"Lichtenštejni byli velmi schopní investoři a velká část regionu z jejich aktivity dodnes žije," tvrdí Blanka Zlamalová, jedna z autorek ojedinělé výstavy na hradě Šternberk, která dokumentuje působení knížecího rodu na střední Moravě.
Tu tento týden osobně slavnostně otevřel vládnoucí kníže Lichtenštejnska Hans-Adam II., který do regionu přijel, aby se zúčastnil významné vědecké konference věnované jeho předkům (více čtěte zde).
Například chata Švýcárna na cestě mezi Pradědem a Červenohorským sedlem byla původně salaší. Lichtenštejnové je v horách stavěli s ryze podnikatelským úmyslem - věřili, že zvýší výnosy z pastevectví, když využijí zkušenosti z alpských luk. Do Jeseníků dokonce vozili švýcarské salašníky.
Jedna taková salaš vznikla v roce 1829 i na místě pasteveckého přístřešku zvaného Česnekový dům. A protože salašník Johann Aegerter byl Švýcar, dostala i salaš jméno Švýcárna. Ve stáji se brzy začali zastavovat první turisté, kteří se potřebovali ukrýt před bouřkou, koupit něco jednoduchého k snědku nebo nouzově přenocovat.
Co Lichtenštejnové postavili, nechali komunisté spadnout
Když se pak pastevectví Lichtenštejnům přestalo vyplácet a po roce 1860 ho úplně zastavili, nic už nebránilo rozvoji turistiky. Po požáru, který původní salaš téměř zničil, dal kníže Lichtenštejn v roce 1887 dokonce postavit novou srubovou chatu, která už měla sloužit výhradně turistům.
Podobnou historii má i chata Ovčárna a Lichtenštejnové se zasloužili i o turistický přístřešek na Králickém Sněžníku. Pro stavbu chaty na jihovýchodním svahu tohoto 1 375 metrů vysokého vrcholu totiž poskytl kolem roku 1907 lichtenštejnský kníže Jan II. pozemek za symbolické nájemné čtyři koruny ročně. Horská chata, ve které se mohlo ubytovat až devadesát lidí, pak nesla jeho jméno.
Chata s rozhlednou na Králickém Sněžníku (vlevo) a Švýcárna by bez Lichtenštejnů nikdy nevznikly. Pro zvětšení klikněte. reprofoto: kniha Jeseníky mezi vzpomínkou a přítomností
Po válce však přišlo znárodnění a v péči socialistického podniku Restaurace a jídelny chata zchátrala tak, že ji museli v roce 1969 zbourat. Časem spadla i rozhledna, která na Králickém Sněžníku také stála. Podobný osud měla rovněž chata Vřesová studánka, která musela být kvůli havarijnímu stavu zbourána v roce 1988.
"Je to paradox, v době, kdy technické možnosti byly minimální, tak všechny tyto věci mohly fungovat. A s technickým pokrokem zanikly," posteskla si spoluautorka výstavy a kastelánka hradu Šternberk Helena Gottwaldová.
Knížecí péči o lesy obdivují lesníci v regionu dodnes
Za Lichtenštejnů se nedařilo jen turismu, ale i přírodě obecně. Zásluhou knížete Jana II. získaly Jeseníky v oblasti mezi Šerákem a Keprníkem v roce 1903 první přírodní rezervaci u nás. Tam, kde v lesích hospodařili, to dělali tak, že jejich péči oceňují odborníci dodnes.
"Mluvil jsem s několika lesníky, kteří tvrdí, že Lichtenštejnové se o lesy po staletí starali tak perfektně, že z toho těží ještě dnes. Pokud jsou v lesích problémy, mají původ v posledních padesáti letech," řekl Pavel Juřík, předseda Historického spolku Liechtenstein, který napsal rozsáhlou publikaci věnovanou lichtenštejnskému rodu na Moravě a který pořádal i olomouckou konferenci.
Pokrokový rod zavedl tuto vymoženost na svém panství pro těžbu dřeva v horách. Na jejich "drážkách" neoperovaly lokomotivy, vše obstarali lidé, koně a gravitace.
"Nahoru do kopců táhl soupravu kůň, či vůl. Dolů sjížděly vozíky samospádem. Přibrzďovali je lesní dělníci," popsala Blanka Zlamalová. Úzkorozchodná trať fungovala od roku 1888 u Branné. Měla dokonce 21 kilometrů. Druhý podobný systém nechal Rudolf z Lichtenštejna v roce 1897 postavit v Loučné nad Desnou. Provoz na drážkách skončil kolem roku 1943, po válce byl systém demontován.
Lichtenštejnové vybudovali v jesenických lesích úzkorozchodné dráhy k přepravě dřeva. Nejdelší z nich v Branné měřila 21 kilometrů. reprofoto: Státní hrad Šternberk
Se jmény lichtenštejnských knížat jsou v Olomouckém kraji spojena především známá turistická místa jako zámek Úsov, Velké Losiny nebo hrad Šternberk, jež Lichtenštejnové nechali rekonstruovat. Trvale však obývali jen šternberský hrad.
V Úsově Lichtenštejnové pak založili v roce 1852 lesnickou školu, která ve své době produkovala elitu lesnického inženýrství. Po přemístění školy na Sovinec vzniklo Lovecko-lesnické muzeum, které tam sídlí dodnes.
Nebyli kolaboranty, přesto jim dekrety vzaly majetek
Přes všechny zásluhy Lichtenštejnů u nás je jejich historická vazba na české země dodnes hodně citlivé téma. Přestože nekolaborovali s nacisty a byli občany neutrálního Lichtenštejnska, Československo jim po druhé světové válce na základě Benešových dekretů zabavilo majetky.
Kvůli tomu dlouho neměly Česko a Slovensko jako jediné evropské státy s Lichtenštejnskem diplomatické styky. Dohodu o spolupráci podepsali představitelé České republiky a Lichtenštejnska až loni v září. Zásluhu na tom měl i vládnoucí kníže Hans-Adam II., který prohlásil, že majetkovými nároky už nebude zatěžovat vztahy obou zemí. Přesto věří, že jeho rod se navrácení majetků dočká.
"Vyčkáme na politický vývoj, pak uvidíme. Nemám žádný úmysl vést nějaký proces. Třeba ten majetek dostanou zpátky až moji vnuci, či pravnoučata," uvedl kníže v květnovém rozhovoru pro MF DNES.
