Úžasné! Zpovídal jsem i Bolta, říká florbalová legenda

Představte si, že byste mohli být u toho, když se s fotbalem loučil Pelé. Nebo když dával hokeji sbohem Gretzky. Nic z toho už nestihnete. Největší florbalovou legendu Niklase Jihdeho však ještě na hřišti vidět můžete. Na mistrovství světa v Česku přijel se Švédskem jako kapitán týmu.

Niklas Jihde - Niklas Jihde. | foto: Václav Pancer, MF DNES

Ve své poslední sezoně v kariéře. "Ano, na devadesát pět procent končím," řekl MF DNES 33letý Jihde. "Mám roční dceru. Člověk hodně cestuje, večer se pak ještě plahočí na florbalové tréninky. Dál už to tak nejde. Chci být taky doma."

Takže světový šampionát je pro české fanoušky poslední možností vidět vás na vlastní oči?
Ano. Rozhodně je to naposledy, co hraju za národní tým. Ale jinak vás mohu ujistit, že to tady mám moc rád. Jsou tu skvělí fanoušci, kteří florbalu opravdu rozumějí. Umí udělat výtečnou atmosféru. Někdy mám pocit, že sem jezdím odjakživa.

Byl jste v Česku už na mistrovství světa 1998.
To byl skvělý turnaj! Vážně. Moje první zlatá medaile z mistrovství světa. Znamenalo to pro mě hrozně moc. Pořád si vybavuju části tehdejších zápasů. Patří to k tomu nejlepšímu, co jsem v kariéře vůbec zažil. Bylo pak zábavné sledovat, jak se florbal v Česku vyvíjí.

Bylo to tak patrné?
Jasně. Teď tu budeme hrát ve velkých hokejových halách. To v roce 1998 nebylo. A taky moc nehrozilo, že bychom tehdy prohráli s týmem, jakým bylo Česko.

Zatímco teď?
Zatímco teď je to reálné. Česko patří spolu s námi, Finy a Švýcary k Velké čtyřce. Každý z těchto celků může nakonec triumfovat.

Však jste mi před šesti lety říkal: Češi mohou do šesti let vyhrát mistrovství světa.
Taky od toho v roce 2004 nebyli zas tak daleko, skončili druzí. Ale dobrá, pokud bych měl být úplně upřímný, pořád bychom měli být o něco před vámi. Pokud nevyhrajeme, bude to katastrofa.

Niklas Jihde

Narozen 19. 7. 1976 ve švédském Uppäkre.

Nejlepší florbalista na světě, kapitán Švédska.

Mistr světa 1998, 2000, 2002, 2004 (tehdy rovněž nejužitečnější hráč šampionátu), 2006.

Pokud Švédsko v Česku vyhraje, bude jediným hráčem se šesti triumfy.

Působí v AIK Stockholm.

Dělá i sportovního novináře na televizním kanálu TV6, jeho bratr vykonává stejnou profesi na konkurenční TV4 Sport.

Je ženatý, má roční dceru.

Oblíbený neflorbalový tým: Liverpool FC.

Máte mezi českými florbalisty nějaké kamarády?
Nevím, jestli mě mají zrovna rádi, když vás tak často porážíme. Nebojte se, jen žertuju. Netroufnu si říct, že jsou to přímo kamarádi, ale každopádně je respektuju.

Na letošním turnaji budou hrát doma. Bude to pro ně těžší?
My Švédové jsme to už zažili na minulém mistrovství. Ale zase budu upřímný: na nás byl tehdy jistě větší tlak, než který teď bude na Čechy. My museli vyhrát. A nezapomínejte, že tým to stejně tak může nakopnout. Velké arény budou plné lidí, kteří Čechy poženou za úspěchem.

Nedivíte se někdy tomu, jak daleko se florbal dostal?
Šlo to hodně dopředu, co? To je pravda. Je jednodušší začít hrát florbal než třeba hokej. A levnější. S hokejem se ovšem pořád ještě rovnat nemůžeme. Zatím. Přestože se už i z florbalu vysílají přímé televizní přenosy, což by mi před pár lety přišlo jako něco neskutečného.

Mluvíte o televizi. S ní máte zkušenost. Při hokejovém mistrovství světa v Kanadě jste byl televizním reportérem.
Ano a moc mě to bavilo! Snažil jsem se to brát se vší vážností. Nepřeháněl jsem to s emocemi. Koneckonců sport je hlavně legrace. Nikdy by ho nikdo neměl brát jako otázku života a smrti.

 Koho slavného jste jako novinář zpovídal?
Třeba hokejistu Eliáše. Velký profík! Nebo Ovečkina. Ale byl jsem i na atletice. Zpovídal jsem Bolta. Páni, velký zážitek! Nebo tenisty Blakea a Nadala.

Věděl Nadal, že před ním stojí muž, který byl ještě v juniorech jedním z nejlepších tenistů Švédska?
Tak to rozhodně ne. Nikdy jsem neměl tolik tenisového talentu jako například Rafa. Jasně, určitou dobu jsem to bral hodně vážně. Pocházím z místa, odkud je Mats Wilander. Právě on sponzoroval náš klub, byl mým vzorem. Já jsem taky směřoval k tomu, že budu tenisovým profesionálem. Ale pak se to nějak obrátilo. Časem mě to pustilo. Jako by mě tenis nějak víc unavoval.

Nikdy jste nelitoval, že jste si místo tenisu vybral florbal?
Tak je pravda, že když se podívám na výdělky Björkmana, se kterým jsem hrál, jsou trochu vyšší než moje. Ale ne – nelitoval jsem nikdy. Florbal je zábavnější.

Třeba jste mohl zkusit oba sporty najednou. Podívejte na fotbalistu Larssona. Na stará kolena teď hraje nejvyšší florbalovou soutěž!
Jenže on je extrémní talent. Má vlohy snad pro každé odvětví. Slyšel jsem, že Henrikovi to při florbalu opravdu jde. Je fenomén, to by nezvládl každý.

Nepodceňujte se. Každý by přece nezvládl ani přechod z florbalu k novinářství.
Pro mě je to ideální spojení. Jsem z padesáti procent florbalistou, z padesáti novinářem. To je pro sportovního fanatika, jakým jsem já, úžasné. Teď mám třeba v televizi na starost dostihy. Fantazie, pro mě naprosto nový svět. Chytlo mě to.

Třeba se ještě stanete žokejem.
Tak to rozhodně ne. Řeknu vám tajemství: Já se koní bojím (smích).

Čtěte v páteční MF DNES

Velká florbalová příloha k mistrovství světa v České republice.

.