádný bordel."
"Jsem ztroskotanec," dodal, zatímco jindy konstatoval, že je "duševně zlomený". Někdy byl hovornější: "Byl jsem tak dlouho izolovaný. Byl jsem natolik chytrý, že jsem věděl, co se děje, ale současně jsem byl bezmocný a nemohl jsem s tím nic dělat. Nikdo si mě nevšímal."
Tady se spojily snad tři věci najednou. Nešťastná láska, stále se horšící vztah k armádě a rodina.
Manning byl zlomený proto, že se s ním rozešel přítel. Manning je totiž gay. Mimochodem, jeho sexuální orientace hrála v aféře WikiLeaks důležitou roli: Díky příteli našel místo, kde mu bylo dobře. Byl to okruh lidí, k nimž patřili aktivističtí hackeři. Když se jeho vojenská kariéra dostala do problémů, instinktivně se obrátil k jejich světu.
S armádou to bylo opravdu špatné. Manning jí měl plné zuby. Iritovalo ho, že nemohl využít svou vysokou inteligenci. "Pořád vás ignorují," napsal v mailu o svých nadřízených, "jen někdy jsem mohl dělat něco zajímavého, ale pak se to zase vrátilo zpátky k ´přines mi kafe a pak zameť podlahu'." Na Facebook si napsal: "Bradley Manning není kus vybavení."
Součástí problému s armádou bylo i to, že drobný Manning se do machististického prostředí nehodil. Dvě rvačky, které měl, se udály proto, že se stal objektem špičkování. Se svou postavou (váží 55 kilo a měří něco přes 160 centimetrů) mohl vyvolávat potyčky maximálně v okolí základní školy.
Všichni se mu smáli
Manning vlastně nikdy nikam nezapadl. Jeho otcem byl americký voják, který si za služby v Británii namluvil tamní dívku. Rodina žila nejdřív Oklahomě, kde spolužáci považovali Bradleyho za počítačového cvoka a později ho označovali za vznětlivého introverta. Když se rodiče rozvedli a Bradley odletěl s matkou do Británie, spolužáci na střední škole si z něj dělali legraci, že je homosexuál.
Když se vrátil k otci a ten se dověděl o jeho sexuální orientaci, vyhodil ho. Nějakou dobu přespával v autě. Pracoval v jedné softwarové firmě jako vynikající programátor. V roce 2007 vstoupil do armády, aby dal svému životu nový směr. Když to nevyšlo ani tam, uchýlil se, jak už bylo řečeno, do kyberprostoru a světa hackerů, který znal nejlépe.
Myslel, že koná dobro, ale mnozí si docela oprávněně myslí, že zradil. Na zradu však narazil i on sám.
Zrádce z chatu
Dodnes není vysvětleno, proč si začal dopisovat zrovna s Adrianem Lamem. Neznal ho a sám Lamo říká, že Manning na jeho jméno narazil, když si dal do vyhledávače na Twitteru slovo "WikiLeaks", což ho přivedlo ke tweetu, v němž Lamo tohle slovo použil. Zní to velmi podivně. Proč zrovna jeho?
A proč by si Manning někoho náhodně vybral, aby se mu důkladně přiznal k věcem, o nichž věděl, že mu za ně hrozí mnohaleté vězení? To prostě nesedí.
"Nemůžu věřit tomu, k čemu všemu se ti přiznávám," napsal mu Manning. Asi nebude sám, kdo nad tím kroutí hlavou.
Háčků je víc. Lamo má flastr za hackerství a ví se o něm, že vášnivě vyhledával publicitu. Vytvořil dvojici s dalším odsouzeným hackerem, který se stal novinářem. Lamo byl hackerem dál a novinář psal o jeho dobrodružstvích. Protože Lamo byl hackerem dost nízké kategorie, poslední článek byl o jeho duševních nemocech. Zdá se, že za publicitu byl ochoten udělat cokoliv.
Ale zpátky k faktům: Lamo šel a oznámil FBI vše, co mu Manning na sebe napráskal.
A tak je Manning od května v samovazbě na základně námořní pěchoty v Quantiku poblíž Washingtonu. V důsledku samovazby mu údajně ubývá fyzická kondice a zhoršují se jeho duševní schopnosti.
Hlavní však je, že mu hrozí 52 let vězení.
