Příkladem sochy postavené za éry socialismu je plastika před Střední uměleckoprůmyslovou školou v Jablonci. Jakési několik metrů velké černé mnohoúhelníky, na nichž jsou zavěšené barevné kruhy ze skla.
Tanečnice
"Ta socha se jmenuje Tanečnice. Je to dílo dvou autorů, ale už nevím, jak se jmenovali. To sklo na plastice je od sochaře Václava Hanuše," vysvětluje ředitel školy a akademický sochař Jiří Dostál.
Co jsou tyto pozůstatky minulé éry vůbec zač? "Obrovské množství zakázek pro sochaře zajišťoval tehdejší zákon. Každá státní stavba dala jedno až čtyři procenta z celkového rozpočtu na výzdobu," popisuje sochař Pavel Karous, jenž nejen v Libereckém kraji mapuje tyto památky.
"Toto 'čtyřprocentní umění' pak tvořilo estetické dominanty ve veřejném prostoru kolem vznikajících sídlišť, poliklinik, obchodních domů, výrobních podniků, administrativních a správních budov. Stát tak zajišťoval lukrativní práci vystudovaným sochařům, čímž si chtěl získat jejich loajalitu a zároveň je použít ke své propagaci," dodává Karous.
Řada soch z této doby je kvalitní
Podle Dostála tak díky tomuto zákonu vznikla řada kvalitních uměleckých děl od renomovaných sochařů, kteří by v nelehké době minulého režimu nemohli často jinak oficiálně tvořit.
"Třeba v Jablonci vznikly kvalitní věci, ale i věci poplatné, jako jsou různí partyzáni a tak, kteří už naštěstí zmizeli. Jsou tu ale věci, které nemají nic společného s tendencemi tehdejšího socialistického realismu. Například mramorové koule u Jablonexu dělal vynikající český sochař Slavoj Nejdl," říká Dostál.
Podle něj stojí před bývalou sklárnou v ulici Na Hutích plastika s mozaikou od gigantické osoby české kultury - slavného sochaře Karla Malicha. Jak Dostál dodává, dílo chátrá a lidé už nevědí, kolem čeho chodí a kdo to vytvořil.
I on sám je autorem několika děl z této doby. "Tehdy všechno muselo být schváleno. V komisi seděli jak lidé, kteří hlídali ideologii a přes ně to bylo neprůstřelné, tak i lidé, kteří hlídali výtvarnou úroveň. Já dělal třeba plastiku u obchodního domu Luna v Kunraticích v Liberci. Zadání znělo - dobývání kosmu. Vytvořil jsem tam velký nerezový prstenec o průměru několika metrů. Myslím si, že to nenese stopy nějaké ideologie a je to dobré dílo," podotýká umělec.
Skulptury připomínají kokony vetřelců
Jelikož se za minulého režimu autoři nemohli vyjadřovat tolik konkrétně, vznikala tak díla těžko uchopitelných tvarů. Některá připomínají koule, z nichž vylézá vetřelec.
"Sochy vejcovitých forem měly evokovat optimistickou náladu nového života a vitality na tehdy vznikajících sídlištích. Motiv vajíčka jako symbol plodnosti se používá už od pohanských dob. Tyto skulptury nápadně připomínají kokony mimozemských příšer z amerického sci-fi filmu Vetřelec," odhaluje původ pojmenování Karous.
Jiné sochy lidé pojmenovali trifidi, jelikož připomínají masožravé rostliny z u nás populárního sci-fi románu Den trifidů spisovatele Johna Wyndhama.
