"Musíme mít jistých 101 poslanců. Principiálně panuje shoda a zákon napíšeme tak, že se bude moci podle politické dohody upravit ještě na obě strany," tvrdí Martínek.
Nový zákon měl být původně poměrně tvrdý k neplatičům. Ten, kdo by nezaplatil třikrát nájemné, by si de facto řekl o vyhazov z bytu.
Výpověď by přitom nemusel posvětit soud, jak je tomu dnes, a majitel by nemusel shánět náhradní byt.
Vystěhování bude nakonec hrozit jen lidem, kteří nezaplatí pětkrát, tedy téměř polovinu ročního nájmu.
"Nechceme, aby docházelo ke zneužívání situace lidí, kteří se ne vlastní vinou dočasně dostanou do finanční tísně. Byly námitky, že tři měsíce je krátká doba," vysvětlil ministr Martínek.
Vyhnout se vystěhování nicméně nepůjde tím, že nájemník čtyřikrát zůstane dlužen a páté nájemné zaplatí. "Zákon bude rozumět pět měsíců v roce, nikoliv pět měsíců jdoucích za sebou," doplňuje ministra jeho náměstek Ivan Přikryl.
Ministr ustoupil v další kontroverznější novince, za kterou jej sice chválili majitelé domů, ale zdála se příliš přísná pro obhájce práv nájemníků. Zákon měl zastavit přežívání nájemních smluv, které si lidé předávali v rodině, případně na spřízněné osoby. Ministr však vyhověl Sdružení nájemníků ČR.
Dědit dekrety půjde bez omezení z rodičů na děti. Tehdy smlouvy dokonce zůstanou na dobu neurčitou. To vše za podmínky, že potomci držitelů dekretu nemají vlastní bydlení.
Při výměnách bytů s regulovaným nájemným či jejich převodu na nepřímé příbuzné se však automaticky z dekretu stane smlouva na pět let. "Jsme jednoznačně proti spekulacím s dekrety a tomu, aby se legalizoval přechod nájmu na cizí osobu," tvrdí náměstek Přikryl.
Nájmy v milionu regulovaných bytů by se měly dát do pohybu po čtyřech letech v říjnu 2006. V průměru by rostly asi o devět procent ročně, ale záleželo by na lokalitě. V Praze by to bylo například o 17 procent a v některých malých městech by dokonce mohlo i klesat. Řízená deregulace má trvat 6 let a pak už by se nájmy řídily dohodou s majiteli bytů či místně obvyklým nájemným.
Dávky na bydlení
Martínkův plán dával původně obcím pravomoc vyhlásit místně obvyklé nájemné. Pokud by se nájemník s majitelem bytu neshodli, činže by nesměla překročit tuto hranici. To odmítali majitelé domů s tím, že stát bude mluvit i do nájmů, které jsou dnes svobodné, a regulace tak přituhne. Ministr proto couvl a tím, kdo by směl stanovit místně obvyklý nájem v případě sporu, bude jen soud.
Spolu se zákonem o nájemném by vláda na konci června měla posoudit také nové dávky na bydlení. Podporu od státu by získala každá domácnost, které bydlení spolyká 30 procent jejího čistého příjmu.
Sociální případy a důchodci budou mít na dávky nárok dlouhodobě. Lidé, kteří jen třeba ztratí dobře placenou práci a přestanou mít na dražší byt, by dávky dostávali jen rok, dokud si nenajdou levnější bydlení.
