Lidé v mrazech svlékli bundy a zachránili mi devadesátiletou tetu
S tetou Zdenou na devadesátináchD. Emingerová
Moje teta Zdena je dáma každým coulem. Bydlí v Liberci v Zeleném údolí v domě pro seniory a letos 13. listopadu jí bude dvaadevadesát. Ovšem málokdo jí hádá víc než sedmdesát. Podívejte na ty fotky, když slavila své poslední kulatiny!!
Chodí decentně namalovaná, v kabelce má vždy rtěnku a parfém. Žádný čtvrtek nevynechá lekce angličtiny, umí pracovat s počítačem a každý týden mi z něj píše vtipné maily. Prostě je to báječná, statečná a naprosto soběstačná bytůstka, kterou mám moc ráda.
Jenže teď leží už třetí týden v nemocnici, protože ji poslední lednový pátek odpoledne, když se vracela z města, nějaký halama na stanici autobusu Fügnerova srazil na zem, když dobíhal svůj spoj.
Teta si při pádu zlomila nohu v kyčli a nebýt mladých lidí, kteří jí na stanici přispěchali na pomoc a během čekání na sanitku sundali vlastní bundy a kabáty, asi by nepřežila.
Teta Zdena bývala krasavice. K nám do rodiny Emingerů se přivdala na konci druhé světové války. Vzala si strejdu Mirka, bratrance mého táty. Taky to byl děsný fešák. Ale děti spolu neměli, protože Mirek byl jako nepřítel režimu po únorovém komunistickém puči zatčen a odsouzen na dvacet let.
Nakonec odseděl „jen“ deset a půl roku. Pracoval jako mukl v uranových dolech. Ovšem i tak to byla natolik dlouhá doba, že už nestihli mít potomky a také se následků toho uranu trochu báli… Když před třinácti lety strejda Mirek umřel, stali jsme se nejbližší rodinou tety Zdenky my. Jezdíme za ní do Liberce a rádi posloucháme její krásné vyprávění. Třeba o tom, jak si jí strejda Mirek za války nechtěl vzít, přestože ji velmi miloval. Zdenka dlouho netušila příčinu. Mirek se totiž obával, aby ji nedostal do problémů, protože pracoval v odboji. Dělal spojku pro generála Jaroslava Emingera, vrchního velitele vládního protektorátního vojska, který byl po okupaci Československa do své funkce pověřen samotným prezidentem Edvardem Benešem. Právě přes mého strýce Mirka a přes ilegální vysílačku celou válku putovaly do Londýna tajné depeše pro exilovou vládu o tom, co se děje v nejvyšších kruzích protektorátu. A stejnou cestou zase zpět pokyny pro velení vládního vojska.
„Kamarádky mi tvrdily, že čas mi pomůže na Mirka zapomenout,“ svěřovala se mi teta Zdenka nedávno, když jsem jí přinesla jako dárek k devadesátinám koláže, složené z rodinných fotografií. „Ale já nechci zapomenout,“ těšila se pohledem na portrét fešného strýčka, když se spolu na jaře 1945 vzali a on ji po válce provážel nově koupeným vozem značky Opel, který koupili v bazaru po Němcích. Nakonec mě dojala slovy: „Víš, já vůbec nechápu, proč se dnes lidé tak často rozvádějí. Jak mohou zapomenout na všechno to krásné, co spolu prožili…“
Teta Zdena je mým velkým vzorem. Taky bych jednou v devadesáti chtěla být takhle čupr ženská… Jenže tahle soběstačná bytůstka šla 27. ledna na kontrolu k lékaři (kde se dozvěděla, že je zdravá jak řípa), a na zpáteční cestě, když čekala na autobus číslo 12 ve stanici Fügnerova, strčil do ní jakýsi spěchající neurvalec. Sice doběhl svůj autobus, ale nevšiml si, že křehká tetička srážku s ním neustála. Odjel, zatímco tetička si při pádu na chodník si zlomila pravou kyčli. A to bývá pro lidi v tomhle věku fatální…Navíc v panujících mrazech a náledí nebyla volná žádná liberecká sanitka, a tak zraněná teta musela čekat na příjezd záchranky z Jablonce. Byla jí strašná zima, nevěděla, co se s ní děje…
„A pak se stal zázrak,“ vyprávěla mi v liberecké nemocnici teta Zdena. „Často se zlobím na zkaženou dnešní mládež a najednou mě asi deset mladých lidí obklopilo. Všichni si sundali v mrazech bundy a kabáty, těmi mě přikryli, abych neležela na promrzlém nástupišti jen tak, a počakli na příjezd sanitky. Nejspíš mi tím zachránili život... i když stále ještě nemám vyhráno.“
Teta Zdenka už třetí týden leží v nemocnici. Je po operaci. Ta dopadla dobře, ale tetě se po úraze špatně dýchá, zlobí ji srdíčko. Místo aby chodila na lekce angličtiny a posílala mi veselé maily ze svého počítače, bojuje na interně s rizikem proleženin. A také s pocity bezmoci a někdy i ponížení, které hodně často, bohužel, vystresovaní staří lidé po úrazech v kombinaci s netaktním jednáním někerých sester ve špitálech zažívají…
"Vždycky jsem byla vzorný pacient a nic jsem nepotřebovala, ale teď se mi to nějak nedaří, sestřičky si se mnou asi tady hodně užijí. Ale já za to nemůžu," povzdechne teta, které neustále vysychá v puse, těžko se otáčí, natož aby už začala znovu chodit...
