První trefa mu vyšla po střele spoluhráče Maška. "Čontofalský míč vyrazil a já se ho pak asi metr před vápnem snažil poslat co nejvýš pod břevno, protože v brance stáli obránci. Naštěstí to vyšlo," popisuje. "Ke druhému gólu jsem se dostal až v prodloužení, kdy Bohemians hodně riskovali, jak chtěli vyrovnat. S někým jsem si míč narazil na půlce a mazal na Čontofalského. Už jsem toho měl v závěru nad hlavu, cítil jsem, jak nemám sílu na nějakou kličku. Tak jsem podle vyběhnuvšího brankáře vystřelil a bylo rohodnuto."
O fotbalistovi, který má na kontě 34 prvoligových zápasů a pět vstřelených gólů se toho moc neví. Kdo vlastně je ten někdejší žáček, ktarý začal do míče kopat v žáčcích Broumova a v sedmnácti začal hrát druhou ligu v Bohdanči?
"Měl jsem to odmalička naplánované, krok po kroku, opravdu," tvrdí jedenadvacetiletý hráč. "A všechny tyhle postupné cíle vedly k tomu, že se jednou chci fotbalem živit. A zatím mi to vychází."
Možná mu to vychází i proto, že se nepřeceňuje, a že se vpřed nežene nedočkavě. "Nabídku z Jablonce jsem měl už mnohem dřív než loni v létě, kdy jsem z Pardubic přestoupil. Ale tenkrát jsem si říkal, že se ještě mám hodně co učit. Prostě jsem se na první ligu necítil. Pak jsem taky chtěl dokončit školu a dnes jsem rád, ža mám maturitu na pardubickém sportovním gymnáziu."
Po žácích v Broumově přišlo žákovské mužstvo v Náchodě, poté dorost v Pardubicích. Odtud přešel do dorostu Lázní Bohdaneč, z něhož si ho bohdanečský trenér Jiří Dunaj ještě coby sedmnáctiletého vytáhl do druholigového seniorského týmu. Později se lázeňský klub sloučil s AS Pardubice a do dnešního krajského města se také přestěhoval. Samozřejmě i s Herzánem.
"Loni jsme společně se svým manažerem Němečkem zvažovali nabídky a nakonec padla volba na Jablonec," přibližuje fotbalista. "Viděli jsme tam pro mě největší perspektivu, tvořilo se nové mužstvo, přicházel nový trenér. S odstupem času vidím, že jsme se rozhodli dobře."
Od svých začátků se tlačil do útoku, vzpomíná, jak dal jednou ve druhé dorostenecké lize čtyři góly. "Jenže když si mě v Bohdanči trenér Dunaj vytáhl mezi dospělé, začal mě stavět do zálohy," vzpomíná Herzán. "Byl jsem takový drobný, prostě mi na urostlé obránce chyběly fyzické předpoklady. A já pak už v té záloze zůstal."
V loňském soutěžním ročníku si první čtyři kola odbyl na jablonecné lavičce, v dalším zápase v Brně si zahrál posledních šest minut. "Potom byla reprezentační přestávka a po ní jsem už hrál celý zápas proti Bohemians. No a v sestavě jsem se udržel, od té doby jsem žádnou ligu nevynechal."
Chyběl jen v předminulém kole v Olomouci, kdy ho přemohla viróza. "Musel jsem do postele, tak jsem tu naší první podzimní porážku musel přetrpět u televize. Potom jsem se bál, co s námi ten tříbrankový debakl udělá v příštím zápase."
Odborníci se vesměs shodují, že za posledními jabloneckými úspěchy stojí trenér Vlastimil Palička. Co si o tom myslí jeden z jeho svěřenců?
"Samozřejmě rozumí fotbalu, to je základ. Má přehled o tom, co bychom v tom kterém zápase měli hrát, vyzná se v různých herních systémech, je výborný taktik," říká Herzán. "Ale podle mě nejvíc těží z toho, že je vynikající psycholog. Dokáže hráče pozitivně naladit, povzbudit je. Prostě působí na nás tak, že si věříme. A jako příklad může posloužit poslední zápas s Bohemians, do kterého jsme šli po té těžké prohře v Olomouci."
Mluvil o svých postupných cílech. Snil o tom, že se fotbalem bude živit, a právě tohle se mu už splnilo. Prozradí, jaký je jeho další cíl?
"Hrát dál co nejlíp za Jablonec a prosadit se v nové jedenadvacítce. Pak se uvidí," uzavírá juniorský reprezentant.
