„Jedeme! Jedeme! Zítra takhle budeme jezdit, ať to zvládneme!“
Od ztichlých tribun jihlavského stadionu se ve čtvrtek odrážel křik trenéra Karla Večeři. Bylo krátce po sedmé večer – ve stejnou dobu půjde dnes jeho tým na Strahově do druhého poločasu.
Včera to byl čas, kdy trénink končil. Večeřa si pak ve svém kamrlíku sedl ke stolu a znovu se zahleděl na papír před sebou. Bylo na něm nakresleno hřiště a obyčejnou tužkou vepsáno jedenáct jmen, jež budou na Slavii hrát. „Ale to ještě není pro noviny,“ bránil se kouč.
Byl v dobrém rozpoložení, stejně jako hráči. Poslední trénink před vstupem do ligy? Žádný stres, jen legrácky a hecování.
„Na nikom jsem si nevšiml, že by byl nervózní,“ potvrdil záložník Marek Zúbek.
Ostřílený hráč je jedním z mála mazáků v partě zelenáčů. „Sedm až osm hráčů, kteří budou hrát, nemá s první ligou žádné zkušenosti,“ přiznával Večeřa. „Ale nemyslím, že by se z toho podělali.“
Kolem hřiště, kde včera Jihlava trénovala, si dával ostrou chůzí kolečka silně kulhající muž a na jinak opuštěné sedačky dosedl mladý pár. Z nedaleké silnice doléhal jen slabý hukot aut. Klid byl až v kontrastu se vzrušením, jež Jihlavu od pátku čeká.
„Veselý, Kaplan, to vypadá na padesát kotoulů!“ zvýšil hlas Večeřa na hráče, kteří se snažili ulít. Ti nasadili nechápající výraz neviňátek, ale pobavený kouč se nenechal zmást: „Vy víte proč.“
I na Večeřovi bylo vidět, že se na tréninku baví. A hráči vymýšleli, co by měl asi kapitán Petr Vladyka vypsat za prémii, pokud by tým v Praze uspěl. Vladyka totiž za Slavii dřív hrál. „Něco pro kluky vymyslím,“ prohodil záložník.
To Večeřa má jasno: za bod bude taška čokolád, za vítězství dvě. „Čokolády byly mou speciální odměnou už ve druhé lize. Nakoupil jsem různé druhy a měl jste vidět, jak se o ně kluci prali a pak je mezi sebou vyměňovali.“