Vypozorovala jste za rok ve funkci, že je v Česku nějaká společenská skupina krácena na svých právech, ale obecně se o tom příliš neví?
To asi ne. Vytanula ale témata, u kterých jsem neočekávala, že by mohla narůst do lidskoprávních rozměrů. Například alternativní porody by se měly řešit více. Ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví vzniká pracovní skupina a budu se snažit, aby se ta otázka začala systémově řešit. Další věc je ochrana osobních dat v souvislosti s odběrem vzorku DNA, to se týká všech. Lidská práva nejsou jen Romové, jak si mnozí myslí, ale daleko širší oblast.
A nebyl by čas a energie, které věnujete právům vězňů či sexuálních deviantů, potřebnější jinde?
Těm tématům rozhodně nevěnuji pozornost na úkor jiných. Patří ale do mé gesce a pozornost jim tedy věnovat musím a chci. Zároveň je mou povinností reagovat na kritiku mezinárodních lidskoprávních institucí, jejichž je Česká republika smluvním partnerem. Tak to bylo s chirurgickými kastracemi sexuálních deviantů, kdy jsme dlouhodobě kritizováni za jejich provádění. Netajím se tím, že by se měly omezit co nejvíce. Také u vězeňství je kritika mezinárodních organizací za to, že podmínky ve věznicích nejsou dobré. To víme i my sami, že jsou například přeplněné. I proto jsem se byla na jeden den podívat ve Valdicích.
Monika Šimůnková (1972)V letech 2004 až 2010 pracovala jako právnička a zástupkyně ředitelky Nadace Naše dítě zaměřené na ochranu dětských práv. V nadaci iniciovala vznik bezplatné Linky právní pomoci. Vedla první českou internetovou linku pro boj s dětskou pornografií. Jako odbornice na právní ochranu dětí se zabývala mezinárodními kauzami únosů dětí jedním z rodičů či nebezpečím, které dětem hrozí na internetu. Vládní zmocněnkyní pro lidská práva se stala v únoru 2011 (více zde). |
Je na tom Česko s ochranou lidských práv lépe nebo hůř v porovnání s tím, co jste si myslela při nástupu do funkce zmocněnkyně?
Základní premisa, že Česká republika je na tom s ochranou lidských práv dobře a patří mezi demokratické právní státy, určitě zůstává stejná. Ale překvapilo mě, že lidskoprávní tematika stojí velmi nízko na žebříčku prioritu společnosti i politiků. Není jí věnována pozornost, jaká by měla. Svou agendu tak dostávám na pořad dne daleko obtížněji a při jejím prosazování musím být o to více důraznější.
Týká se to i vládních politiků?
Pro ministry tato tematika není prioritou, ale pokud něco potřebuji, tak většinou na mě reagují a scházím se s nimi. Například s ministrem práce nebo zdravotnictví mám řadu společných bodů. Co se týče pana premiéra, tak mi dává poměrně velké pole působnosti k samostatnému rozhodování.
Považujete za prospěšnější současné úřednické pojetí funkce zmocněnce pro lidská práva, nebo by měl mít spíše politický mandát?
Na základě mé roční zkušenosti musím skutečně říct, že politická podpora pro prosazování lidskoprávní tematiky, je velmi důležitá. Neříkám, že by měl být přímo ministr pro lidská práva, protože jsem si vědoma, že musíme šetřit. I když by to samozřejmě té agendě velmi pomohlo, protože ten člověk by měl možnost témata komunikovat přímo z vládní úrovně, což by přispělo u situace na Šluknovsku, ale i celého soužití majority s Romy a problematiky sociálního vyloučení. Krize může přijít na jaře znovu a myslím, že je to tak zásadní otázka, že potřebuje svou podporu přímo ve vládě.
Agentura pro sociální začleňování v romských lokalitách se v lednu rozhodla odejít z Duchcova a Chomutova (více zde). Čím si vysvětlujete, že jejich představitelé nechtěli přijmout navrhovaná opatření, přestože města o působení agentury sama usilovala?
Je to pro mě trochu nepochopitelné. Myslím, že každé město by se mělo rozhodnout, než jde do spolupráce s agenturou, jestli je opravdu připraveno prosazovat opatření v dlouhodobém horizontu. Pokud tam není silný místní politický konsenzus, že chtějí opatření prosazovat, tak skutečně nemá cenu dál plýtvat finančními prostředky a prací, a je lepší jít jinam, kde o ni stojí. Čímž neříkám, že agentura nedělá chyby a že je její práce dokonalá.
