"Medaili máme, ale vždycky se počítá jenom první místo," poznamenal Tománek, který má na svém kontě 83 startů v mistrovství světa. Žádný jiný český jezdec ani navigátor jich tolik nenasbíral.
Znamená to, že s letošní sezonou nejste spokojený?
Byla taková nahoru dolů. Zažili jsme hodně úspěchů i neúspěchů, možná nám chyběla trocha štěstí. Všechno se zlomilo v Německu, kde začínala asfaltová část sezony. Věřili jsme si, že můžeme šampionát vyhrát, ale hned v úvodu jsme bourali. Musíme přemýšlet nad tím, co bude dál.
To je přece jasné, budete závodit ve voze nejvyšší kategorie WRC. Jak se do něj těšíte?
Bude to další náš i týmový vývojový stupeň. Těšíme se moc. S Fordem Fiesta S2000 jsme jezdili dva roky, všechno máme zmáknuté. Fiesta WRC přinese nové možnosti, ale taky ji budeme muset znovu nastavit na náš styl, znovu budeme řešit technické problémy, jak ji posunout dál. Je to výzva.
ÚSPĚŠNÝ TANDEM. Juniorský mistr světa v rallye Martin Prokop (vpravo) a navigátor Jan Tománek.
Přesun do Fiesty WRC pro vás znamená návrat do nejvyšší kategorie, v roce 2005 jste působil s Romanem Krestou v továrním týmu Ford. Tušíte, v čem to bude nyní jiné?
Zatím nevím. Každopádně se vracíme do první ligy. Už se nebudeme počítat do jiných kategorií, budeme bojovat v absolutním pořadí. Musíme zabrat ještě víc než dosud.
Kde ve výsledcích byste se mohli pohybovat?
Nebudu se bavit o letošním startu ve Walesu, to je jenom test. Jedeme si auto vyzkoušet bez nároku na umístění. Premiéra v Monte Carlu nebude jednoduchá. Sám dobře vím, jak těžký a nevyzpytatelný závod to je. Můžeme uspět, ale můžeme i pohořet.
Slavné Rallye Monte Carlo předchází Dakar, kde jste letos startoval. Pojedete ho i příští rok?
Ne, protože bere hodně energie. Maratonisté absolvují dva závody za rok a já bych měl jet z Dakaru na Monte a k tomu deset dalších soutěží. To nejde. Spíš uvažujeme o tom, že bychom se vrátili na Rallye Hedvábná stezka do Ruska. Ve srovnání s Dakarem je poloviční a není tak náročná.
Mluvíme spolu ve Španělsku, kde skončila sezona pro kategorii SWRC. Dojeli jste tady třetí i proto, že jste v pohodě zvládli mamutí rychlostní zkoušku o délce 45 km. Jak složitý je takový test pro navigátora?
Nabídnu jedno srovnání. V pátek na šotolině jsme jeli vložku měřící 35 km 25 minut, zatímco 45 km na asfaltu jsme zvládli za 27 minut. Takže je jasné, že na šotolině dáváte jezdci víc informací. Navíc tady byla šotolina nepřehledná, jelo se v prachu a jedna erzeta i ve tmě. Na orientaci to nebylo nic příjemného.
Takže asfaltové testy jsou pro kopilota jednodušší?
To se nedá říct. Záleží na tom, jak je úsek náročný na zatáčky. Například na jednom zdejším asfaltovém testu jsme měli v rozpisu víc informací než na šotolině.
Jak moc se zdejší asfaltové úseky podobají těm českým?
U nás máš hodně metrů mezi zatáčkami, tady jedeš z jedné do druhé. V jedné zatáčce už najíždíš do druhé, takže informace musejí být kusé a srozumitelné, abys neříkal nic navíc, aby ses dokázal orientovat.
Ve srovnání s Českem je zdejší výhodou hlaďoučký asfalt, že?
Pamatuju, že i tady byly některé úseky uskákané jako u nás. Ale je vidět, že Evropská unie tady hodně investovala do cest. Jsou opravdu hladké. Na takových silnicích je závodění mnohem jednodušší.
