Klouparův příběh začal v roce 1983. "Do ciziny jsme odjeli s manželkou a dvěma malými dětmi," vypráví muž. Rodina dostala devizový příslib do Jugoslávie a se "šedými" pasy vyrazili pryč.
"Věděli jsme, že se nevrátíme, ať se děje, co se děje. Po mých předchozích cestách do zahraničí si mě totiž vyhlédla tajná policie, která si říkala kontrarozvědka, a požadovala po mně spolupráci," vzpomíná muž.
Zpočátku sice o nic závažného nešlo. Kvůli nejistotě, kam až by vše mohlo dojít, však tehdy třiatřicetiletý Kloupar zvolil emigraci.
Azyl dostal v Bělehradě, pak vyrazil do Ameriky
Že odcestuje za oceán, zpočátku nevěděl. "Původně jsme chtěli z Jugoslávie do Rakouska, ale se šedými pasy nás nikam nepustili. Na jednom hraničním přechodu na nás dokonce mířili samopaly," popisuje Kloupar.
On a jeho rodina nakonec získali od Organizace spojených národů azyl v tehdejším jugoslávském Bělehradě. "Tam jsme čekali asi tři měsíce a pak jsme letěli do USA," dodal.
Teprve při odletu pocítili Klouparovi úlevu. "Ty předešlé tři měsíce čekání v neustálém strachu a nejistotě byly strašné, těžko to někdo pochopí," tvrdí.
Vrací se kvůli přátelům i vínu
Přestože v Brně nežije už víc než dvacet let, na jižní Moravu nezanevřel. "Od roku 1989 se s manželkou vracíme každý rok, zejména na Valtické vinné trhy. A s Ivanem Mládkem potvrzuji, že je Brno zlatá loď," dodává Kloupar.
Rád vzpomíná zejména na příhody a dobrodružství, které prožíval se svými kolegy a přáteli v Projektovém ústavu Českého svazu výrobních družstev v Brně. "Nejvíce vzpomínám na naše pravidelné lyžařské zájezdy nebo na výlety za vínem do Valtic či do Hlohovce. Právě ve Valticích s námi poslední říjnový den roku 1980 popíjel i herec Otakar Brousek s manželkou. Ten den zemřel Jan Werich. Pan Brousek se v průběhu večera ujal slova a pronesl takovou úžasnou řeč, při které nám šel mráz po zádech a dodnes si pamatuji ty minuty ticha posléze," vypráví Kloupar.
Kromě popíjení ve sklípcích si rovněž rád připomíná pravidelné návštěvy tehdy prvoligového basketbalu a volejbalu. "Pamatuji si oba týmy Zbrojovky se všemi těmi hvězdami. Koudelkou, Konvičkou, Brabencem, Pospíšilem, Bobrovským, Vykydalem," zdůrazňuje.
"Ze studijních let si pak vybavuji všechny slavné brněnské kluby a diskotéky: Šelepku, Vlhkou, Topaz, Trias i všechny ty diskdžokeje Rettegyho nebo Eliáše. A taky pochopitelně naše oblíbené hospody: Smíchovskou pivnici, Armu i Dobrotivého Kata," vyjmenoval muž.
Ačkoli mu je jihomoravská metropole stále velmi blízká, o návratu na trvalo nikdy vážně neuvažoval. "I když se v Česku od revoluce mnoho změnilo, přece jen život tady je jiný. Trvalo nám dlouho, než jsme si zvykli a teď už by se nám asi nechtělo znovu zvykat na věci, které jsou pro nás jiné," usuzuje Kloupar.
Brňané z celého světa ozvěte se!Redakce MF DNES a brno.idnes.cz hledá Brňany rozeseté po celém světě. |
