Lety na lyžích přitom Jakub Janda nikdy neměl v lásce, nezastíral respekt k mamutím můstkům.
Zejména ten v Planici opravdu "nemusí". Starý můstek ve slovinském středisku je v březnovém termínu s obvykle teplým počasím a silným větrem pro skokany tak trochu strašákem. "Planice je za hranicí," stojí si za svým.
Odečty? Nesmyslné
K letům si nakonec našel cestu až relativně nedávno, když zkrátil lyže. Ale nervozitě se před závodem stejně nevyhne. "Před prvními letošními lety v Kulmu mě to taky chytlo," přiznává. Ve Vikersundu však byl až překvapivě v pohodě, byť silné poryvy větru udělaly z původně čtyřkolové soutěže světového šampionátu dvoukolový závod.
Jakub Janda
Páteční nedokončené první kolo bylo anulováno. Únava z neustálé psychické a fyzické koncentrace jako by se znásobila. Vždyť skokani se zpátky do hotelu dostali teprve po půl desáté večer. "A mezitím pořád na nohách - snídaně, posilovna, trénink, rychlý oběd, odjezd na můstek, závod-nezávod, to člověka vyčerpá. I kila jdou dolů," přiznává Janda.
Společně s větrem ovládly šampionát časové prostoje a matematické propočty v bodovacím systému, který kompenzuje závodníkům rozdílné větrné podmínky. Třiatřicetiletý Janda jej nemá v oblibě. "Nasednu na lavičku a už mám odečet 21 bodů, to je pěkný handicap. Nikdy jsem netajil, že ten systém považuji za nesmyslný," říká.
Euforie za červenou
Přesto bude mít na letošní Vikersund pozitivní vzpomínky. Výkon 218 metrů z prvního kola individuálního závodu je jeho nejdelším v kariéře. "Pěkně, moc pěkně to letělo," ušklíbne se. "Když jsem přelítal červenou, byla to euforie. Takhle jsem se radoval opravdu po dlouhé době."
Pokus mu sedl, byť se do něj ve vzduchu opřel silný poryv větru. "Lyže se mi dostaly hodně za uši. Kluci se smáli, že i dvacet centimetrů. Tak jsem jim vysvětloval, že jsem kontroloval, jak mi ´fischerák´ namazal lyže."
Před lety jej styl s "lyžemi za ušima" dovedl mezi absolutní elitu, na mistrovství světa v Oberstdorfu 2005 získal dvě medaile, vyhrál Turné čtyř můstku i celkové hodnocení Světového poháru. U jména ani nepočítal absolutní známky za styl.
Ve Vikersundu dostal "dvacítku" opět. "Potěší, hodně to potěší," netají. Druhý skok se mu už tolik nepovedl, silný vítr za hranou jako by jej zastavil. Spokojenost však neodvál.
