"Nejsem úplně autorkou myšlenky, protože s nápadem pořádat něco takového přišel šéf CzechTourismu Rostislav Vondruška. Já pak vymyslela projekt a ten zase oslovil zdejší společnost Lipensko," vysvětluje Neumannová pozadí sportovního festivalu. Ona sama se už moc těší třeba na ranní společné běhy.
Kateřina NeumannováZ rodného Písku vyrazila dobýt sportovní slávu na běžkách. Ze tří olympiád má šest medailí, z toho jednu zlatou, a dva tituly mistryně světa. Za největší výhru ale považuje dceru Lucii (9 let), otcem je její bývalý manažer Josef Jindra. V roce 2007 sportovní kariéru ukončila. Pracuje na ministerstvu obrany jako občanská zaměstnankyně, má na starosti koncepci armádního sportu a reprezentace. Soukromě organizuje teambuildingové sportovní aktivity pro firmy. Je jí 39 let. |
"Snažím se sice v Praze, kde žiju, alespoň pět hodin týdně věnovat nějakému pohybu, ale někdy ten čas musím obětovat pracovním aktivitám," směje se štíhlá elegantní žena, v niž se změnila po ukončení sportovní kariéry.
Vysvětluje to tím, že svaly logicky z tehdejšího denního pětihodinového tréninku musely být znát. Nosila většinou sportovní oblečení, které vyfasovala, a pak propocené naházela do kufru a vydala se na další akci.
"S výběrem mi teď pomáhá moje kamarádka, módní návrhářka Věrka Kocová, ale i tak si občas na mně smlsne nějaká ta módní policie. Naštěstí to neřeším," přiznává maminka devítileté Lucie.
I když dnes její medaile zdobí strom zvaný medailovník na chalupě na Zadově, stále je to stejně milá Kateřina, která ochotně vycházela vstříc v době své sportovní slávy novinářům.
"Oni mi to zase vrátili tím, že i když jistě tušili, že otcem mého budoucího dítěte je můj tehdejší manažer, informaci nepustili. Protože jsem tehdy pro ně byla hodně zajímavá, respektovali, že si to nepřeju," dodává s tím, že o pár let později na vlastní kůži vyzkoušela, jaké je to být nikoliv na vrcholu, ale hodně na dně.
To když přijala post prezidentky organizačního výboru při Mistrovství světa v severských disciplínách v Liberci.
Nejslavnější chvíle - zlato v Turíně Turín 2006. Poslední závod Kateřiny Neumannové na olympijských hrách. A první zlato! Za cílovou čárou závodu na 30 km volnou technikou s hromadným startem padla vyčerpáním do sněhu. První gratulantkou byla dcera Lucie. Více čtěte zde |
"Stala jsem se součástí projektu, který byl po stránce sportovní sice úspěšný, po ekonomické ovšem neskončil tak, jak měl. Ne každý mi věří, ale já mám i po téhle zkušenosti čisté svědomí a svým životním zásadám a slušnosti jsem se nezpronevěřila. Od novinářů jsem to však schytala také za věci, s nimiž jsem neměla nic společného," konstatuje.
Dcera začne s atletikou
Zásadně se nechodí nikomu vyplakat na rameno. Sportovní život ji naučil, že nakonec se musí spolehnout sama na sebe. Největší pomocí je jí maminka, která také po Katčině přesunu do Prahy převzala tak trochu roli šéfové domácnosti.
"Nevím, jak bych bez ní péči o Lucku a domácnost zvládla. Někdy mi sice vyčítá, že jsem na Lucku moc měkká. To když si třeba prosazuje svůj názor v oblasti oblékání nebo je příliš temperamentní. Myslí to ale dobře," dodává Neumannová.
"Nejsem ta maminka, která si s ní na koberci vystřihuje a hraje s panenkami, ale hodně spolu sportujeme, třeba o víkendu vyrážíme na kolech na Šumavu, a když ji trochu potlačím, ujedeme klidně i 40 kilometrů. V zimě zase často jezdíme lyžovat do Itálie nebo na běžky na Zadov. Zatím chodí na tenis a gymnastiku, ale rozhlížíme se po nějakém atletickém oddílu, protože to pro ni považuju za dobrý sportovní základ," svěřuje se s plány na blížící se začátek školního roku.
Vyhovuje jí rovněž, že dcera navštěvuje česko-britskou školu, která je jen dvě zastávky tramvaje od bytu. Děti tam denně tráví čas od půl deváté do tří odpoledne, a i když se učí podle českých osnov, mají více angličtiny.
"Školné platí na základě naší křehké dohody Lucčin tatínek, já se snažím zase vydělat peníze na to, abychom mohli cestovat a věnovat se sportu," říká.
A jakou plánuje budoucnost bývalá olympionička sama pro sebe?
"Čím jsem starší, tím jsem vybíravější. Nechci jít do nějakého vztahu jenom proto, abych nebyla sama. Nechci už totiž v životě dělat kompromisy. Nepotřebuju chlapa, aby se o mě postaral, ale musíme se navzájem respektovat," naznačuje cestu, kterou se vydala.
