Zdolat strom však nebylo jedinou překážkou. Musela se též přimět, aby do focení nemluvila. "Jsem člověk, který do všeho kecá, takže jsem se snažila držet pusu. Říkala jsem si jen: mně je to jedno, já tady vůbec nejsem!"
Temperament jí prý dal do vínku původ. V Česku sice žije od svých sedmi let, ale narodila se jako Ruska na území dnešního Kazachstánu. "České holky jsou ve srovnání se mnou nekonfliktní stvoření, takové nemastné, neslané," říká. Zároveň ale dodává, že se za Rusku nepovažuje.
"Ruskou se necítím být. Proč bych měla? Vždyť jsem tam žila jen do svých sedmi let. Moc si na to nepamatuji a už ani neumím rusky mluvit. Říkám raději, že nemám s Ruskem nic společného, že jsem Češka. Protože když řeknu, že jsem z Ruska, všichni si začnou myslet: Jo, to bude nějaká ta fiflena, nafoukaná dceruška ruských boháčů. A tyhle ženský jsou strašný."
Namyšlená slečinka Natalie rozhodně není, spíš praktická žena. Květinou ani nákladnými dary byste ji nejspíš neohromili. "Na kytky si fakt moc nepotrpím. Říkám si, fajn, ale co jako? Stejně mi za tři dny chcípne… Pro mě znamená víc, když mě kluk pozve do fastfoodu a hodinku si spolu popovídáme."
Když slavila dvacetiny, oznámila přátelům, že žádné dary nechce. "Řekla jsem jim, přijďte, budu ráda. Když se pak pořád snažili zjistit, jaký dárek by mi udělal radost, navrhla jsem jim: OK, když mi chcete něco dát, jděte do OBI a kupte mi poličku do koupelny. Nedělám si srandu, tu fakt moc chci," směje se.
LÍBÍ SE VÁM FOTKY NATALIE?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pátek 6. listopadu 2009. Anketa je uzavřena.
