Bezprostředně poté, co soudce Jan Šott přečetl rozsudek nad Vítem Bártou a Jaroslavem Škárkou (rozsudek najdete zde), nebylo druhému jmenovanému příliš do řeči. "Já se k obsahu závěrečné řeči pana soudce nebudu vyjadřovat," řekl v rozhovoru pro iDNES.cz. Odmítl komentovat i podmínku pro Bártu.
Za nahlášení korupce tři rokyBlog poslance Jaroslava Škárky |
Čtyři dny po vynesení rozsudku se Škárka rozmluvil, přesněji řečeno rozepsal na svém blogu.
"Nevěřil jsem vlastním uším. Senát v čele se soudcem Šottem se v podstatě ztotožnil s obhajobou Víta Bárty a naprosto manipulativně přijal pouze argumenty jeho strany," postěžoval si Škárka, který si od soudu odnesl tříletý trest za podvod. Rozsudek není pravomocný.
Pokus o úplatek se Škárka snažil dokázat nahrávkou, která podle expertizy vznikla v jiné době. "Zcela prokazatelně lhal," řekl o Škárkovi, toho času nezařazeném poslanci, soudce Jan Šott. Poslancovy pohnutky označil za zvláště zavrženíhodné, poslanec podle něj jen lákal z Bárty peníze, aby ho mohl dehonestovat.
Postoj k rozsudkuŠkárka se proti rozsudku hodlá odvolat. Totéž učiní i Vít Bárta, kterému soud dal podmíněný trest v délce jednoho a půl roku. Oba politici si podrželi křeslo v Poslanecké sněmovně, Bárta jako důvod, proč z volené funkce neodstoupil, fakticky uvedl, že ji nepovažuje za "vysokou". |
Škárka se tomu nyní na svém blogu diví. "Věrohodní byli pouze svědci ve prospěch Bártovy teorie o půjčkách, ostatní ne (...). Bohužel soudce i celý senát podlehli tlaku, aby rozsudek dopadl 'správným' způsobem. Vnímám ho v mém případě jako naprosto nespravedlivý a na politickou objednávku," uvedl Škárka.
Drsný příměr s 50. lety
Nejostřejší munici si pak nechal na závěr. "Soudci tak v podstatě vzkázali lidem: 'Nenahlašujte úplatky, jinak dostanete tři roky natvrdo'. Je to smutné, uvedeným rozsudkem pro mě osobně končí demokracie a já naopak lidem vzkazuji: 'Běžte do ulic a vyžeňte politickou mafii!' Jinak tady budou platit praktiky padesátých let a naprostá zvůle pár vyvolených," napsal Škárka.
Přirovnáním k 50. letům a politickým procesům zvolil Škárka drsný příměr k období, v němž nevinní lidé dostávali mimořádné tresty či provaz poté, co z nich vyšetřovatelé mučením vynutili přiznání. Komunistický režim takto likvidoval kohokoliv, koho viděl jako potenciální hrozbu - inteligenci, vojáky ze západní fronty, politiky demokratických stran, sedláky či představitele církve.
Oběťmi politických procesů se stali i někteří komunisté, když režim potřeboval najít obětní beránky za své neúspěchy nebo prostě nastolit strach.
