*
Pane Dienstbiere, vlivný lidovec Kalousek před pár dny řekl: "Řada kandidátů byla žádána o kandidaturu a odmítla. Pana Dienstbiera nikdo nenominuje a kandiduje." Nepřijdete si jako nezvaný host?
Ne, já vůbec nekandiduji. Jenom jsem od jara vyzýván, abych kandidoval. Proto na to musím být připraven.
Vidíte nadějně, že vás někdo vyzve?
Mám obavu, že se to bude táhnout ještě dlouho. No a protože jsem jediný, který říká, že je na to připraven, byl bych nerad, aby mě v lednu někdo tahal z klobouku. Potom nebude dost času seznámit poslance a senátory s názory kandidáta.
Mluví se i o kandidátech – panu Švejnarovi a Pačesovi. Jak vidíte své šance?
Myslím, že šance bych měl větší. Protože už dlouhé měsíce o tom jednám a vím, že mnozí by mě podpořili, pokud tím kandidátem budu.
Na čem podle vás dohoda o protikandidátovi Václava Klause vázne?
Podle mě je ta snaha dohodnout se marná. A pokud ta dohoda bude, tak velice chabá. Nebude zaručovat, že jméno, na kterém se šéfové stran dohodnou, bude většina členů těch stran skutečně házet do urny. Myslím si, že je to potřeba skutečně založit na osobních kontaktech.
Co tím myslíte?
Například dohodu, že kandidáta navrhne skupina senátorů a poslanců průřezově z různých politických stran. Další se k tomu budou vyjadřovat a tím se vyjasní, jestli má vůbec nějaké šance. Jenomže to se mělo stát v červenci nebo začátkem září. Dnes už je to hra vabank a tohle se mně moc nelíbí. Ale je to realita, z které musíme vycházet.
Byl jste hlavním favoritem ČSSD. Jaký máte pocit z Jiřího Paroubka? Není – promiňte mi ten výraz – kam vítr, tam plášť? U kterého jména to vypadá na dohodu, k tomu se přikloní.
Motivacemi se nebudu zabývat.
Ano, jste diplomat.
Jiří Paroubek dá přednost společnému kandidátovi. Ale jestli se najde, to je otázka.
Skorozeť Bursík
Nekazí vám tu kandidaturu pan Bursík? Od začátku trvá na profesoru Švejnarovi. A přitom je to váš skorozeť, žije s vaší dcerou. Není to právě proto, že se bojí těch příbuzenských vztahů?
Já nevím, jaké jsou jeho motivace. Pokud jde o příbuzenské nebo téměř příbuzenské vztahy, já osobně jsem nikdy tyto věci nespojoval.
Copak vy, ale jde o pana Bursíka.
On někomu řekl, že do toho nemůže jít, protože by měl konflikt zájmů. Ale přece do toho nemusí jít aktivně on sám, ale jeho strana. A on, protože je členem strany, by za tím názorem mohl stát. Takže si nemyslím, že toto je argument.
V každém případě je zvláštní, že vám to hatí zrovna pan Bursík. Byl vaším místopředsedou v Občanském hnutí i ve Svobodných demokratech. A ČSSD – nebýt pana Bursíka – by pro vás byla.
Mám na to sice svůj názor, ale jak je to v tom vtipu – mám svůj názor, ale hluboce s ním nesouhlasím.
Přejděme k tomu, co je vám vyčítáno. Třeba pan Kalousek – vypadá to, že ten vás opravdu volit nebude – řekl, že chce, aby byl prezidentem zkušený politik. A vás, který jste prakticky všechny své politické souboje prohrál, může těžko označit za zkušeného politika.
Tak zaprvé – největší porážku jsme utrpěli 21. srpna 1968. A od té doby je už každá porážka jenom směšná. A pak jsme vyhráli v 89. roce. Neříkám, že jsem to udělal já nebo Charta nebo kdokoliv. Protože bez podpory celého národa by to nešlo. A dále, já si nedělám žádné starosti. Churchill, Adenauer, Tomáš Masaryk a mnozí další zažili prohry.
Ano, ale vám je vyčítáno, že kromě voleb v roce 1990 jste všechny ostatní prohrál. A i Miloš Zeman o vás řekl, že nechce, abyste byl prezidentem, protože jste byl neúspěšným předsedou.
Víte, já vycházím z nádherného motta Viléma Mlčenlivého, zakladatele moderního holandského státu, který prohrál všechny bitvy s vévodou z Alby: „Není třeba doufat, abychom jednali, není třeba uspět, abychom vytrvali.“ A tak se chovám celý život bez ohledu na to, jestli jsem kvůli tomu v kriminálu, nebo ministrem.
