Loni v létě koupil Ulicha ze Slavie nováček bundesligy Mönchengladbach. Dal za něj 52 milionů korun. Po příchodu do Německa čekaly tvořivého fotbalistu zlé časy: neznal řeč, neměl místo v sestavě ani pořádné zázemí. Tři měsíce sháněl bydlení, celý čas trávil bez manželky v hotelu.
Dnes za fotbalem vychází z řadového domku z červených cihel, ještě předtím dá manželce polibek na rozloučenou. Když přijde do kabiny, ví už, o čem si němečtí spoluhráči vyprávějí.
Hlavně však pravidelně hraje, režíruje ofenzivu. Je jednou z hlavních postav povedeného jara Mönchengladbachu. Pět kol před koncem bundesligy už klub nemá strach ze sestupu a je nejlepší z nováčků. Norimberk o záchranu bojuje, St. Pauli už s jistotou padá.
„V začátcích jsem běhal po hřišti a nepotkal se s balonem. Kluci z mužstva mně nepřihrávali, nevěřili mi. Teď už mám míč stejně často jako ve Slavii.“
V sobotu dal Ulich do sítě Herthy úvodní gól, který načal výhru 3:1. Už v šesté minutě nápalil odražený míč z dvaceti metrů pod břevno. Byla to jeho první trefa v bundeslize a vypadala parádně.
Co odstartovalo záložníkovu šťastnou éru? Zní to trochu kruté: neštěstí spoluhráče. „Zranil se slovenský záložník Igor Demo, s nímž jsem se o místo v sestavě pral, a já dostal přiležitost ukázat se.“ Předtím jej fotbalový magazín Kicker zařadil ve svém hodnocení do kategorie „neaktivní posila.“ Teď už by to udělat nemohl, Ulich se stává ceněným hráčem.
„Zápasy doma hrajeme s Demem oba, venku si Igor chodí sednout mezi náhradníky.“
S Demem jsou i přesto kamarádi. A také s chorvatským obráncem Ašaninem, bývalým kolegou ze Slavie. Spojuje je hravá povaha: soupeří v nohejbalu a badmintonu, poražený hází deset euro do pokladničky v kabině.
„Chtěli jsme zlákat i nějaké Němce, ale oni na to nejsou, chytli se pouze dva,“ stěžuje si Ulich.
„Bylo by proto dobré, kdyby skutečně přišli další Češi. Štajnera už má Hannover, ale ostatní kluky tady vřele doporučuji.“
