Dvanáctiletá Jordanos svou rodinu neviděla asi tři roky. Jak dlouho přesně, už ani sama neví. Poslední léta strávila prací v cizí rodině, která ji koupila od překupníka s dětmi. Tomu ji prodal dívčin příbuzný.
"Starala jsem se o jejich děti, přebalovala je," líčí dívka, která pochází z regionu Harari. K útěku se odhodlala teprve nedávno, nesnesla už bití a konflikty v nové "rodině". Potulovala se pak po ulicích, kde ji objevili sousedé. Ti ji přivedli na policejní stanici v Awasse, kde dívka našla dočasný azyl. V domku určeném pro obchodované děti čeká na to, až policie najde její pravou rodinu.
Interiér domku na policejní stanici v Awasse, kde nacházejí dočasný azyl etiopské děti, které byly před tím prodány na práci. Policisté se snaží najít skutečné rodiny (9. listopadu 2011)
Její případ není v Etiopii vůbec výjimečný a nepatří ani mezi ty nejhorší. Každý rok v kolotoči obchodu s dětmi uvázne až dvacet tisíc malých Etiopanů. Často končí třeba v tkalcovských dílnách, kde dřou i čtrnáct hodin denně. Dívky se také stávají domácími služkami a některé pracují jako prostitutky.
Bití a mučení je běžné
"Bývají bity, pauzu mívají jen několik minut," přibližuje utrpení dětí v tkalcovských dílnách Gizachew Benti z etiopské mise Člověka v tísni. Jeho kolega Yitagesu Hailu ze sesterské organizace Shiny Day dodává, že se objevují i případy, kdy věznitelé děti mučí - pálí je třeba rozžhavenými lžícemi či noži.
Jedním z hlavních center pro obchod s dětmi je jižní část Etiopie. Může za to hlavně tamní chudoba, opakující se sucha a neúroda, kvůli nimž se lidé z vesnic často snaží utéct do měst. Nebo tam alespoň poslat děti. Rodiny navíc většinou vlastně ani neví, co potomky čeká. A tak je s překupníky posílají kolikrát dobrovolně.
Klipem proti obchodu s dětmiObchodování s dětmi je v Etiopii vnímáno jako okrajová záležitost. Společnost dětskou práci bere jako něco běžného, proto tam obchod s dětmi tolik "kvete". Na druhou stranu je tam tabu mluvit o tom, kolik prodaných dětí skončí jako prostitutky či služky. Člověk v tísni, který se skrze místní nevládní organizaci Shiny Day, snaží těmto dětem pomáhat, najal zpěváka a připravuje píseň, která má na problém upozornit. "Pro formu písně a klipu jsme se rozhodli, protože jsme v Etiopii velice limitovaní při práci s tak citlivým tématem. Dětská práce je v Etiopii přijímána jako něco naprosto normálního a není jednoduché změnit přístup společnosti," říká Petra Antošová z etiopské mise Člověka v tísni s tím, že píseň by měla zaujmout více lidí než třeba obyčejné přednášky. Člověk v tísni působí v Etiopii od roku 2003 a kromě pomoci sirotkům či obchodovaným dětem se tam věnuje stavění škol, školení učitelů v moderních vyučovacích metodách, pomáhá zemědělcům či zlepšuje přístup k pitné vodě. |
"Často si myslí, že se děti budou mít ve městě lépe a jsou překvapeni, že tomu tak není," říká Yitagesu Hailu z organizace Shiny Day, kterou pomohl založit Člověk v tísni, a která pomáhá sirotkům a obchodovaným dětem. Od roku 2008 dopomohla k návratu k vlastním rodinám skoro třem stovkám prodaných dětí.
S dětmi obchodují většinou příbuzní
Samotný prodej dětí většinou vypadá tak, že rodiče osloví nejčastěji příbuzný nebo soused a slíbí jim, že pokud s ním pošlou do města dítě pracovat, bude o něj dobře postaráno, dostane se mu vzdělání a z jeho výdělku pak část poputuje i rodičům.
Nutno podotknout, že na etiopském venkově je poměrně normální, že děti pracují a pomáhají rodičům od útlého věku. V chudých zemědělských oblastech většinou pasou dobytek, chodí pro vodu nebo pro dříví. To, že by mělo dítě ve městě pracovat, jeho rodiče proto nijak nezaráží.
"No a protože je tady obrovská chudoba a rodiče ty obchodníky znají a věří jim, často souhlasí. Myslí si, že město bude pro dítě lepší," říká Gizachew Benti. Překupníci v těchto případech často za děti rodičům zaplatí třicet až sto birrů, v přepočtu zhruba třicet až sto korun (venkovské rodiny na jihu Etiopie musí často vyžít s částkou zhruba 300 birrů měsíčně).
Děti vydělají jen desítky birrů
Jsou ale i případy, kdy rodinu osloví cizí člověk nebo kdy se dítě samo rozhodne odejít a jeho rodina se o tom ani dopředu nedozví. "Přímo oslovují spíše dívky, které chtějí k prostituci, s těmi pak navazují kontakt většinou ve škole," dodává Benti.
Překupníci po příjezdu do měst děti dál prodají, inkasují za ně obvykle jednu měsíční mzdu přímo od dítěte a jeden plat od kupce. Prodané děti měsíčně přitom vydělají jen několik desítek birrů. O vzdělání nebo slušném zacházení nemůže být řeč.
Někdy se stane, že děti mají to štěstí a objeví je policie nebo je na policejní stanici dovedou všímaví Etiopané. Pak to většinou trvá týden až dva, než se úřadům podaří najít jejich skutečné rodiny a děti vrátit domů. Fakt je, že obchod s dětmi se odehrává vesměs v samotné Etiopii, existují ale i případy, kdy dospívající dívky skončily na Blízkém východě.