Když jsem za ní byla tento týden, dala mi za úkol, abych našla cestu, jak těm obětavým lidem z autobusové stanice Fügnerova poděkovat. Prý to během rychlého odjezdu sanitky nestihla. A sestřičky v nemocnici prosí, aby si uvědomily, že křehké stařenky jsou daleko citlivější na své problémy než pacienti v plné síle, a proto jejich pokyny nejsou schopné vždycky splnilt. Naopak těm hodným, hlavně z JIP a chirurgie, strašně děkuje.
Zdeničko, myslím na tebe a ráno do liberecké nemocnice zavolám, jestli jsi opravdu dostala po koupeli mastičku proti případným proleženinám. A také se zeptám tvé ošetřující lékařky, jak dlouho ještě bude trvat tvá rehablitace a kdy si tě budeme moci vzít na zotavenou k nám domů... Těším se na tvoje kouzelné vyprávění.
Dana Emingerová
Jak Evka snědla tátovi Arnoštovi kus románu
Přestavuju si Arnošta Lustiga, jak si na obláčku listuje novou knížkou o sobě. Jmenuje se Arnoštova cesta a vtipně s nadhledem provází životem slavného spisovatele.
Dana Emingerová
Happy Birthday
17. listopadu 1989 byl pátek. Ještě ráno to byl takový obyčejný pošmourný den. Pamatuješ si to naprosto přesně, protože v ten pátek, kdy začala „Sametová revoluce“, umřelo dítě.
Dana Emingerová
V houbařské pasti
Omámeni mochomůrkou hlízovitou jsme se srovnávali s možností, že nám třeba zbývá už jen pár hodin života...
Dana Emingerová
V osmadevadesáti odešla Hana, statečná sestra Arnošta Lustiga
Stojím v Truhlářské ulici v centru Prahy před domem číslo 20. Tady žil po válce spisovatel Arnošt Lustig se svou maminkou a starší sestrou Hanou. Zvoním ve třetím poschodí u dveří s vizitkou Hana Hnátová. Je jaro roku 2011...
Dana Emingerová
Za střípky z úsvitu českých dějin vděčíme rodinným vraždám
O počátcích českého státu bychom nevěděli nic, kdyby Boleslav nedal zabít knížete Václava a Drahomíra nedala zavraždit Ludmilu a kdyby se obě tyto oběti nezařadily do zástupu svatých. O světcích se totiž musely psát legendy...
Další články autora |
Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život
Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony
Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...
Povodně zpustošily západní Čechy. Zasahovaly vrtulníky, sesuv zastavil trať
Části Česka o víkendu zasáhly bouřky provázené místy silným deštěm. Zejména na jihozápadě Čech...
Jste nebezpečná! A vy jen očerňujete! V duelu mezi Turkem a Nerudovou to jiskřilo
Kandidátka do Evropského parlamentu za hnutí STAN Danuše Nerudová se utkala v duelu v pořadu 360°...
Ukrajinci zřejmě poprvé použili zbraně z USA proti cílům v Rusku
Ukrajina poprvé zasáhla americkými raketami místo v ruské Belgorodské oblasti, ze kterého Rusové...
Putinova dača vyhořela. Na Altaji se máčel do jelení krve, asi tam má i bunkr
Neoficiální rezidenci ruského diktátora Vladimira Putina v pohoří Altaj zachvátil požár. Jedna z...
Na severovýchodě Česka bude silně pršet, na více místech hrozí povodně
Od pondělního večera očekávají meteorologové na severovýchodě území velmi vydatný déšť, který bude...
Prodej, rodinný dům, Červený Kostelec - Bohdašín
Červený Kostelec - Bohdašín, okres Náchod
4 950 000 Kč
- Počet článků 205
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2328x