"Přesně, jak říkáte," rozesmála se 29letá nejlepší česká volejbalistka minulého roku. "S holkama jsme si řekly, že tentokrát musíme na bloky skákat úplně ze všech sil, ale občas to byla fakt marnost. Jenže Jekatěrina vás samozřejmě vidí, takže kdybychom do bloku nešly, tak by míč zase švihla někam doprostřed hřiště. Když smečovala přes nás, tak jí to občas naše libero nebo jiné hráčky vyčapaly. Nebyl to zápas, že by nás ze hřiště vymlátily," upozornila.
Jaké je s denním odstupem vaše hodnocení prohraného zápasu?
Myslím, že jsme předvedly maximum, co jsme mohly. A i diváci se mohli dívat na perfektní volejbal. Trenér nám ukázal statistiky zápasu a bohužel rozhodly bloky, hráčky Dynama jich zvládly daleko víc. Ale v útoku i na přihrávce jsme na tom byly skoro stejně. Držely jsme s nimi krok, až takový rozdíl mezi týmy nebyl.
Vaše spoluhráčka Iva Bramborová po zápase říkala, že proti tak silnému soupeři ještě nikdy nehrála. Co vy?
Díky tomu, že já jsem už tři roky v Lize mistryň hrála, jsem si mohla zkusit utkání proti velice silným soupeřům. Vrcholem pro mě byl asi loňský zápas za polský Kalisz proti ruskému Odincovu, dařilo se nám a v Polsku jsme s nimi prohrály 2:3. Pak už ale na žebříčku hned řadím tento zápas proti Dynamu Moskva. Ruské mančafty jsou totiž opravdu špičkové.
Musí mít každé špičkové družstvo v sestavě hráčku, která má dvametry, nebo je v tom moskevské Dynamo výjimkou?
Je pravda, že třeba to Odincovo má taky poměrně vysoké hráčky. Je to výhoda, protože ty holky byly u sítě nad námi. Ale já osobně takový volejbal až tak moc neuznávám, mám radši technické hráčky, které si s míčem dokáží poradit za všech okolností. A ne, že to někdo bije nad blokem před sebe. Proto jsou mi mnohem bližší třeba brazilské nebo italské mančafty, u nich je ten volejbal na úplně jiné úrovni než ruský.
Ať je to jak chce, současný prostějovský tým zažil vůbec první mistrovskou porážku. Projevilo se to nějak v kabině?
To určitě ne, každá prohra samozřejmě zamrzí, ale s touto jsme počítaly a víme, že na Dynamo sílu holt asi nemáme.
Je zatím ta prostějovská sezona podle vašich očekávání, nebo jste nevěřila, že byste mohly být v Lize mistryň až tak úspěšné?
V koutku duše jsem tak nějak počítala, že první zápasy v Murcii a s Rijekou vyhrajeme. Chorvatky mě trošku překvapily tím, že zahrály až tak dobře a měly jsme s nimi v pátém setu co dělat. Ale jinak jsem spokojená s tím, co zatím v sezoně předvádíme, postupně se víc a víc sehráváme a myslím si, že v Lize mistryň ještě můžeme předvést ledacos.
Jak blízko je postup ze základní skupiny?
V příštím zápase nás čeká zase Dynamo, takže tam půjde zase o uhrání nějakého setu nebo aspoň míčů, nejlépe co nejčastěji nad dvacet. Pak se budeme muset soustředit na Murcii a Rijeku. Myslím si, že jeden vyhraný zápas by měl k postupu stačit.
V hledišti vám držel palce fotbalový útočník Brna Marek Heinz. Znáte se dobře?
Známe se velice dobře, když jsem hrála v tureckém Istanbulu, tak on tam hrál za Galatasarayi. Můj přítel sleduje fotbal, takže o něm věděl a poslal fax do klubu, po kterém se nám Marek ozval. Tak jsme se dali dohromady a od té doby se setkáváme poměrně často, jezdím k nim do Olomouce aspoň jednou týdně, hlavně za Markovou manželkou a dcerkami. Máme hodně blízký vztah.
Zajdete i vy občas na Markův zápas?
Byly jsme se v Brně na fotbal podívat, ale jim se na podzim moc nedařilo, takže už tam asi dlouhou dobu nepůjdu. (rozesměje se) Ale ne, vzájemně si fandíme.