Jakou vlastnost, která vám chybí, mají úspěšní politici?
Podívejte se – úspěšní politici... Je úspěšné podílet se na rozkradení národního majetku v devadesátých letech při takzvané privatizaci? Já to za žádný velký úspěch nepovažuji. Vždyť ta Klausova garnitura, která tohle udělala, padla po takzvaném sarajevském atentátu. Takže já nevím, co je vítězství a co je porážka.
Mohu se pyšnit jedině tím, že z bývalých členů OH – možná najdete někde jednu dvě výjimky – neměl nikdo majetkový skandál, žádnou korupční aféru. Což se nedá říci o mnohých jiných seskupeních.
Přesto jste voliče neoslovili. Jak si to vysvětlujete?
Tuto politiku jsem se začal učit v 52 letech. Najednou jsem se stal ministrem zahraničí. Mnozí mi vytýkali, že jsem zamilovaný do Černínského paláce místo toho, abych se věnoval partajní politice, která mě skutečně nebavila.
Já jsem si ale myslel, že lidé ocení výsledky naší práce a že budou velmi citliví na jakoukoli manipulaci. A v tom jsem se spletl. Společnost byla na tu manipulaci navyklá a podléhala slibům, že rychle zbohatnou, a já nevím co. A my nezkušení jsme tomu neuměli čelit.
Ale Václav Klaus, který tehdy volby vyhrál, také nebyl zkušený politik.
Václav Klaus je daleko větší pragmatik. Sice před rokem 89 napsal pod pseudonymem do Lidových novin, ale odmítal být provokativní. Vždycky byl opatrný a vnímal realitu z úplně jiného, pragmatického hlediska, než jsme ji vnímali my. Takže byl připravený na tu změnu jinak.
A v čem byl lépe připraven?
No, lépe připraven. On se nebál obklopit lidmi, kterými bych se já nikdy neobklopil. Už na samém začátku, když se dělilo OF, jsem o nich říkal: S těmito lidmi nemohu mít nic společného. Mnozí z nich si potom nahrabali a odešli do soukromí. Jemu to jaksi nevadilo, protože byl pragmatik. On potřeboval vybudovat partaj a tito dravci mu ji založili.
Hm. A jak se teď díváte na náhlé zbohatnutí Stanislava Grosse?
Nedívám se vůbec, protože nevím.
Na jaře získal od bývalého náměstka ministra průmyslu Roberta Sýkory třetinový podíl ve firmě Moravia Energo za 21 milionů, ty mu někdo půjčil…
... to bych si mohl půjčit já nebo vy také...
... a teď ho prodal za 100 milionů slovenskému podnikateli Pavlu Krúpovi.
Je úspěšný, no.
Během půl roku vydělal osmdesát milionů.
No a co? Já nevím.
Přijde vám to v pořádku?
Já nevím, jestli je to v pořádku. To může být také klikař.
Český alibismus
Říkáte, že v době českého předsednictví by měl být na Hradě kdokoliv, kdo nepovede boj proti evropské integraci, jako to dělá Václav Klaus. Proč na tom tak záleží?
My můžeme uspět a prosazovat naše zájmy, svoji národní identitu a suverenitu jen tehdy, když budeme aktivními hráči evropské integrace. Ale ODS je pod vlivem svého čestného předsedy, který je naprostým nepřítelem evropské integrace. A to nám nemůže pomoci.
I Sarkozy řekl naprosto jasně – bez Evropy je Francie slabá. My potřebujeme silnou Evropu, potřebují ji dokonce i Američané. Putin říká naprosto jasně, že ruské vztahy s Evropou záleží na tom, jestli to bude společenství jakýchsi volně sdružených států, nebo jestli to bude světová mocnost.
Kdybyste byl prezidentem, tak byste na adresu EU říkal co? Jaké byste měl heslo?
Brusel jsme my a bude takový, jaký ho i my uděláme. Buď budeme těmi tažnými koňmi nebo pístem toho motoru, který táhne integraci dopředu, nebo se budeme potácet za vozem a proklínat ty, co jedou před námi a co to řídí. Protože nedělejme si žádné iluze: ta Evropa prostě bude. A bude silná. Ale pokud my a Poláci, a nevím kdo, budeme neustále kverulovat, tak to bude opravdu Evropa dvou rychlostí. A my budeme tou periferií.
Vidíte to teď s eurem. Jsou tady tlaky od pana prezidenta a jiných, abychom zavedení eura stále oddalovali. Už to došlo tak daleko, že když ministr Kalousek navrhoval termín 2009 a pak chtěl termín 2012, tak vláda ten termín zrušila. Takže zase nemáme termín pro euro.
A co je podle vás špatného na tom, když nebudeme mít zatím euro?
