Každý, kdo byl přítomen koncertu k Mišíkovým šedesátinám loni 6. června v pražském divadle Archa, musel tušit, že nahrávka nemůže dopadnout špatně. Na pódiu defilovaly osobnosti české populární hudby, aby složily poklonu svému kolegovi, který – jak při svém vstupu připomněl harmonikář a publicista Ondřej Konrád – "naučil český rokenrol zpívat česky" a kromě nevídané vyrovnanosti své hudební produkce si také zachoval občansky čistý štít.
Až na písničkáře Vladimíra Mertu a Vlastimila Třešňáka, kteří za doprovodu Mišíkovy kapely ETC... zazpívali vlastní songy, si všichni zúčastnění vybrali z oslavencova repertoáru. Vlastně to celé připomíná slavný koncert ke třicátému výročí nahrávací kariéry Boba Dylana v roce 1992 v Madison Square Garden, pro který se vžilo označení "Bobfest".
Vladimír Mišík a hostě v Arše - Proč ta růže uvadá
Na pražském "Vláďafestu" se sešli bývalí členové kapel, kterými prošel, jeho spolupracovníci z jiných projektů, a dokonce i několik muzikantů, jejichž účast byla překvapením, ať už z žánrových či generačních důvodů.
Přestože si tento koncert hostů, který zabírá první disk kompletu, udržuje vysokou úroveň, některé okamžiky je třeba vypíchnout. Mezi nejlepší coververze bezesporu patří Ty II. v podání Radka Pastrňáka a But a Cesta do dětství, kterou zpívá František Segrado, obojí díky své naprosté přirozenosti a nestylizovanosti.
Výborné jsou oba vstupy Dana Bárty, tedy Doteky a Tma stéká do kaluží, píseň v kontextu Mišíkovy tvorby dost ojedinělá, jakoby už před bezmála čtvrtstoletím napsaná spíš pro Bártu. Velmi příjemný, až countryrockový sound dali písničce I Like The World (Sun Is so Bright), pocházející z doby Mišíkova angažmá v Blue Effectu, hranicko-pražští November 2nd, jejichž členem je mimochodem Mišíkův dlouholetý souputník, baskytarista Vladimír Guma Kulhánek.
Celý koncert pak uzavírají populární Jednohubky v podání Michala Prokopa. Jeho vystoupení bylo dalším stvrzením, že jisté napětí mezi ním a Mišíkem z 80. let (kdy Mišík nesměl koncertovat ani nahrávat a část jeho kapely přešla do Prokopova Framusu 5) už dávno patří minulosti, bylo-li vůbec jaké.
Na druhém disku najdeme popřestávkový blok, kdy na pódium vkráčel sám Vladimír Mišík a odehrál výběr toho nejlepšího, respektive nejznámějšího ze své čtyřicetileté kariéry. Vsedě, často s akustickou kytarou, zpíval v obrovské formě a na tvářích všech, kteří se i nadále střídali za jeho zády jako stálí i hostující muzikanti a zpěváci (kromě stabilního jádra ETC... například Marek a David Ebenové, Petr Skoumal, Radim Hladík, Olin Nejezchleba, Karel Holas a mnozí další), je vidět opravdová radost z hraní těch skvělých písní.
S nepsanou povinností bonusového dokumentu ke koncertnímu záznamu se producenti Šimon Kotek, Ivan Prokop a Zdeněk Suchý postavili tím nejrozumnějším způsobem: do necelých čtyřiadvaceti minut shrnuli bez jediného slova komentáře (konkrétní informace zájemce dohledá, když si dokument pustí se skrytými titulky) prostřednictvím koláže amatérských i televizních záznamů celou Mišíkovu kariéru.
Množství fragmentů uvedených snímků však "zavěšuje do vzduchu" otázku vydání dalšího obrazového nosiče, kde by tyto mnohdy velmi kuriózní záznamy byly uvedeny v nezkrácené podobě.
Komplet v tradičně vynikajícím grafickém provedení Karla Halouna, Luďka Kubíka a Maťa Mišíka je zdaleka nejen splátkou velkého dluhu a připomínkou jednoho výborného koncertu, ale zároveň hodnotou jaksi samou o sobě. Původní téma kvalitou přesahuje stejně jako právě onen výše zmíněný "Bobfest".
VLADIMÍR MIŠÍK & ETC... & HOSTÉ - Archa 6. 6. 2007
2 DVD, délka 1:09 a 59:07 + 23:50 (bonus), vydává Sony BMG a 100Promotion, doporučená cena 349 korun.
Hodnocení: 90 %
