Kohoutek
V dobách, kdy se pracovalo od šesti hodin ráno, si sousedka pořídila mladého kohoutka ke svému hejnu slepiček. Kohoutek však "pracoval" od čtyř od rána a my byli nevyspalí. Moje žena i tchyně žádaly sousedku o opatření, které nám umožní dospat. Nestalo se.
A tak jsem se jednou po návratu z práce stal svědkem groteskní situace, kdy moje žena, tchyně a její matka křičely přes plot na sousedku nejrůznější výhrůžky.
Rozhodl jsem se nedůstojnou hádku ukončit a nabídl jsem sousedce, že od ní kohoutka odkoupím. Zeptala se mě, co s ním budu dělat.
Odvětil jsem, že mu zakroutím krkem a bude klid. Od té doby byl kohoutek zavírán na noc do sklípku a my mohli spát.
Vít Kaplický, Praha 4
Málem mě zatkli
Soused mi jednoho dne ráno zavolal na mobil (nevím, kde zjistil číslo) a začal mi sprostě nadávat a vyhrožoval, že na mě zavolá policii. Ruším prý noční klid a stěhuju v noci nábytek. Naštval jsem se, jel hned domů.
Já chci mít klidPlačící kojenec, víkendové mejdany, soused kutil, hlasitá televize... Nejvíc sousedských sporů zaviní nežádoucí hluk. |
Policisté tam už byli. Chtěli po mně občanku a vysvětlení.
Za deset minut přijela záchranka a zjistilo se, že v prvním patře upadla stará paní a bušila celou noc holí na kuchyňskou linku, jelikož měla zlomenou nohu a nemohla vstát.
A mě málem odvedli na služebnu, protože soused si byl stoprocentně jistý, že jsem stěhoval nábytek. Ve tři hodiny ráno.
Jakub Straš
Posedlost úklidem
Mám souseda, který je posedlý úklidem na chodbě. Vede si deníček, do kterého zapisuje, kdo kdy uklízel, a na podlaze si dělá značky, aby věděl, jestli se vytíralo. Já mažu jen ty značky.
Luděk Douděra
Přestěhujte si ložnici
My máme za sousedy opravdu "kamarády". Pokaždé radši poslouchám za dveřmi, jestli náhodou nejdou, protože když se trefím do odchodu společně s nimi, je to nejmíň půl hodiny zdržení. A co teprve když si přijdou něco půjčit!
I předání soli je záležitost na dvacet minut, protože za ten den, co jsme se neviděli, se přece stala taková spousta věcí!!! Z druhé strany máme pro změnu "herodesy".
Když se narodil syn, dali nám na dveře tiskacím písmem psanou ceduli: Vážení sousedé, jako pracující se chceme pořádně vyspat. Víme, že za to asi nemůžete, ale pokud vaše dítě musí v noci křičet, mohli byste si aspoň přestěhovat ložnici na druhou stranu? Naše dítě přitom v noci brečelo zatím asi dvakrát.
Petra Miterová
Jogurtovy trampoty
K napsání tohoto příběhu mne inspirovala skutečná událost, která se stala na blíže neurčeném místě v blíže neurčeném čase, jména zúčastněných osob jsou záměrně změněna. Pro lepší názornost a pochopení věci doslovně cituji z policejní svodky:
Kde jsou hodní sousedéVyzvali jsme čtenáře, aby nám napsali o svých sousedech. Špatná zpráva: poslali jste nám sice většinou veselé historky, ale vaši sousedé v nich kladné role nehrají. Jen jeden dopis byl pozitivní. Zařadili jsme ho na konec našeho výběru. |
Tolik strohá řeč policejní svodky a zde je již skutečný příběh: Důchodce František Jogurt byl starý mládenec. Od roku 1960 spokojeně bydlel v bytě 2+1 v družstevním domě v centru malého městečka v Orlických horách. Se sousedy v domě za těch uplynulých 40 let vycházel velice dobře.
