Jak byste popsal hektický zápas proti Itálii?
Vedli jsme 3:0 a i když jsme dostali první gól, bylo vidět, že jsme zápas zvládali. Poté jsme ale inkasovali na 3:2 po námazu Kranjce a já věděl, že Italové vycítí šanci a budou se snažit vyrovnat. Měli jsme však šance dát na 4:2, bohužel to tam nepadlo a štěstíčko stálo při Italech. Pak jsme ještě zkusili power-play, zůstala tam naše první pětka. Ještě tam mohl padnout gól, kdyby měl Kranjc na střelu více času.
Jaké pokyny jste dával týmu před zápasem?
Abychom hráli trpělivě. Protože třeba s Kazachstánem jsme se velice hnali, chtěli jsme rychle rozhodnout a dával jsem za příklad zápas Čechů s Kanadou. Hrát dobře ve středním pásmu a držet kotouč daleko od vlastní branky. Za začátku jsme byli aktivní, jako v každém zápase. Důležité bylo, že jsme se dostali do vedení. Prostě jsem chtěl, ať hrajeme takticky, protože to je to, co Slovincům asi nejvíce schází. Hrají hektický hokej, bohužel za pár dní to s nimi nejde zvládnout.
Věděli jste, že Dánové zvládli zápas proti Kazachstánu?
Ano, to jsme věděli, protože to hlásili. Možná to pro nás bylo ještě horší, když se to kluci asi 5 minut před koncem dozvěděli. A potom nám to tam padlo.
Jsou hráči hodně zdrcení?
Samozřejmě. Byli hodně blízko. Šance pro nás zůstat v A skupině byla spíše menší než větší. Na optimismu nám navíc nepřidaly výsledky proti Kazachům či Lotyšům, ale dnes jsme začali velmi dobře a při stavu 3:0 jsme měli důvod si věřit. Moc mě to mrzí stejně jako kluky, měli jsme to dotáhnout do konce. Když víte, že minuta a půl vás dělí od toho, že boucháte v šatně šampaňské, je to frustrující.
Co jste jim v šatně řekl?
Poděkoval jsem jim za celé mistrovství, popřál jsem jim hodně úspěchů a ať se v příštím roce opět vrátí do A skupiny mistrovství světa. Jsou přesně na tom rozmezí postupu a sestupu, někdy to na ně padne, někdy ne. Dokázali tady, že A skupinu hrát můžou a někteří hráči podle mě patřili k ozdobám na té naší úrovni.
Které hráče byste pochválil za mistrovství?
Já bych je pochválil jako mužstvo. Samozřejmě první pětka včetně gólmana byli excelentní, srovnatelní s hráči mužstev, která jsou na mistrovství výše. Brankář Kristan, pak Kranjc, i když paradoxně jeho chyba nás stála sestup, Sotlar, a celý útok Kopitar, Razingar a Rodman. Ti hráli parádní přesilovky, dokázali zatlačit soupeře. Ale když si vezmete, jak Slovinci trénují a tady se postaví hráčům z NHL, tak to pro ně určitě není jednoduché. Slovinská liga je slabá, má málo mužstev a zápasy nemají náboj. Pak jsou vidět rozdíly mezi hráči, kteří hrají venku, jako Razingar u nás nebo Kopitar ve Švédsku, ti mají zkušenosti z kvalitních zápasů.
Za začátku jste měli dobré výsledky proti silným týmům. Pak vám asi došly síly?
Samozřejmě jsme byli hodně natěšení a proti Finům a Čechům jsme neměli co ztratit. Hrálo se nadoraz a samozřejmě pokud ten zápas je dlouho vyrovnaný, tak to vypadá, že jste rovnocenným soupeřem. Ale měli jsme to potvrdit s Lotyši, nebo s Kazachstánem, ale Lotyši zase měli výhodu domácího prostředí.
Nebojíte se teď o budoucnost tohoto týmu?
Určitě ne, protože je to docela mladý tým. Snad jen Kontrec má šestatřicet let, Ciglenecki dvaatřicet, ale jinak to jsou kluci před třicítkou a mladší, takže mají určitě budoucnost.
Vy jste zažil dvojí sezónu. Titul se Spartou a sestup se Slovinskem. Jaké jsou pocity?
Věděl jsem, že záchrana tady bude těžká. Ale byli jsme tomu blízko. Nějakou chvíli to ve mě bude, ale taková je realita a nedá se s tím už nic dělat. Nemohli jsme čekat, že se zde suverénně zachráníme, protože jsme prostě na hranici. Loni tým se štěstím zůstal, letos se smůlou sestoupil. Mrzí to o to víc, že jsme v zápase vedli a neprohrávali celý zápas o tři, čtyři góly. Pak se s tím hůře vyrovnává.
Budete ještě sledovat výkony svého syna zde na turnaji?
Ne, se slovinským mužstvem odlétám zítra do Slovinska a odtud se snad co nejrychleji přesunu domů, od hokeje si odpočinout. Samozřejmě zápasy našeho týmu budu ještě sledovat na dálku, ty jsou do neděle.
Jaký je rozdíl v naturelu Slovinců a Čechů?
Myslím si, že Slovinci jsou hodně podobní jako my. Od malička jezdí do Čech, znají nás dobře. Hokejově je to rozdíl, u nás je konkurence, kluci mají od mala vzory, na které si hrají a které chtějí napodobit. V tom je největší rozdíl. To kluci ve Slovinsku nemají, konkurence jim chybí. Výhodu má například Kopitar, který je od šestnácti ve Švédsku, protože má otce trenéra, který mu to umožnil. Ale takových hokejistů je ve Slovinsku málo.
Jak se Vám spolupracovalo se slovinskými asistenty?
Perfektně, jsou to dobří kluci. Pavel Kavčič je zkušený trenér a neměli jsme žádné problémy.
Co říkáte na současný trend pískání rozhodčích?
Je to diskutabilní. Někdy je to dobré, protože se tím chrání techničtí hráči, ale jindy se to zase až moc přehání. Těžko říct, ale hráči se musí přizpůsobit. Problém je v tom, že metr sudích není stejný. Líbil se mi třeba sudí v zápase ČR-Kanada, pískal velmi dobře. Ale někteří si vykládají pravidla striktně a nemají cit pro hru.
Neprodloužíte se Slovinskem smlouvu?
Už před turnajem jsem řekl, že ať mistrovství skončí jakkoliv, tak u týmu končím a tak to taky bude.
Kdybyste dostal nabídku trénovat českou reprezentaci, jak byste zareagoval?
Teď jsem o tom vůbec nepřemýšlel. Vím, že novináři něco naznačovali a mé jméno možná někde proběhlo. Člověk by se tomu určitě nebránil, ale po dnešku tyto myšlenky vůbec nemám. A neměl jsem je ani předtím. Zatím mě ale samozřejmě nikdo nekontaktoval, není ani důvod. A doufám, že ani nebude, přeji našim klukům, aby tady uspěli a udělali nějakou medaili.
