Posilněni pivem, mnozí ještě s lahvemi či plnými přepravkami, musela červená dvacetitisícová záplava absolvovat dlouhou cestu ke stadionu. Z centra či Atatürkova mezinárodního letiště trvala půlhodinu, z dalšího leteckého "přístavu" Sabiha Gokcen na asijské části Istanbulu přes dvě hodiny.
Mnozí přiletěli na finále na otočku, jako zhruba třitřicetiletý Chris z anglického města Cork. "Vyrazil jsem dnes ráno, ve čtyři odpoledne jsem byl v Istanbulu a hned sedl do autobusu na stadion. Brzy ráno letím zpátky," popsal svou anabázi za oblíbeným klubem.
Červené dresy FC Liverpool zaplavily centrum Istanbulu už v předchozích dnech, nejvíc však byly vidět v den zápasu. V Taksimu i v okolí stadionu se prolínaly s rudočernými barvami fanoušků AC Milán.
Atmosféra byla přátelská - policie nemusela řešit žádné velké výtržnosti. Na chuligány navíc čekali na letištích přizvaní policisté - sedm jich přiletělo z Itálie, dva z britských ostrovů.
Z Taksimu, turistického pupku Istanbulu, proudily v pravidelných intervalech přeplněné autobusy linky, které byly fanouškům k dispozici zdarma po předložení vstupenky na zápas. Ovšem museli si dávat pozor - jezdily totiž i soukromé spoje, za které bylo nutné zaplatit 35 eur.
V barvách Liverpoolu mířili na stadion Angličané, Asiaté i Turci. Fanoušky po cestě zdravila místní omladina v dresech istanbulských klubů a souhlasně vztyčovala palce.
Cestu na stadion ve čtvrti Ikiteli si Reds krátili prozpěvováním či debatami o sestavě. V drtivé většině se shodovali: "Radši Cissé než Baroš." Věří současné formě francouzského útočníka, který se uzdravil po zlomenině nohy, než jeho českému kolegovi, kterému vyčítají, že střílí góly v reprezentaci, a ne za klub.
Sotva vystoupili u stadionu, potřebovali si mnozí z Liverpoolských ulevit. Poté se přidali k červené řece, která směřovala do vyhrazeného prostoru před stadionem o rozloze 4,5 kilometru čtverečných. Čekalo na ně pódium s živou hudbou či projekcí se sestřihy z dosavadních utkání Ligy mistrů a spousta stánků s občerstvením, kde si mohli krátit chvíle před vpuštěním na stadion.
Na druhé straně stadionu, dvacet minut chůze okolo Vesnice šampionů pro VIP hosty finále a představitele UEFA či vchodu pro "neutrální" diváky, se shromažďovalo dvacet tisíc fanoušků AC Milán. Na rozdíl od prostoru anglických příznivců, kde dav rozpumpovával písničkář s kytarou, zde hrála reprodukovaná moderní hudba. Rudočerným barvám vládla seštosovaná řada fanoušků chránící srolovanou obrovskou vlajku.
Zbývaly tři hodiny do výkopu...
