V září 2004 jste řekl, že jsou tři fáze v životě, které se dají přirovnat k ročním obdobím. K jaru, kdy se učíte, létu, kdy pracujete, a podzimu, kdy odpočíváte. Jaké období máte teď?Prožívám cosi, co by se dalo nazvat indiánské léto. Je to dočasný návrat léta, které infiltruje do podzimu.
Ptám se proto, že jste tisíckrát řekl, že se nechcete vrátit do politiky. Teď tady sedíme a děláme předvolební interview. Jak je možné, že jste nakonec nezůstal imunní k volání k návratu?
Jak říkal Winston Churchill: Jen hlupák nemění svoje názory. Ale to by byla příliš laciná odpověď. Jednak mě moji přátelé přemlouvali asi sedm let, abych se vrátil. Dlouho neúspěšně, poslední rok úspěšně. Ale ani to nebyl hlavní důvod. Obávám se, že česká politika v dnešní době je pouze a jedině bojem o koryta a peníze, o vily v Toskánsku a byty na Floridě. A ať jsem byl, jaký jsem byl, já jsem podobné věci nikdy nepokládal za svůj cíl. Cílem bylo vždy prosadit nějaký program. Dnes mám pocit, že naše dvě hlavní strany žádný program nemají. V posledních čtyřech větách je odpověď, jaký byl hlavní důvod mého návratu.
Mnoho lidí vám však nikdy nevěřilo, že se nevrátíte. Nemáte divný pocit z toho, že měli pravdu oni a ne vy?
Kdyby tady nebyla politická a ekonomická krize, tak bych se zcela určitě nevrátil. O hospodářské krizi nemusím přesvědčovat ani vás, ani nikoho jiného. To, že devadesát procent občanů nedůvěřuje politice, je pro politiky traumatizujícím zážitkem. Protože jsem už daleko více občan než politik, založil jsem Stranu práv občanů.
A pro vás není traumatizující návrat do politického prostředí prolezlého podivnými vztahy, zákulisními praktikami, korupcí a klientelismem?
Není. Protože pokud bych se vracel do prostředí, které bych nechtěl změnit, tak by návrat neměl cenu.
Baví vás vůbec návrat do politiky?
Víte, v prognostice jsem se zabýval teorií varovných prognóz. Ty se nevyslovují proto, aby se splnily, ale naopak, aby se nesplnily. Pád vlády v polovině našeho předsednictví EU a skrečování loňských předčasných říjnových voleb mě přiměly k jedné varovné prognóze, která doufám, že se nesplní. Zní: Nikoli sociální demokracie sama o sobě, ale duo Paroubek-Sobotka může během dvou až tří let přivést českou ekonomiku ke státnímu bankrotu. Nikoli okamžitě, ale během několika let. Rozhodl jsem se udělat všechno, aby se to nesplnilo. Včetně toho, že nasadím vlastní krk.
Ale proč je podle vás naše politika v tak neutěšeném stavu?
Hlavní příčina spočívá v nedokonalém výběru politiků. Existuje jedno ekonomické pravidlo, které říká: Špatná mince zákonitě vytlačuje minci dobrou. Ale u politiků je to jenom proto, že špatný volební zákon umožňuje, aby špatný politik byl nahrazen ještě horším politikem. Proto jsme ve svém programu předložili sedm bodů změn volebního zákona, aby si občané sami vybírali své reprezentanty a nebyli pod diktátem stranických sekretariátů.
Velkou část vašeho programu tvoří návrhy k řešení krize. Jste ekonom a prognostik, jak dlouho potrvají ekonomické problémy České republiky?
Záleží na tom, jaká bude vláda. Na rozdíl od jiných odmítám tvrzení, že vládní hospodářská politika neovlivňuje ekonomický vývoj. Samozřejmě, že ovlivňuje. Už jenom proto, že rozpočtem prochází část hrubého domácího produktu. Jestliže tady bude populistická, demagogická a rozhazovačná vláda, tak může dojít ke stejné situaci jako v Řecku, Lotyšsku či Maďarsku.
Byl jste čtyři roky premiérem, takže to dobře znáte. Proč došlo k tak enormnímu zvyšování deficitů?
Za mé vlády jsme jako jeden z mnoha nástrojů vyvedení země z krize použili i deficitní financování. Ale jenom dva roky. Další dva roky jsme schodek snižovali. V roce 2002 byl schodek 46 miliard korun, bohužel Bohuslav Sobotka to následující rok, v době konjunktury, naprosto nesmyslně zvýšil na 113 miliard. Vyznávám názor, že v době konjunktury má být rozpočet přebytkový, ale v době krize může být deficitní. Jenže ten deficit má jít na investice, nikoli na spotřebu. Deficit se zvýšil i proto, že tady byly slabé koaliční vlády.
Váš politický vrchol byl spojen se sociální demokracií. Jaké jsou dnes vlastně vaše vztahy s Jiřím Paroubkem?
V březnu 2006 jsme společně s Jiřím Paroubkem publikovali v Právu článek, jehož titulek zněl "Velká koalice by byla zradou na voličích". On začal krátce po volbách vyjednávat s Mirkem Topolánkem o velké koalici a sám tvrdil, že byl od ní "milimetr". Nesnáším politiky, kteří nedodržují dané slovo, které navíc dali svým voličům. Takoví politici jsou absolutně nedůvěryhodní. Kdo zradil jednou, zradí vždycky.
Čtěte v sobotní MF DNES
Co bude Miloš Zeman dělat, jestliže neuspěje příští týden ve volbách? A jak přesně by chtěl změnit volební zákon a vymést některé lidi z české politiky? Čtěte rozhovor v sobotní MF DNES.
