Neposílali sice lidi na popraviště, jak se to dělo v padesátých letech, ale i jejich tresty držely naši zemi v nesvobodě a ničily lidem život.
Byl to jen takový žert. Jiří Černega se na svatbě uprostřed bujarého veselí nechal s kamarády vyfotit s portrétem prezidenta Gustáva Husáka. Brzy mu ztuhnul úsměv na rtech.
Soudní senát Ludmily Liškové ho za hanobení představitele republiky poslal na půl roku za mříže. Absurdní? V Československu roku 1981 bylo možné i tohle.
Jako ještě absurdnější se může zdát, že soudkyně Lišková dodnes obléká talár okresního soudce v Klatovech. „Nebudu se s vámi bavit. Jak mám vědět, že jste opravdu novinář?“ zavěšuje soudkyně telefon, když ji reportér MF DNES žádá o vyjádření.
Ztráta řeči nebo paměti je dnes velmi častou „nemocí“ soudců, když mají mluvit o svých politických rozsudcích z komunistických dob.
Kritizovat před policisty Stalina, Husáka a KSČ? To byl za komunismu zločin, kterého se v roce 1988 dopustil Antonín Pernický. Soudce Miroslav Mjartan ho za to poslal na dva a půl roku do „tepláků“. „K věci se nebudu vyjadřovat,“ odpovídá dnes soudce na dotazy.
Těšit ho může, že od doby svého politického verdiktu povýšil, dnes pracuje na Krajském soudu v Hradci Králové.
Očista neočista
Jak je to možné? Očista justice od lidí spojených s politickými procesy proběhla už na počátku devadesátých let. Každý soudce musel být znovu jmenován a důvěru měli dostat jen ti „čistí“.
Povedlo se? „Vláda se tehdy minulostí soudců důsledně nezabývala. Zůstalo to jen na našem poslaneckém výboru a my jsme nestihli přezkoumat zdaleka všechny,“ vysvětluje tehdejší poslankyně Hana Marvanová, proč bylo nově jmenováno i mnoho soudců se škraloupem z minulosti.
Disidentský VONS (Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných) ministerstvu spravedlnosti předložil „černou listinu“ nejzkompromitovanějších soudců a státních zástupců a požadoval, aby byli sesazeni. „Skončilo to totálním zhnusením. Ministr byl neochotný, že prý by se kvůli vyhozeným lidem zhroutilo celé soudnictví,“ říká chartista Jiří Gruntorád, který se jednání s úřady účastnil.
Tehdejší ministr spravedlnosti Jiří Novák to vidí jinak. „Bylo na to málo času. Navíc ne všechna jména, která VONS navrhl, měla opodstatnění,“ brání se. Zdůrazňuje, že hodně komunistických soudců opustilo po revoluci justici dobrovolně.
Jindy se soudci podrželi navzájem. Asi deset z nich, které Novák v roce 1993 navrhl k odvolání, ve funkci pokaždé podržel kárný senát, tedy kolegové soudci.
Temnou minulost mají i někteří státní zástupci. „Už si nevzpomínám,“ pokládá telefon žalobkyně Zdeňka Chromá. V roce 1980 navrhla dvěma mužům nepodmíněné tresty za zpěv protistátních písniček. Na státním zastupitelství v Ústí nad Labem pracuje dodnes.
