Na rameně má vytetovaný znak Supermana. Vždyť jak létával nad překážkami! Od roku 2001 do roku 2004 vyhrál 43 závodů v řadě.
V každém z nich měl na ruce červený náramek, malou vzpomínku na olympijské hry v Sydney 2000. U protinožců se nedostal do finále, ale náramek nosil jako motivaci. Jak fungoval?
Kouzlo červeného náramku
V Edmontonu 2001 a později v Paříži 2003 s ním doběhl pro tituly mistra světa. V Aténách 2004 s ním získal olympijské zlato. Přešťastný jej věnoval do charitativní aukce. Jenže hned v prvním poolympijském závodě v Bruselu se zranil...
Pak ještě několikrát, smůla se mu lepila na paty, medaile se vzdalovaly.
V Pekingu 2008 dokonce skončil jako obhájce olympijského zlata už v rozběhu. Téměř k němu nenastoupil, vždyť jen pár hodin před ním se dozvěděl o smrti babičky Lilian.
"Celý den jsem probrečel," přiznal. Jako dítě ho vychovávala, měli mimořádný vztah. Zlomilo mu to srdce.
Sám sobě pak rodák z New Yorku, který běhá za rodnou zemi svých rodičů - tedy za Dominikánskou republiku, slíbil, že pro ni ještě získá medaili. "Ale trvalo to čtyři roky," povzdechl si v Londýně.
Finále s fotkou pod dresem
Na své čtvrté olympiádě běhal v tretrách s nápisem "Abuela" - což španělsky znamená babička. Ve finále proti letos neporaženému Portorikánci Javieru Culsonovi, dvojnásobnému olympijskému vítězi Angelu Taylorovi ze Spojených států či domácí naději Davidu Greenovi nebyl favoritem. O možnosti "Sánchez a medaile" se vlastně ani nemluvilo.
Félix Sánchez v cíli vítězného finále na 400 metrů překážek políbil rodinný snímek.
Ale pouze do finále. V něm všechny šokoval, když famózním způsobem získal druhé olympijské zlato v čase 47,63 vteřiny.
V cíli vytáhl babiččinu fotografii, kterou měl schovanou pod dresem. Políbil ji. "Celou olympiádu jsem ji měl pod postelí, ale na finále jsem si ji vzal k sobě," vypravoval.
Poprvé od roku 2007, kdy byl stříbrný na mistrovství světa v Ósace, získal medaili na vrcholné akci. Kde byly ty hlasy škarohlídů, že by ve čtyřiatřiceti letech už měl pomýšlet na atletický důchod? Jeho skvělý výkon a nadšené ovace diváků je umlčely.
DOJATÝ ŠAMPION. Felix Sánchez, vítěz běhu na 400 metrů překážek, se slzami v očích zdraví diváky na olympijském stadionu v Londýně.
"Celý týden byl pro mě strašně emotivní. Nevěděl jsem, jestli to v sobě mám," přiznal. Na stupních pro nejlepší emoce neudržel. V dešti, který mu skrápěl obličej při hymně Dominikánské republiky, se rozplakal jako malý kluk. "Měl jsem pocit, že moje babička pláče štěstím."
