Celý zápas s Ruskem, pak poločas s Řeckem a šlus. Rosického jako už tolikrát zradilo zdraví. Bolavá Achillova šlacha ho už na trávník nepustila, ačkoliv podstupoval intenzivní léčbu, a dokonce se na dva dny přesunul do Prahy.
"Strašně mě to mrzí, protože to odhodlání z mojí strany bylo velké. Ale tohle prostě nešlo," poznamenal smutně.
Byla hodina po čtvrtfinálové porážce 0:1 s Portugalskem a český tým věděl, že na turnaji skončil. Fanoušci ho přesto za předvedenou hru a bojovnost ocenili potleskem.
DÁLE ČTĚTE |
"Jsme smutní, to je jasné. Na druhou stranu jsem rád, že odjíždíme se vztyčenou hlavou a nezklamali jsme. Ale musíme uznat, že Portugalci byli lepší a vítězství si zasloužili," pokračoval Rosický.
Nemohl jste proti Portugalsku nastoupit alespoň na chvíli?
Bavili jsme se o všem, ale nebyl bych vůbec nic platný. To prostě nešlo. Ani nevím, co s tím je. Každopádně hned po zápase s Řeckem mi volali z Arsenalu, že tam mám po mistrovství odjet. Uvidíme, co se z toho vyvine.
Takže se to zranění ani nelepší?
První dny se to lepšilo. Nelhal jsem, opravdu to bylo lepší a lepší, jak se blížil zápas s Polskem. Ale pak se to zastavilo.
Berete postup do čtvrtfinále jako úspěch?
Už jenom účast na takovém turnaji je úspěch. Dostat se na mistrovství Evropy nebo světa je opravdu těžké. Nabízí se srovnání s hokejem, ale to prostě nejde. Tam je mistrovství každý rok a skoro to vypadá, že hokejisti automaticky hrají čtvrtfinále. Srovnávat to nejde, my tu cestu máme strašně trnitou. Proto musím klukům poděkovat, jak to zvládli. Prošli jsme kvalifikací a teď i základní skupinou. Nemáme se za co stydět.
Bylo semifinále daleko?
První půle byla vyrovnaná. Kluci hráli dobře takticky, ale ve druhém poločase Portugalci ukázali individuální sílu. Pak už jsme nedokázali držet balon, v tom byl hlavní problém. Portugalci byli prostě lepší a zaslouženě postoupili.
Ronaldo dvakrát trefil tyčku a nakonec dal i gól. Opravdu ho nešlo ubránit?
To je světový hráč. Když ho hlídáte zprava i zleva, tak se vám objeví uprostřed. Umí zakončit oběma nohama i hlavou. Je strašně těžké ho ubránit. Je to fantastický hráč.
Před začátkem Eura jste říkal, že se po skončení turnaje rozhodnete, jestli budete v reprezentaci pokračovat.
To samozřejmě platí. Uvidíme, jestli z téhle party někdo skončí a jak to půjde dál.
Jste na vážkách?
Nejsem. Už jsem říkal, že po sezoně budu mít dost času si všechno promyslet. Teď neříkám nic.
Hraje v rozhodování nějakou roli to zranění?
Roli to hraje, ale neříkám, že končím. Reprezentovat pro mě byla vždycky čest. Vážím si toho, že jsem tu mohl být. Na druhou stranu mám už nějaký věk a problémy se zdravím. Prostě se nad vším musím zamyslet.
Je pro vás mistrovství světa v Brazílii velká motivace?
Samozřejmě, to je pro mě velké lákadlo.
Je to větší motivace než konec v reprezentaci, abyste měl víc času na klub a léčení šrámů?
Opravdu teď není na místě spekulovat. V žádném případě neříkám, že končím. Kdybych mohl, tak bych hrál do padesáti. Ale nejsem hloupej, vím, že to nejde. V reprezentaci jsem začal s partou kluků, kteří už pomalu odchází. Zůstal jsem tady jako jeden z posledních. Abych byl upřímný, tak pro mě není jednoduché sledovat, jak všichni kolem mě končí.
Takže ještě nemůžete říct, že pokračujete?
Já normálně pokračuju, ale všechno si chci promyslet.
Loučil se někdo po zápase s Portugalskem?
K tomu nebudu nic říkat.
Skončit má Milan Baroš. Budete ho přemlouvat, aby u týmu zůstal?
Promiňte, ale já fakt nevím, co teď bude. Počkám si, kdo skončí a kdo ne, a podle toho se zařídím dál.
