Vilu, která desítky let chátrala v rukou obce jako mateřská škola, po letech soudních sporů získali zpět dědicové původního majitele. Opravili ji a dnes ji pronajímají.
Dům jako velké schodiště
„Dědeček byl právník a zřejmě dobře obhajoval, protože si mohl dovolit ne zrovna levný dům,“ říká Stanislav Cysař, jeden ze současných spolumajitelů, který pracuje na ministerstvu pro místní rozvoj.
Někdy se uvádí, že Winternitz zastupoval stavební firmu majitele Müllerovy vily. Proto pro něj mohlo být snazší dostat se k architektovi světového jména Loosovi.
Ten pak na návrhu pracoval s kolegou Karlem Lhotou. „Loos byl tehdy nemocný, takže vymyslel filozofii domu, ale stavěl pak Lhota,“ vysvětluje Stanislav Cysař.
Loos zde stejně jako v Müllerově vile uplatnil koncept takzvaného Raumplanu. Znamená to vlastně bydlení na schodech, opak bezbariérové stavby.
Místnosti nejsou uskupené po patrech s podlahami a stropy v jedné úrovni. Terasovitě se prolínají, mezi nimi kráčíte po schodech, každá má jinou výšku a podlahu v jiné úrovni nad zemí.
Na rozdíl od Müllerovy vily je tato menší a zařízení uvnitř není tak honosné. Mramorové obklady zde nahrazuje dřevo. Zatímco ve střešovické vile sídlil archiv ÚV KSČ, takže se tam zachovala většina zařízení, tady zůstalo jen to pevně spojené se stěnami.
Školka už od světové války
Když přišla druhá světová válka, židovská rodina Winternitzů odmítla utéct před Němci. Pak už bylo pozdě. „Tak se rodina dostala do Osvětimi, kde prošla selekcí. Dědeček šel do plynu, babička s mámou na práce. Měly štěstí, že pracovaly v továrně, kde se zahřály, a tak přežily,“ vypráví Stanislav Cysař.
V roce 1943 vilu zabavili Němci a vzápětí ji prodali hlavnímu městu Praze. Město ve vile ještě za války zřídilo školku a ta tu přetrvala až do roku 1997. „V osmačtyřicátém babička dostala vilu zpět, ale školku v ní nechala. V roce 1956 vilu s maminkou darovaly státu místo milionářské dávky, kterou by musely zaplatit,“ popisuje Cysař.
V roce 1991 rodina Cysařových požádala o restituci a pak se šest let o vilu soudila s radnicí Prahy 5. Ta vilu vrátila, až když měla nedostatek dětí. Z mobilního zařízení ve vile nic nezůstalo, chyběly i některé příčky, jiné naopak přibyly. „Na toaletě jsme našli čtyři malé záchůdky a naproti nim jeden velký. Učitelka asi ukazovala dětem, jak se čurá,“ usmívá se Cysař.
Pronájem zaplatil investici
V roce 1999 se rodina rozhodla vilu opravit. Pustili se do toho částečně vlastníma rukama. „Dělali jsme tu brigády a to nás jako rodinu spojilo. Vilu jsme opravovali po částech, trvalo to tři nebo tři a půl roku,“ vypráví majitel.
Vilu až na detaily vrátili do předválečného stavu. Pečlivě dodržovali požadavky památkářů. „Fasáda je jenom štukovaná, plechy natřené barvou slonové kosti. Památkáři mají pravdu, že se nemá nic měnit. Sáhnete na maličkost a rozbijete celou koncepci,“ uvažuje Cysař.
Od roku 2002 Cysařovi vilu pronajímají. Nájemné jim už vrátilo investici. Sídlila tu reklamní agentura, pak tu bydlela kanadská rodina, posledním nájemníkem bylo interiérové studio Urban Survival. Teď majitelé hledají nového nájemníka za 90 tisíc korun měsíčně. Stanislav Cysař rozhodně nelituje úsilí, které věnoval získání vily a její rekonstrukci.
„Je to moje srdeční záležitost. Že jsme ji dokázali uvést do původního stavu, považuji za své životní dílo. Když si dnes stoupnu do haly a poslouchám to ticho, cítím, že vila má duši. Nejsem tu sám, ti, kdo tu bydleli, s vilou žijí dál. Slyším jejich hlasy,“ uzavírá Cysař.
VILA WINTERNITZAdresa: Na Cihlářce 10/2092, Praha 5 - Smíchov |