Již nedělní dubnové dopoledne naznačovalo, že se v Pardubicích děje něco zvláštního. "Sem nemůžete, náměstí je uzavřené," bránil kolem poledne rezolutně městský strážník řidiči modré fabie, který chtěl vjet na historické Pernštýnské náměstí.
Pro ty příznivce domácích, kteří už nesehnali lístky do Duhové arény, totiž klub připravil promítání utkání na velkoplošné obrazovce.
Už před patnáctou hodinou zaplnila prostor na stání na legendární jižní tribuně zhruba tisícovka skalních fandů s červenou hlavou, melírem nebo alespoň pramenem vlasů.
Ostatně podobná ozdoba hlavy se během play-off stala v Pardubicích úplně běžnou. "Normálně se podobným experimentům vyhýbám, ale teď to nešlo jinak. Červené vlasy má skoro celá naše třída," přiznala čtrnáctiletá fanynka Lenka.
Plné ochozy podporovaly domácí tým po celý rozhodující čtvrtý zápas se Zlínem. Nejčastěji se křičelo "Par - par - Pardubice!". Občas se ozval i pískot, to když rozhodčí nepotrestal nějaký ze zákroků hostí, o nichž si domácí příznivci mysleli, že si minimálně dvě minuty zaslouží.
Pardubáci podrželi i svého gólmana Lašáka, když dostal ve 37. minutě nešťastný gól od Čecha. "Jánko Lašák!" neslo se pardubickou arénou.
Tři minuty před koncem za stavu 3:2 už skoro všichni v hale stáli a křičeli nejstarší pardubický bojový pokřik "Dynamo, Dynamo!". Ale jako by jim pověrčivost zakázala, toužebně očekávané přání bylo vysloveno až v poslední minutě: "Mistři!".
Závěrečných deset sekund zaplněné tribuny odpočítaly a mohl vytrysknout gejzír radosti a emocí.
"Pořád tomu nemůžu uvěřit. Na hokej jsem chodil už jako malý školák. Pamatuji tituly v letech 1987 i 1989, ale na tenhle jsem se načekal hodně dlouho," řekl téměř v slzách jedenatřicetiletý Tomáš Horný z Pardubic.
Radostná atmosféra zavládla i na zaplněném Pernštýnském náměstí, kde spanilou jízdu za titulem sledovalo několik tisíc diváků.
Svoje poděkování vyjádřili jižní tribuně i samotní hráče, kteří právě před ni přivezli pohár pro extraligové vítěze a Ján Lášák s ním objel vítězné kolečko kolem branky.
Hala se začala vylidňovat až hodinu po závěrečném hvizdu. Ale Pardubice dál žily hokejem.
Městem se valily davy skandující nejčastěji magické zaklínadlo "Mistři!" a na Pernštýnském náměstí nebylo za chvíli k hnutí.
Po dvaadvacáté hodině na něj dorazili i domácí hrdinové s pohárem. Vítězný den končil dlouhou a radostnou nocí.
