Města třetího tisíciletí si ochočí přírodu

Belgický architekt Vincent Callebaut navrhl koncepci bydlení ve světě akutních ekologických hrozeb. Města třetího tisíciletí mají jediné řešení - Ecopolis. To je třeba navoněná mrakodrapová džungle nebo plovoucí město Lilie, račte si vybrat.

Hongkong je jedno z míst s největší hustotou obyvatel, na jednom kilometru čtverečním tu žije šest až 30 tisíc lidí. Ti všichni se dusí ve vlastních zplodinách. Projekt "Městská džungle" si klade za cíl pokusit se "opět ochočit přírodu" - a to tak, že rozšíříme nábřeží a postavíme na něm cosi jako stromodomy.

Anebo jak to jinak nazvat? Povrch domů má tvořit skutečnou kaskádu zelených teras, například rýžových. Není vidět žádná zeď, domy jakoby nikde nekončí. Žije na nich řada zvířat, která tvoří samostatný ekosystém. "Struktura domů roste podél kmene a větví se jako stromy," píše Vincent Callebaut. Podél větví je natažena jakási rybářská síť, na níž visí ekologická fasáda.

VOŇAVÁ DŽUNGLE V HONGKONGU
Umělý břeh by se podle architekta měl vyznačovat povrchem, který je přizpůsobivý vodě. Volný prostor navrhuje vyplnit koupališti, malými přístavišti, cyklistickými stezkami, moly a lagunami.

Prostor "uvnitř" tohoto větvoví má být určen k bydlení, prostor "vně" je vyhrazen pro úřady a společenské místnosti. Inspirace? Jestliže tradiční panoráma podle architekta připomíná čárkový kód, jeho návrh prý vychází z tradiční čínské keramiky fajáns.

Ačkoliv na první pohled vidí člověk především zelený povrch mrakodrapů, které stojí na umělém nábřeží, nejdůležitějším rysem imaginární zástavby je její energetická soběstačnost. Projekt si dokonce klade za cíl recyklovat CO2 ve vzduchu zpět na kyslík pomocí fotosyntézy.

 

Belgický architekt Vincent Callebaut.

Teprve jednatřicetiletý architekt Callebaut si je jistý, že pokud by se měli v Hongkongu někdy rozhodnout investovat miliardy do nové výstavby, pořádně si jeho loňský návrh prohlédnou. Důvodem je zpráva investiční banky Merrill Lynch, podle níž se konkurenceschopnost Hongkongu, například v porovnání se Singapurem, prudce snižuje zejména kvůli zamoření ovzduší. Proto Ecopolis.

Klimatičtí uprchlíci
Ovšem provoněná městská džungle není zdaleka vrcholem jeho fantazie. Mladý Belgičan si nechce ochočit jen pár tisíc metrů porostu, ale rovnou celý oceán. Výsledkem je letošní návrh jakéhosi plovoucího městečka o 50 tisících obyvatel, v němž by se soustřeďovali především "klimatičtí uprchlíci".

Ještě jednou, kdo? Klimatičtí uprchlíci. Tedy všichni, kteří obývají území, které zaplaví moře poté, co jeho hladina následkem tání ledu stoupne o půl metru až metr. To podle výboru OSN pro klimatické změny nastane ještě v tomto století, takže Callebaut spuštění plovoucích měst (realisticky) odhaduje na kulatý rok 2100.

PLOVOUCÍ LILIE
Městečko na vodě by se konstantně nechalo unášet mořským proudem, skládalo by se ze tří vyvýšenin (práce + obchody + zábava) a mělo by rozsáhlou podmořskou část. Uprostřed by byla zásobárna a čistička dešťové vody ve formě laguny. V rozsáhlých zahradách by žila místní fauna. Celková plocha: 500 tisíc m2.

Tím se jeho návrh liší od libertariánského projektu Freedom Ship (loď svobody), která má na své palubě hostit především milionáře, jimž se nechce platit daně. Dalším rozdílem je to, že i "plovoucí lilie" má být zcela energeticky soběstačná. Proč lilie? Protože tvar i uspořádání lodi byl inspirován vodní lilií jménem viktorie královská, která roste v Amazonii.

Zvýšená hladina o jeden metr by podle odhadů postihla jedno procento obyvatel Egypta, šest procent Nizozemců, 17,5 procenta Bangladéšanů a více než polovinu obyvatel ostrovů, jako jsou Maledivy, Kiribati a Marshallovy ostrovy. Ještě než se z nich stanou klimatičtí uprchlíci, Callebaut přišel s plovoucími liliemi.

RUDÝ BAOBAB NA LETNÉ
Návrh, s nímž se Callebaut v roce 2006 přihlásil do soutěže na novou budovu Národní knihovny v Praze, vycházel z konceptu "náboje" a z něj vyrůstající vertikální věže, kterou uvnitř spojuje větvící se systém kmene a bočních chodeb (proto baobab).

Výhodou Belgičana je, že nabízí dlouhodobé řešení (hladina v případě vzedmutí dalších několik stovek let neklesne, i kdyby se objem skleníkových plynů stabilizoval), zatímco ostatní projekty (například stavba hrází) jen bezprostředně reagují na katastrofu.

Vágní detaily, ale působivý celek
Většina Callebautových vizualizací lahodí oku již na první pohled - například lilie vypadají, že snad u pobřeží vyrostly samy. Dalším společným znakem je, že jsou popisovány velmi vágně, tak trochu lyricky, a zcela chybějí technické detaily. Kolik by taková plovoucí lilie stála? Proč by se na ní měli stěhovat třeba zrovna Bangladéšané?

Podrobnosti však nejsou to hlavní. Callebaut správně vystihl, že hesly budoucnosti se stanou "soběstačnost" a "obnovitelnost". Jeho budovy vyrábějí elektřinu ze slunce, větru, mořského přílivu a biomasy. Čistí vzduch i pro ostatní. Proč vlastně nejsou takových Ecopolisů na papíře stovky?

KUKLY, KORÁLY A OBYTNÉ HORY
Na popud švýcarských pořadatelů soutěže "Ženeva 2020" vytvořil Belgičan projekt "obytných geografických útvarů" postavených v těsné blízkosti dálnic a pustých prostranství. Na co nejmenším prostoru se snažil najít maximum obytné plochy splývající s okolím.