Tu tvář znáte, ani postava se nezměnila. Od chvíle, kdy slovenský záložník Rastislav Michalík v Lize mistrů vstřelil gól hvězdnému Realu Madrid, přibral jen dvě kila. Přitom uteklo už skoro devět let.
Podzim 2001... To ještě Sparta hrávala Ligu mistrů pravidelně. To ještě Michalík netušil, že ho jednou bude živit vlastní penzion. Stojí uprostřed malebných Kysuckých Beskyd na konci městečka Oščadnica.
Kousek odsud u Čadce se Michalík narodil. "Zrovna jsem končil ve Spartě, když mě napadlo, že bych se pustil do podnikání. Co taky po kariéře? Všichni se na tebe s prominutím... vykašlou a bojuješ sám. Když se nedáš na trenéřinu - a to jsem já nechtěl, je těžké se zařadit do normálního života," začne vyprávět, když na stůl přinese hustou polévku kapustnicu a farmářské halušky: "Ať vám chutná. Na jídlo si u nás zatím nikdo nestěžoval."
Název penzionu vás neudeří do očí, čtyři písmenka RaMi najdete vytesané jen do schodů. Je to složenina ze jmen majitele. "Tři kilometry odsud je Veľká Rača, známé lyžařské středisko. Proto máme hlavně zimu nabitou. Všech patnáct pokojů bývá plných. Léto je klidnější," říká Michalík.
Rastislav Michalík, bývalý fotbalista Sparty, dnes hoteliér na rodném Slovensku
I ceny se liší: přes léto 20 eur za pokoj, v zimě 25. Dole pod prosklenou terasou stojí ping-pongový stůl, uvnitř je sauna, biliár nebo masážní pokoj.
Kdo by to byl řekl, že právě tenhle záložník se pustí do podnikání a pak si bude do noci vyprávět s hosty. Na hřišti býval spíš flegmatik, poctivě makal, ale nevynikal. Říkali o něm, že je rybí krev.
Gól, který vstřelil Realu, byl jeho nejslavnější chvilkou. "Že by mě přepadala nostalgie? Ani ne, ze vzpomínek žít nemůžeš. Když jsem nedávno ten gól dostal od kamaráda mailem, odepsal jsem mu: Co mi to posíláš za komedie?"
V roce 2004. Sparťané Lukáš Zelenka a Rastislav Michalík (vlevo) se radují po vstřelené brance.
Dnes. Hoteliér Rastislav Michalík na Slovensku v recepci svého penzionu v Oščadnici.
Vzpomínáte? Sparta byla tehdy pod trenérem Hřebíkem rozjetá, postoupila přes základní fázi a v osmifinálové skupině ji čekal Real Madrid se Zidanem, Figem nebo Raúlem. Přišlo 20 tisíc lidí a sparťané je přes porážku 2:3 nadchli.
Když unavený Michalík střídal, tleskali mu vestoje. "To nebyl těžký gól, co jsem dal. Počkal jsem si, až se Casillas pohne, a pak vystřelil. Casillas se mi jako brankář stejně nikdy moc nelíbil."
Nejkrásnější chvíle v kariéře RaMi"Kvalifikace v Anglii, červen 2003. Hráli jsme v Middlesbrough, stadion našlapaný. Když se začaly hrát hymny, měl jsem husí kůži na rukou. Staré babky v anglických dresech stály a hrdě zpívaly. To se mi vrylo do paměti. Málem jsme pak Angličanům vzali body, vedli jsme 1:0, ale Michael Owen zápas otočil." |
Michalíkova kariéra byla velmi slušná. Hrával za Liberec, se Spartou má dva tituly, zkusil si angažmá v Turecku nebo Rakousku, dvacetkrát nastoupil za Slovensko. Teď už kope jen třetí ligu za Čadcu, výš nemyslí. "Při větší zátěži se mi vrací bolest do lýtka a navíc už na velký fotbal nemám myšlenky. Musím se starat o penzion."
Postavil ho na zelené louce, před pěti lety začal, za rok a půl bylo hotovo. "Stálo mě to milion eur, což je investice na celý život. Na co jsem tady nejvíc pyšný? Asi na pocit, že jsem si na to poctivě vydělal. Nikde jsem nekradl, nic netuneloval."
Když do RaMi vejdete dovnitř, třetím krokem šlápnete na prosklenou podlahu, kde jsou zarámované dva nejslavnější dresy pana majitele. Vlevo sparťanský, vpravo reprezentační. Na recepci ještě visí polský, to kvůli důležité klientele ze severu. "Ještě jsem měl vystavené rukavice od polského Jerzyho Dudka, ale ty mi někdo ukradl. No jo, na hřišti byl život mnohem snadnější."
Rastislav Michalík (vpravo) v dresu Saprty v souboji s ostravským Davidem Bystroněm