Vše se změnilo až letos, když místo zesnuvší sousedky Vomáčkové se do domu nastěhovala rodina Toulavých a místo manželů Žemličkových, kteří se odstěhovali do domova důchodců, se po nich do bytu nastěhoval jejich vnuk Richard Hlučný.
Všem těm změnám nakonec nasadil korunu soused Štěkavý, který si ve svém bytě zřídil privátní veterinární ordinaci. Pro Frantu Jogurta začalo peklo na zemi.
Po několika dnech se Toulavým úspěšně podařilo ucpat odpady a místo záchodu začali používat kbelík, jehož obsah vždy vychrstli z balkonu, rovnou na muškáty starého Jogurta.
Když se vztahy se sousedem promění v peklo, dojde i na nože |
Všechny Františkovy snahy o zjednání nápravy byly zbytečné a poté, co ho Evžen Toulavý chytil pod krkem a pravil: "Jogurte, jestli se nepřestaneš do nás montovat, tak z tebe udělám deset pribiňáků," se Toulavým vyhýbal na sto honů. Zanedlouho se zásluhou Toulavých chodby v domě i Frantův byt začínaly podobat stokám pražské kanalizace.
To Ríša Hlučný se nijak neprojevoval, a to z prostého důvodu - byl v base. Po návratu domů si chtěl vše vynahradit, a tak velmi hlučné mejdany byly na denním, výstižněji řečeno na nočním pořádku.
No a když si chtěl Jogurt alespoň zdřímnout ve dne, tak zas dělali virvál čtyřnozí pacienti a tchyně MVDr. Štěkavého. No prostě Sodoma Gomora.
Ideální soused?Sousedkám by se mohlo líbit vypracované sekáčovo tělo, sousedům by mohl vadit hluk sekačky. Ideální soused asi neexistuje. |
Franta Jogurt, zvyklý na svůj klid, začínal vážně uvažovat o tom, že se odstěhuje. Pečlivě studoval inzertní noviny a sháněl nějaký malý byt.
Jednou přišel na návštěvu jeho kamarád Jarda Budík z Prahy a František se mu svěřil se svým záměrem koupit nový byt.
"Tak tohle Franto nedělej, vidíš, jak si dopad," řekl Budík. "Kup si radši nějakej malej domek a budeš mít svatej pokoj." A tak si starej Jogurt v inzertních novinách vyhlédl pěkný domek. Dokonce se na něj byl i podívat.
Ale to víte, starý strom se těžko přesazuje, a tak ani Frantovi se nechtělo opustit svůj byt. Stále váhal a váhal... Jeho rozhodnutí urychlila skutečnost, že Toulaví již rozebrali a spálili pomalu celou střechu a k Ríšovi se nastěhovalo snad půl Mírova.
A tak Franta vybral ze slamníkové banky a.s. své celoživotní úspory a prostřednictvím realitní kanceláře zakoupil vysněnou chaloupku. Domeček to byl jako z pohádky, dokonce i pěkná zahrádka u něj byla. Franta byl v sedmém nebi, naplno si užíval božského klidu.
Když tu najednou zvenku uslyšel šílený kravál. Vykoukl z okna ven a myslel, že ho raní mrtvice, soused Mojmír Vrtulka před domem létal s modelem letadla.
Marně prosil Vrtulku, ať svého počínání zanechá, marně Vrtulkovi vyhrožoval vším možným i nemožným, Vrtulka si prostě létal se svým letadélkem (myslím, že se jmenovalo Káně) dál a dál.
