Smrt vůdce Kim Čong Ila ke změnám nepřispěje, vládu by převzal jeho syn, soudí Kim. Převrat nepřijde ani zespoda, na to jsou lidé příliš zpracovaní strachem.
| všechny odpovědi najdete zde |
"Dříve či později dojde k totálnímu ekonomickému kolapsu země. Pak přijde pád vůdce. Země už nemá žádné zdroje. Nutně potřebuje zahraniční investice, ty už ale Pchjongjangu nikdo neposkytne," vysvětlil Kim čtenářům.
Zároveň vyjádřil obavy, že by mohly na Koreu udeřit Spojené státy: "Pokud budou chtít zaútočit, udělají to bez ohledu na mezinárodní společenství. Jestli k tomu dojde, přes polovinu obyvatel Severní Koreje zemře."
Z pracovního tábora ke svobodě
Kim Te-džinova anabáze za svobodou začala v roce 1986, kdy poprvé překročil hranici do Číny. Po roce a půl ho zatkly čínské bezpečnostní složky a předaly do rukou severokorejské tajné bezpečnosti.
Osm měsíců Kima vyslýchali, aby ho v březnu 1988 obvinili z velezrady a poslali na čtyři roky do tábora číslo 15 pro politické vězně.
On-line rozhovor proběhl ve spolupráci s Infocentrem Člověka v tísni. Ve dnech 2. až 4. března 2003 pořádá společnost Člověk v tísni v Praze čtvrtou mezinárodní konferenci o stavu lidských práv v Severní Koreji a o podmínkách severokorejských uprchlíků v Číně.
Pobyt v pracovním táboře změnil celý jeho život. Manželka naléhala na rozvod a zády se ke Kimovi otočila i jeho vlastní matka, která se ho zřekla.
Tehdy si uvědomil, že důstojný život najde jen mimo svou vlast. Na jaře roku 1997 opět uprchl do Číny, odkud se mu po čtyřech letech skrývání konečně podařilo dostat do Jižní Koreje.
Prchla celá rodina
V roce 1994 zemřel severokorejský vůdce Kim Ir-sen. Lidem to ale nepřineslo vysvobození, jen více hladu, bídy a utrpení.
Po roce 1996 se zcela zhroutila distribuce potravin. Lidé jedli i trávu, jen aby přežili. Přesto umírali po tisících. Mnohem více Korejců utíkalo alespoň na krátký čas do Číny.
Také otec tehdy jedenáctiletého Kang Hjuka zamířil za hranici, aby přilepšil rodině. Když se vracel s 250 severokorejskými wony v kapse a nějakým ovocem, chytla ho pohraniční hlídka. Bezpečnost ho poslala do pracovního tábora.
Dva týdny po uvěznění onemocněl silnou paratyfózní horečkou. Byl dočasně propuštěn, ale zbývající půlrok si už do tábora odsedět nepřišel. Jakmile se zotavil, rozhodl se ze severokorejské beznaděje s celou rodinou utéci.
Jednoho březnového rána v roce 1998 překročili hraniční řeku Tuman. Čtyři roky se pak v Číně stěhovali z místa na místo, aby unikli tajné službě. Nakonec jim dva Korejci pomohli dostat se do Jižní Koreje.
