Dva velké sny má Caster Semenyaová. Od chvíle, co v 16 letech poprvé spatřila moře, touží po bydlení v co nejbližší blízkosti vln. "Na pláži bych mohla běhat klidně týden v kuse," popisuje atletka.
Druhý sen je aktuálnější.
A podle všeho také daleko těžší na splnění.
"Chci vyhrát olympiádu. Ovládnout své první olympijské finále v životě ve světovém rekordu."
Tahle svalnatá osmistovkařka z JAR se stane dost možná nejsledovanější ženou her. Místo obvyklého zájmu o rekordmanky nebo o sportující krásky na ni cílí pozornost kvůli úplně jinému důvodu - Caster Semenyaová dlouho čelila podezření, zda je vlastně ženou; zda na dráze mezi osmistovkařkami neběhá muž.
Nejtěžší běh je za ní, o jejím ženství už nejsou pochybnosti. Po vleklých sporech se 21letá atletka o všem rozpovídala pro britský Telegraph: hlavně o mistrovství světa v Berlíně 2009, kde senzačně vyhrála, ale zároveň se objevily dohady o jejím pohlaví.
"Byla jsem tam tak sama... Věděla jsem, co se o mně píše a říká v televizi, přesto jsem se tomu snažila věnovat co nejméně pozornosti. Šla jsem krok po kroku až do finále. Udělala jsem svou práci. Ale to víte, že to bolelo. A hodně."
Semenyaová se k trýznivým dnům nerada vrací, což předvedla i v Česku. "Život je už zase fajn. Tohle všechno je minulost, vymazala jsem ji z hlavy," tvrdila nedávno na Zlaté tretře v Ostravě a víc věc rozebírat nechtěla.
K britskému listu byla sdílnější. "Přes všechno, co se kolem mě dělo, jsem nikdy nechtěla s běháním skončit," řekla. "Jen byl návrat daleko těžší, než jsem čekala. Umím vyhrávat se 70 procenty výkonu svalů, hlavu však musím mít stoprocentní. A to nešlo. Musela jsem postupovat kousek po kousku, proto návrat místo pár týdnů trval 11 měsíců."
Semenyaová skutečně nevypadá žensky - je mimořádně svalnatá, k tomu má tvrdé rysy. Ve chvílích, kdy ji zpochybňovali, prokázala i tvrdou povahu.
"Caster tou dobou byla opravdu na dně. Ale nikdy jsem ji neviděl plakat," řekl její finský manažer Jukka Härkönen. "Přitom tvrdím, že kdybyste vybrali 100 nejlepších atletů světa a vystavili je takovému tlaku a zacházení, tak se 99 z nich zlomí a nebudou už schopni závodit."
I Härkönen popsal ony těžké berlínské dny: "Jel jsem třeba v autobuse pro atlety a poslouchal řeči o chlapovi, co běžel ženskou osmistovku. Proto jsem Caster po závodě mohl povědět jediné: Poslouchej, ať se děje cokoli, jsi teď mistryní světa. Na to pamatuj. A makej dál."
Semenyaová jej poslechla. Zatvrdila se, teď je zpět.
V Londýně, tři roky od trápení započatého triumfem na berlínské dráze, dokonce sní o tom, že by slavila ve světovém rekordu, čímž by vymazala "nepřekonatelný" výkon Jarmily Kratochvílové. To by pro její story byl vskutku zlatý happy end.