Nejkritičtější okamžik nastal, když si jednoho dne František Jogurt po dobrém obědě spokojeně podřimoval na kanapi, a tu najednou BUM, PRÁSK, RATATA, aerovka červená, ale ta to nebyla, bylo to slavné Vrtulkovo letadélko, které proletělo zavřeným oknem a přistálo Františkovi na jeho pracovním stole, na kterém měl zrovna rozloženou svoji oblíbenou sbírku známek.
|
Dělá na podlaze čárky, aby tak zjistila, jestli se uklízelo. |
V rozbitém okně Jogurt spatřil vyděšeného Vrtulku. Se slovy. "Ty vrahu!" vyběhl ven a zde milého Mojmíra Vrtulku spráskal, jak se u nás na vsi říká, jako koně. A konečně nastal pro Jogurta tolik vytoužený klid.
Ale nic netrvá věčně, za několik měsíců se František opět stěhoval. A že se ptáte kam? No přece do basy. Okresní soud jej za trestný čin výtržnictví a ublížení na zdraví poslal na 6 měsíců do vinařické ozdravovny.
Zde se Jogurt sešel opět se svými staronovými sousedy. Na cele byl společně s Evženem Toulavým, který tu bručel za neplacení výživného, a Ríšou Hlučným, který tu byl vlastně jako doma, za nějaký čas k nim přibyl i MVDr. Štěkavý, pod jehož laskavou lékařskou péčí zhynulo deset nešťastných psů a jedna tchyně. Jak je ten svět malý.
Zdeněk Drašnar, Nový Hrádek
Kontrolovala rohožky
Zažila jsem sousedku, která chodila jiným sousedům zvedat rohožky před vchodem do bytu a podle míry špíny a prachu odhadovala, jak kdo často (ne)vytírá!
Jana
Anonym
Před zhruba dvaceti měsíci jsme se s manželkou rozhodli, že si pořídíme rodinný dům. Mám docela slušné zaměstnání a dospělí synové si našli práci i bydlení mimo naše město.
Po přestěhování naše spokojenost nevydržela dlouho. Asi po čtyřech měsících nám oběma začaly chodit anonymní dopisy. Byly jak ze špatných filmů, slepené z vystřižených písmen z novin. Vzájemně jsme se "dověděli" o nevěře toho druhého.
rodina toulavýchMísto záchodu začali používat kbelík, jehož obsah vychrstli z balkonu. |
Anonym věděl, kdo, kdy a kam chodí, takže to musí být někdo z nejbližšího okolí. Dosáhl toho, že manželka přestala chodit do práce a já získal nepřetržitý dohled. Přesto nepřestávaly výčitky, koho si údajně vodím domů za jejími zády.
Nechtěla a nechce slyšet žádné moje argumenty. Má svou neotřesitelnou víru: "Proč by to kdo psal, když by to nebyla pravda?"
Takže na prahu mé padesátky začínáme žít každý svůj život a já vážně přemýšlím o změně bydliště i zaměstnání.
Oldřich Pietschmann
Krásně nám to pasuje
Mám asi velké štěstí. U mě totiž slovo SOUSED = PŘÍTEL.
Žiji s manželem a dvěma malými dětmi v úžasné poklidné ulici, plné skvělých lidí, kteří se mi stali druhou rodinou.
Je nás celkem šest rodin a nemohla bych ani spočítat, kolik společných grilovaček a posezení jsme už spáchali, kolikrát má dcera večeřela u sousedů či kolikrát šel někdo ze sousedů bez problémů s čímkoliv pomoct mému manželovi a naopak.
Jezdíme spolu na výlety i na dovolené, stavíme májku nebo pouštíme draky. Stalo se pravidlem, že se jednou za měsíc u někoho setkáme, celý večer proklábosíme a prosměje. Nebo desítky neplánovaných akcí, kdy se jen vidíme přes plot a už se zveme na kafíčko nebo na skleničku.
Děti pobíhají z jedné zahrady do druhé a vždy si najdou něco, čím se zabaví. Každý jsme nějaký, každý máme nějaké mouchy, ale dohromady nám to parádně pasuje.
Veronika Pasierbová, Dub nad Moravou
