To, že má Preciosa tržby mezi čtyřmi až pěti miliardami korun a zisk těsně pod miliardou, pod podmínkou zachování anonymity říká jeden z Karlových blízkých spolupracovníků. A tak poslední oficiální údaj pochází z roku 1991. Těsně před privatizací firma vydělala čtvrt miliardy.
Karl je s Preciosou vyrábějící jak hotové šperky, tak kameny do bižuterie, lustry a další doplňky z křišťálu spojen již desítky let. "Ve firmě dělá od poloviny sedmdesátých let, před pádem socialismu ji vedl, po privatizaci ovládl a dlouho sám řídil. V poslední době však nechává čím dál víc práce na mladším synovi Ludvíkovi, který vystudoval v USA. On sám se nyní věnuje hlavně své mladé novomanželce," říká jeden z lidí, kteří Karla znají ze světa byznysu.
Podobně skoupá na slovo je i skupina jeho nejbližších kolegů. K nim patří například ředitelka Všeobecné zdravotní pojišťovny Jiřina Musílková zasedající v dozorčí radě Preciosy už od roku 1991 nebo předseda představenstva a profesor pražské vysoké školy ekonomické Věnek Šilhán. Všechny přitom spojuje i na české poměry ojedinělá privatizace tehdejšího státního podniku vyrábějícího tradiční český křišťál.
Zaměstnávali vězně
Na Preciosu z osmdesátých let nemají dobré vzpomínky političtí vězni. Ti byli nasazováni do náročné ruční výroby a pracovali často v téměř nelidských podmínkách.
Týdeník Respekt v roce 1992 přinesl svědectví některých vězňů. Jejich příběhy sahají do doby, kdy Karl vedl firmu z pozice generálního ředitele. "Jestli je to ten samý chlap, který to vedl za komunistů, tak má na rukou krev," řekl v roce 1991 Respektu bývalý politický vězeň Ivan Jirous.
A podobně mluvili i další. Vězni byli nasazováni na výrobu v Minkovicích, kde měla Preciosa své provozy. Tam museli pracovat ve čtyřicetistupňových vedrech, s malými příděly jídla a pod pohrůžkou putování do samovazby, nesplní-li normy. I díky této levné pracovní síle tak měla Preciosa vysoké zisky.
Počínaje devadesátými léty samozřejmě výroba založená na práci vězňů skončila, provozy se zmodernizovaly. I tak však jablonecká továrna rozvířila poklidné severočeské vody ojedinělým způsobem privatizace.
Zaměstnanci, kupujte
Preciosa je podle jednoho z autorů české kuponové privatizace Tomáše Ježka jediným podnikem, který se prodával přímo zaměstnancům. Ti tehdy pod taktovkou Ludvíka Karla a Věnka Šilhána založili společnost Princo, která od státu získala 30 procent akcií.
Kdo chtěl získat podíl v podniku, musel složit osmdesát tisíc korun a dohromady se nakonec podle zdroje z firmy dalo z pěti a půl tisíce zaměstnanců 309 lidí. Ludvík Karl dal podle zdroje blízkého vedení podniku nejvíc - jeden milion. Postupně skoupil podíly většiny zaměstnanců.
Nezůstalo však jen u toho. Firmy, které ovládá, odkoupily i podíly dalších akcionářů a dnes skupinu s šestnácti sty zaměstnanci zcela kontroluje firma Preciosa Gulf se sídlem v Dubaji. Kdo ji kromě Karla v současné době vlastní, je záhadou. "Obecně se míní, že podíl má ještě Věnek Šilhán, který prakticky napsal Karlovi privatizační projekt," říká šéf jedné z konkurenčních firem.
Výrazné angažmá Věnka Šilhána, někdejšího poslance Federálního shromáždění za ČSSD, potvrzuje i bývalý ministr privatizace Tomáš Ježek. "Vzpomínám si, že to byl on, kdo projekt prosazoval. Pana Karla si jako partnera z nějakého jednání nevybavuji," vzpomíná Tomáš Ježek.
Prodej zaměstnancům přitom podle něj žádná jiná skupina na ministerstvo nepřinesla. "Pokud vím, tak ta firma je úspěšná, takže to nebyl špatný pokus," míní Ježek.
Slova jednoho z Karlových podřízených o pětimiliardových tržbách a miliardovém zisku považuje za reálná zástupce jedné z konkurenčních firem. "Stačí vyjít z jednoduchého srovnání. Druhá největší firma v oboru, společnost Ornela, zaměstnává 1600 lidí, tržby má v posledních letech kolem 1,3 miliardy a zisky kolem tří set milionů korun. Myslím, že Preciosa by ve všech číslech mohla být trojnásobkem Ornely," říká šéf jedné z českých bižuterních společností.
Velké zisky podle zdrojů z firmy použila Preciosa v posledních letech na modernizaci. "Byla to nutnost, protože ve výrobě lacinější bižuterie na starších strojích jsou levnější Číňané," říká jeden z Karlových spolupracovníků.
Ač je jeden z nejbohatších lidí v zemi, Karl nemá rád rozhazování. "Ještě začátkem devadesátých let, kdy jiní manažeři jezdili v západních autech, on sám si dlouho nechával žigulíka. Náměstci skřípali zuby, protože sami nemohli mít lepší auto než šéf," říká Karlův spolupracovník.
Největší koníček - fotbal
Karl platí za velmi náročného šéfa libereckého fotbalu. Podle sportovních rubrik českých deníků dává do kopané ročně kolem dvaceti milionů korun a po manažerech klubu žádá umístění na předních příčkách ligové tabulky a účast v evropských fotbalových pohárech. Loni byl klub mistrem ligy a rozdávaly se velké prémie.
Letos je situace opačná. "Za poslední tři letošní ligová kola jsme nedostali ani korunu, protože klub vypadl z bojů o poháry," říká jeden z libereckých fotbalistů.
Ludvík Karl se oženil ve svých dvaapadesáti letech podruhé. První manželka mu zemřela před sedmi lety. Starší syn Jiří hrál profesionálně tenis, mladší Ludvík má po otci převzít podnik. "On sám je fandou sportu, i když nijak nesportoval. Je ale vášnivým myslivcem," říká Karlův kolega.
| VIZITKA LUDVÍKA KARLA | |
| Kariéra | Jablonecké Preciose šéfuje od poloviny 70. let. Od roku 1991 tohoto výrobce bižuterie s více než čtyřmiliardovým obratem přes další firmy také vlastní. |
| Zájmy | Fandí fotbalu. Preciosa více než z poloviny vlastní FC Slovan Liberec, který ročně dotuje nejméně dvaceti miliony korun. |
| První milion | Milion korun dal jako vklad do zaměstnanecké firmy, která začátkem devadesátých let koupila Preciosu. Peníze se mu bohatě vrátily. |
| Rodina | Ludvík Karl se nedávno znovu oženil a podle jeho obchodních partnerů předává ve firmě čím dál víc pravomocí synovi z prvního sňatku. |
 Majitel jabloneckého podniku na výrobu bižuterie Ludvík Karl si chrání soukromí své i firmy. Jednou z mála příležitostí spatřit jej na veřejnosti jsou fotbalová utkání klubu Slovan Liberec, do něhož ročně investuje 20 milionů korun. |
