S hokejistkami Slavie už byla v roce 2006 dohodnutá, dojížděla do Prahy na tréninky. Jenže její učitel Aleš Suk si všiml, jak Petr Novák v MF DNES říká: "Sháním další dívky do týmu." A zavezl 15letou slečnu na rychlobruslařské soustředění za Novákem.
Okusila týden jeho čtyřfázových tréninků, padala do postele vyčerpáním, ale vydržela. Po týdnu doma hlásila: "Mami, za týden jedu znovu. Pohltilo mě to." Opustila milovaný hokej kvůli nejisté budoucnosti na bruslích, tak nepodobných hokejovým kanadám.
První kontakt ji bolel. "Nohy se mi obracely zpátky, kotníky mi nedržely v bruslích." Jen ji vodili kolem mantinelu. Maminka posílala SMS: "Tak co?" Odpovídala: "Mami, hrozný." I Martina Sáblíková zapochybovala: "Nevím, jestli to půjde." Erbanová je však zarputilá. Srdcař. Když se do něčeho pustí, dá do toho všechno.
Dále čtěte |
Po pouhých dvou letech se kvalifikovala do Světového poháru. Rok nato atakovala první desítku na olympiádě ve Vancouveru. Zlaté juniorské světové medaile začala sbírat jednu za druhou. Ne, nešlo vše přímočaře. Také si prošla krizemi, kdy příliš často padala a příliš podléhala nejistotě, kdy kouč říkal: "Nejdřív si musí v hlavě ujasnit, co chce."
Nejde o výjimečný jev, když jste ještě teenagerkou a přitom už přešlapujete na pomezí širší světové špičky. Letos se čas naplnil. Zabydlela se mezi světovou desítkou sprinterek, prorazila i na patnáctistovce, nabrala sebevědomí. Nyní je přetavila ve dva vyčerpávající, a přesto nádherné dny v Charpinu, dalekém čínském městě, kam by s hokejistkami Slavie nejspíš nikdy nedospěla, o tom nejvyšším stupni, na němž stála, ani nemluvě.
Sobota, 15. prosince 2012. To datum nezapomene. Po poslední jízdě na 1 000 metrů zvedla v cíli zrak – a nešálil ji. Skutečně u jména Erbanová svítila na tabuli jednička. Vyhrála pohárový závod! Tak strašně šťastná rázem byla. A zároveň i moudrá. "Vím, že musím zůstat nohama na zemi," pronesla. "Chyběly tu Richardsonová nebo van Beeková. Jenže jak se říká, na to se historie neptá. Jela jsem sem s tím, že chci urvat co nejvíc bodů. Což se povedlo."
V neděli přidala další za 2. místo. Sobotní čas vylepšila o 39 setin až na 1:16,71, a přece ji Číňanka Čang Chung na posledních metrech o tisícinu porazila. Jen její nejbližší tušili, kolik únavy i bolesti musela předtím Erbanová vypudit z těla.
"Těžší než odjet ten kilák bylo soustředit se, abych dala všechnu zbylou energii do posledního závodu." Ale ona je přece srdcař... Také proto je nyní vedoucí závodnicí Světového poháru na trati 1 000 metrů.