Špatné je to už trošku teď. Když se sejdou ministři financí Evropské unie, tak nejdříve zasedají ti, kteří už v eurozóně jsou. A pak si zvou ty ostatní, aby jim řekli, jak to bude. Takže nebýt součástí této skupiny znamená, že jsme jenom ti, kteří přijímají pokyny.
Václav Klaus vytýká EU, že si osobuje roli jakéhosi nadnárodního státu a potlačuje identitu všech členských zemí. Nemá přece jen pravdu? Vemte si, jak nám Brusel tu vytýká legislativu, tu hygienické normy, špekáčky. Copak jsou v Bruselu chytřejší, že nám musí radit, jak to máme dělat?
Nikdo není chytřejší. Na legislativě se shodly státy na Evropské radě. A tam přece byli ti prezidenti, předsedové vlád a ministři. A pak jsou různá doporučení a pravidla, která dělají úředníci. Ta ale nejsou přece vůbec povinná.
Chcete říct, že jsme papežštější než papež?
Je to český alibismus. Lidi, kteří chtějí něco zavádět a mít pokoj, tak to svádějí na to, že nám to vnucuje Brusel. To je přece úplný nesmysl.
Jednou jsem tady viděl v televizi, v rádiu, všude kampaň, že se zavře každá hospoda, která nebude mít bezdotykové baterie na záchodě. No, já jsem potom při cestách po Evropě koukal, kde mají bezdotykové baterie – nemají je nikde. To je jenom hygienické doporučení.
Také jste řekl, že by Hrad měl vyzařovat pozitivní energii. Jak si to máme představit?
Hlavně by neměl vyzařovat negativní energii a negaci všeho možného. Od evropské integrace až po Národní knihovnu a Greenpeace.
To znamená, že byste k ničemu nebyl kritický? Víte, abyste nebyl takový nemastný neslaný.
U mě to nehrozí, já také umím jít do konfliktů. Ale měla by v tom být snaha najít pozitivní řešení. A ne jenom hudrovat jako někde u piva. A pořád jenom na něco nadávat.
Ano, mně se třeba může nelíbit něco, co se rozhodne v Bruselu, ale potom musím především vynadat těm tady, co to zapomněli vyjednat. Můžete říkat, že jsem nezkušený ve vyhrávání voleb, ale v diplomacii jsem zkušený dost.
Radar? Věc Evropy a USA
Kontroverzním tématem je také americký radar. Říkáte, že ani neexistuje nepřítel, proti kterému by ho bylo možné použít. I kdyby Írán měl několik raket, nemůže zaútočit, protože by byl vymazán z mapy. Myslíte, že nás čeští představitelé balamutí, když říkají, že radar má zvýšit naši bezpečnost?
Do obrany musíme investovat. Ale do takové, která má smysl. Pro mě je podstatné, že pro obranu euroamerické civilizace je naprosto zásadní dohoda Evropy a Ameriky. Prezident Sarkozy znovu tento týden opakoval panu Topolánkovi, že to přece není věc Spojených států, České republiky a Polska. Že je to věc Evropy a Spojených států a tam se musí dělat ta dohoda.
A jestli my tady budeme s USA a Polskem vymýšlet nějakou protiraketovou strategii, tak nás to může opět vysunout mimo hlavní proud evropské politiky. A my potřebujeme být v něm.
Pokud budete kandidátem na prezidenta, budete muset jít i do poslaneckého klubu KSČM. Vy, bývalý politický vězeň, budete žádat o hlas i poslance Vondrušku, bývalého bachaře, který se podle svědectví choval k politickým vězňům velmi brutálně. Jak se budete cítit?
Nebudu se cítit nijak. Kdyby to měl člověk stavět na nějakých svých pocitech, tak se vůbec nikam nedostane. To by musel jako Jan Masaryk spáchat sebevraždu. A napsat jako on, že jsme zase v té žumpě.
A kdybyste byl prezidentem, zval byste na Hrad i komunisty?
Prosím vás, ti komunisté jsou řádnou stranou, legitimně zvolenou dvanácti procenty obyvatel. Všichni musí usilovat o jejich hlasy jak pro prezidentskou volbu, tak pro nové zákony.
A teď – kdo si myslíte, že se stane příští rok prezidentem?
No samozřejmě já. Jinak vám nemohu odpovědět.
A věříte tomu?
Pokud bych kandidoval, tak tomu musím věřit. Pak pro to musím udělat všechno.
Překvapilo vás něco v souvislosti s prezidentskou kandidaturou, nebo vás už nic nepřekvapuje?
No, ledaže mě občas překvapí, že to horší, co se dá očekávat a co vás vlastně ani nemůže překvapit, se opravdu občas děje.