Plánují se v jejím fungování nějaké změny?
Chtěla bych, aby se definitivně rozhodlo, že agentura zůstane pod úřadem vlády. Rozhodnout ale musí vláda. Není reálné, aby vznikla samostatná instituce, jak se původně zamýšlelo, ale myslím, že by agentura měla mít posíleny pravomoci. Když se města rozhodnou pro spolupráci, tak by tam měla být větší možnost něco vymoci. Ať jsou názory různé, tak dle mého agentura smysl určitě má. Je to jediný vládní nástroj k tomu, aby pomáhal situaci řešit sice pomalu, ale dlouhodobě. Jsem i pro to, aby se agentura jmenovala bez přídomku "v romských lokalitách". Měla by totiž řešit sociální vyloučení jako takové, ne na etnickém principu.
Udělala byste zpětně něco jinak při řešení napjaté situace na Šluknovsku?
Možná bych razantněji apelovala na jednotlivé členy vlády, že je to skutečně věc, která je velmi vážná a kterou je nutno řešit až na vládní úrovni. Koordinovaný postup dle mého názoru není doteď. Ani co se týče legislativních opatření, i když například ministerstvo spravedlnosti intenzivně pracuje na registru přestupků.
Dobeš by měl být aktivnější
Vedle postu zmocněnkyně zároveň zastáváte i funkci vrchní ředitelky sekce pro lidská práva na úřadu vlády. Bylo by podle vás užitečnější tyto funkce rozdělit?
Myslím si, že ano. Byla jsem s tím konfrontována při svém nástupu, že tyto dvě funkce byly sloučeny a pokusila jsem se obě pozice co nejlépe skloubit, což není lehké. Veřejnost a média očekávala, že budu vystupovat jako můj předchůdce (Michael Kocáb - pozn. red.), který často někam jezdil. To skutečně v mé pozici není možné.
Fotogalerie |
Česko čelí kritice kvůli špatnému začleňování romských dětí do hlavního vzdělávacího proudu. Postupuje v tom ministerstvo školství dostatečně aktivně?
Podle mého názoru by mělo být aktivnější. Mělo by ty věci daleko rychleji řešit. Tady vidím velké rezervy.
Jste kvůli tomu v kontaktu s ministrem Josefem Dobešem?
Spíše s panem náměstkem Němcem. Pořád věřím, že chtějí situaci zlepšit, jak deklarují. Tvrdí, že to chtějí dělat více svým způsobem, než když jim někdo říká, jak by to měli dělat. Je ale pravda, že výsledky úplně viditelné a hmatatelné nejsou.
Vláda loni schválila Strategii boje proti sociálnímu vyloučení v letech 2011 až 2015 (více zde). Bude se průběžně sledovat a vyhodnocovat, jak ji jednotlivé státní úřady plní?
To jsem si dala za úkol, protože jsem nechtěla, aby to byla další vládní koncepce, která se přijala a zůstane na papíře. Koncepcí je moc, ale řekněme si upřímně, co se za dvacet let základně změnilo? Situace se spíše zhoršila. Tento dokument poprvé nestaví na etnickém, ale sociálním principu. Týká se všech sociálně vyloučených obyvatel. Jsem přesvědčená, že pokud se bude dodržovat, máme šanci v dlouhodobém horizontu postoupit dál. Proto jsem iniciovala vytvoření meziresortní koordinační skupiny, kterou budu vést. Bude na úrovni většinou náměstků ministerstev, budeme se scházet minimálně dvakrát ročně a informovat o tom, jak se plní jednotlivá opatření. První setkání bylo před měsícem.
Na jaká další témata se chcete letos zaměřit?
Určitě na ochranu práv seniorů. Letos je Evropský rok aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity. Na podzim bych chtěla udělat konferenci a také více zviditelnit nejbolestnější témata, která seniory trápí. Například jejich přístup k právní pomoci, protože se stávají obětí různých podvodů, nebo jejich situaci v LDN. Na Radě vlády pro lidská práva se nám podařilo schválit podnět ohledně odškodnění nezákonně sterilizovaných žen (více zde). Vláda se zatím jen omluvila, odškodnění by měla řešit do několika měsíců. Sama jsem zvědavá, jak se k tomu postaví.
