Začněme tématem, které zasahuje do domácí i zahraniční politiky: radarem. Teď je u ledu. Znamená to nějakou změnu v nazírání Ruska na Česko a Polsko, potažmo na celou střední Evropu?
Ne. Oni se na nás dál budou dívat jako na oblast, kde mají právo věci zakazovat. To je jejich názor, který dostatečně jasně vyjádřil i ministr zahraničí Sergej Lavrov. Myslím, že nazírání je stejné. Jezevčík má vždy stejný názor na párek a rozhodující jen je, jestli na ten párek může dosáhnout, nebo nemůže. V zemích, které byly součástí Varšavského paktu, si Rusko pořád nárokuje právo veta. A v tom tkví i boj o základny. Z vojenského hlediska je jim radar šumafuk. Rusové moc dobře vědí, že není namířen proti nim.
Hraje podle vás roli i to, o čem mluví Jaromír Štětina, tedy že v Rusech je pořád zakořeněno určité všeslovanství a že nás teď berou jako zrádce?
Zbytky panslavistické myšlenky tam bezesporu existují, ale v tomto případě jde spíš o normální imperiální myšlení. Jim jde o to, zakolíkovat si území.
Pád zelených by byl bída pro naši zemiKarel Schwarzenberg o domácí politice |
Co teď tedy s radarem bude?
Očekávám, že Obamova administrativa se bude poctivě snažit najít nějaké vyrovnání s Íránem. Dosáhnout toho, aby se Írán vzdal svých jaderných ctižádostí. S pomocí boží se to podaří. Kdyby tato hrozba byla ze světa odstraněna - a to jsem řekl i ve Washingtonu - ať tedy radar v Brdech klidně není. Když důvod odpadne, tak odpadne, pánbůh s nimi. Kdyby se jednání s Íránem nepodařilo, což nevylučuji, pak ovšem se to může obnovit.
Obama hledá vlastní cestu
Když už jsme u Baracka Obamy, myslíte si, že s jeho nástupem do funkce začala nějaká nová etapa mezinárodních vztahů?
Ano a ne. Samozřejmě každý prezident hledá vlastní cestu. On je z nové generace. Je to člověk, který vyšel z úplně jiného prostředí než jeho předchůdci. Jak sám říká, má i muslimské předky. To všechno hraje svoji roli, tudíž se snaží najít nové cesty k řešení problémů středního východu, řešení íránského problému a tak dále. A bude se snažit zlepšit vztahy s Ruskem.
Ona nová cesta zahrnuje i upřednostňování diplomacie před použitím síly?
Ano, a je to velmi důležité. Myslím, že je to správné rozhodnutí. V zahraniční politice si partnera vybírat nemůžete, je potřeba jednat s těmi, co jsou. Na druhé straně nesmíte zapomenout, že americké státní zájmy zůstanou americkými státními zájmy. Ty bude Obama vždy sledovat. Že by se jich vzdal, to neočekávám.
Kde tedy leží hranice, k níž je Obama ochoten ve své vstřícnosti jít? Kritici mu už teď vyčítají, že kupříkladu Íránu podává otevřenou dlaň, a ten se mu za to zatím jen vysmívá.
Pokud jde konkrétně o Írán, nic se nepohne před prezidentskými volbami, které tam budou teď v červnu. Do té doby nikdo žádný rozhodující krok neudělá. Co se bude dít potom, uvidíme.
Je Írán momentálně největším problémem na zahraničně-politickém poli? Nejde jen o jeho sporný jaderný program, ale také o roli v blízkovýchodním konfliktu a tak dále...
Svět se tak scvrkl, že všechno souvisí se vším. Ale myslím, že prvním a nejvážnějším úkolem americké zahraniční politiky je momentálně Čína. Ta je důležitější než Írán. Čína má už dnes velkou hospodářskou váhu, určuje i vývoj v USA. Takže je Obamovým prvním úkolem. Ovšem nikoli tím, který nejvíc hoří. Je totiž potřeba rozlišovat mezi nejdůležitějším a nejnaléhavějším. Nejdůležitější je Čína, ale nejnaléhavější Afghánistán a Pákistán.
Co Obamu přesvědčilo k návštěvě Prahy, nevím
Vraťme se ještě k nedávné návštěvě amerického prezidenta v Praze. V její souvislosti se mluvilo o tom, že Obama s příjezdem dlouho váhal a definitivně ho přesvědčila až vaše únorová návštěva ve Washingtonu.
Nemohu posoudit, co mělo rozhodující vliv. To se objeví až v nějakých archivech, jestli to bylo naléhání paní Clintonové, jestli to bylo osobní rozhodnutí prezidenta Obamy, nebo zda zapůsobil nějaký třetí vliv.
Karel Schwarzenberg ve Washingtonu s Hillary Clintonovou
Dobře, tak co se tam tedy během vaší návštěvy dělo?
Vysvětloval jsem tam důvody, které se mi zdály jako pádné, proč by měl Obama přijet sem. Ty důvody byly velmi jasné. Že se prezident Obama setká v Londýně s G20 s těmi - jak se říká - tlustými kocoury, to bylo samozřejmé. Že přijede do Baden Badenu a Štrasburku setkat se s NATO, to bylo rovněž samozřejmé. Ale že vzhledem k vyvíjející se Evropě je nutné se setkat i s EU. A že způsob, jakým se to uskuteční, je významným signálem pro světovou a evropskou politiku.
Myslíte tím, že ve formě, kterou bude setkání mít, je symbolika?
Samozřejmě. Vždycky je v tom symbolika. Byly v zásadě dvě možnosti. Buď by se to uskutečnilo v Bruselu či Štrasburku. To prosazovala hlavně Evropská komise. Nic proti tomu, ale příjezd do Prahy jsem považoval za výhodný ze dvou důvodů. Za prvé, že Obama přijede do malého státu. Evropská unie je většinově sestavena právě ze středních a menších států. A mezi těmi malými státy my navíc poskytujeme tu výhodu, že jsme země, která ještě před dvaceti lety žila v nesvobodě a že se podařilo se z ní zotavit. A taky nesmíte zapomenout, že Češi jsou v Evropě zřejmě národ s nejmenšími předsudky vůči Americe. USA jsou u nás přes Bushe a všechno ostatní pořád velice populární.
A co radar? Ten ve zdůvodňování, proč přijet do Prahy, roli nesehrál?
Radar jakožto takový ne, celkový postoj České republiky ano.
Jak Obamovu návštěvu ovlivnil pád vlády, který jí bezprostředně předcházel? Spekulovalo se, že jeho pobyt měl být původně vstřícnější vůči české politické scéně, kupříkladu že měl jít Obama na pivo s Mirkem Topolánkem…
Podívejte, to jsou všechno spekulace, ke kterým se nechci vyjadřovat. Samozřejmě že vláda, o které se ví, že padla, je v slabší pozici a o její představitele je menší zájem než o představitele vlády, která je v plném rozkvětu.
