V minulých letech jsme si zvykli na to, že růst ceny akcií předznamenává s odstupem několika měsíců blížící se lepší časy také v reálné ekonomice. Důvod byl prostý. Úvěrový boom a růst zadlužení tlačil nejen na zvyšování spotřeby, ale také objemu investic, ekonomika dostávala nové podněty k expanzi, firmám rostly tržby, a to zvyšovalo atraktivitu jejich akcií. To vše do doby, než centrální banky, ze strachu ze zvyšujících se cen, přistoupily ke zvyšování úrokových sazeb a přiškrcení úvěrového kanálu.
Tímto krokem potenciálním dlužníkům omezily přístup k levným úvěrům a existujícím dlužníkům zvýšily náklady na obsluhu starého dluhu, což vedlo k omezení spotřeby i investic.
Typickou ukázkou byla hypoteční krize v USA, kdy euforii z levných peněz a boomu na americkém trhu s bydlením vystřídalo nepříjemné vystřízlivění, následující poté, co řada amerických domácností zjistila, že není schopna splácet své závazky při zvýšení úrokové míry z rekordně nízkého jednoho procenta na 5,25 procenta.
Jak se ale dnes ukazuje, ani po velmi úspěšných dvou letech, během kterých si akcie v USA připsaly 35 procent, se situace ve světové ekonomice nijak dramaticky nelepší. Míra nezaměstnanosti v USA je jen lehce pod desetiprocentní hranicí a ani Evropa na tom není o moc lépe. Například ve Španělsku je nyní bez práce 20 procent lidí, tedy o procento a půl více, než začátkem roku 2010. Obavy z prohlubování dluhové krize navíc již v tomto roce začnou nutit vlády k úsporám, což se negativně projeví na ekonomickém růstu, jehož zpomalení je do nadcházejícího roku více než pravděpodobné.
Z jakého důvodu se tedy akciím dařilo i v době pro reálnou ekonomiku tak nepříznivé? Odpověď na tuto otázku není složitá. Pomohla především měnová politika centrálních bank, které i v minulém roce zaplavovaly finanční trhy novými penězi. Ukázkovým příkladem je centrální banka ze všech nejmocnější – americký Federální rezervní systém (Fed). Ta v listopadu oznámila, že nakoupí americké státní dluhopisy za 600 miliard dolarů. Tím potěšila nejen majitele dluhopisů, ale i ostatních finančních aktiv jako jsou například akcie. Odsaje z trhu totiž velkou část cenných papírů, které by jinak musely vstřebat banky a ostatní investoři. Ti mají nyní k dispozici menší nabídku, což přirozeně zvýší cenu, kterou za tyto cenné papíry budou ochotni zaplatit.
Co tedy čekat od akcií v roce 2011? I nadcházející rok bude zřejmě plně v režii měnové politiky centrálních bank. Například americký Fed ale zatím ani v náznacích nepřipouští, že by se v blízké době chystal zahájit výstupní strategii ze svých dřívějších opatření. Pravý opak je pravdou.
V nedávném rozhovoru pro pořad 60 minutes na televizní stanici CBS, uvedl šéf Fedu Ben Bernanke, že do dalších měsíců nemůže vyloučit další navyšování objemu nakupovaných dluhopisů. Pozadu přitom nezůstává ani Evropská centrální banka. Ta ve snaze uklidnit situaci na evropském trhu s dluhopisy v minulém měsíci výrazně navýšila objemy nakupovaných dluhopisů, kterých od loňského května nakoupila za více než 73 miliard euro.
Příliv nových peněz na finanční trhy tedy pokračuje a může i nadále podpírat další růst cen akcií. Pakliže jejich cena v příštím roce znovu výrazněji povyroste, nebude to však výsledkem lepšící se ekonomické situace a expandující ekonomiky, jako tomu bylo v letech minulých. Bude se jednat o další důkaz, že minulá opatření nefungují, i přesto jsou ale nadále uplatňována v zoufalé snaze, že fungovat konečně začnou.
