Kdo by si představoval tajemné místnosti za dubovými dveřmi, je na omylu. Najde jen tři obyčejné kanceláře plné skříní naditých ošuntěle i exoticky vyhlížejícími bankovkami různých barev a velikostí. Spojuje je pouze jedno - modravý přetisk „padělek“.
Můžete zde vidět zfalšované britské libry ze čtyřicátých let připomínající velikostí i grafickým zpracováním spíše umělecké dílo hodné zarámování, papírové desetikoruny z první republiky z dílny proslulého pražského tiskaře Hrdiny či dokonale napodobené dolarové bankovky z posledních let označované odborníky jako superdolary.
|
Padělky eura se teprve rozjedou Padělat lze všechno, ale euro si zatím vychutnává oddechový čas. První falzifikáty se sice již objevily, zatím však nebyly příliš zdařilé. Mříž, kterou Evropská centrální banka v podobě ochranných prvků kolem eura ukula, je totiž dosti pevná. „Ne že by se euro nedalo padělat, ale díky výzbroji kvalitními ochrannými prvky půjde padělek snáze rozpoznat,“ říká Leopold Surga z ČNB. Na euru se strážci měny vyřádili. Využili jak klasické vodoznaky, kovové proužky, mikrotexty, tak moderní kinegram. Ten spočívá v tom, že na jednom místě bankovky je skryto více obrazců, které se objevují pod různým úhlem světla. Dřív nebo později se však kvalitní padělky eura objeví. „Zatím novým bankovkám věnuje každý příliš pozornosti, prohlíží si je a to není pravá chvíle pro padělky,“ míní Surga. Teď falšují jen dobrodruzi a amatéři. Profesionálové si ještě pár měsíců počkají, až euro zevšední. A pak udeří. |
Jenom za posledních devět let se v centrální bance nashromáždilo přes dvě stě tisíc kusů zfalšovaných platidel. Jinými slovy, každý den přibylo v průměru 61 falzifikátů.
Když se objeví exemplář nového padělku, v ČNB v prvé řadě zkoumají, jestli je zadržená bankovka pravá. „Pak musíme vždy zjistit, jestli nový padělek patří do některého ze známých typů, či jde o nějakou novou dílnu,“ pokračuje Surga.
Padělky se třídí do pěti skupin nebezpečnosti. „Posuzujeme kvalitu použité tiskařské techniky, napodobení ochranných prvků a papíru,“ říká bankéř. Většina falzifikátů nakonec skončí v prostřední kategorii: s nebezpečností číslo tři.
Proč ČNB vlastně téměř všechny padělky i z tak dávných let uchovává? Kromě toho, že je analyzuje a porovnává staré kusy s novými přírůstky, musí je mít po ruce pro policii jako důkazy. „Nevíme, zda se jedná o promlčené trestné činy, či nikoli,“ vysvětluje Surga.
Za první republiky byla výroba padělků doménou profesionálů, majitelů malých tiskáren. Pražský tiskař Hrdina se dokonce proslavil tak, že jeho padělek objevili lidé z centrální banky zarámovaný na stěně šéfa Scotland Yardu.
Dnes je však jiná doba a do napodobení bankovek se může pustit prakticky každý, kdo má přístup k barevné kopírce, skeneru či k tiskařskému zařízení.
S vývojem techniky jde kupředu i ochrana bankovek. Na prvopočátku se používala jenom suchá pečeť, postupně se objevil vodoznak, proužky zapuštěné do papíru později doplněné mikrotextem, na světle proměnlivé barvy, vlákna, skryté obrazce viditelné jen při určitém úhlu proti světlu a v neposlední řadě hologramy a kinegramy.
„Souboj mezi padělatelem a ceninovými tiskárnami je závodem bez konce,“ říká Surga. Všechno jde napodobit a možnosti podvodníků se díky technice zlepšují. „Vždy proto záleží na tom, jestli se lidé umějí na bankovku podívat,“ zdůrazňuje odborník. „Jinak je možné překreslit peníze na kus papíru, vystřihnout staniol z čokolády, nalepit ho na kresbu, poškrábat hřebíkem a padělek je hotov,“ říká.
Po prvorepublikovém ruchu přišlo po válce, pokud jde o padělatelskou činnost, zklidnění. „Padělání českých peněz se nevyplatilo a přístup k valutám byl díky izolaci státu omezený,“ říká Surga. Každopádně je s paděláním spojeno mnoho příběhů.
Je rok 1921, samostatná Československá republika je teprve v plenkách, ale padělatelské dílny se rozvíjejí jako houby po dešti. Ne vždy jde pouze o drobné řemeslníčky, kteří si chtějí přivydělat.
Případ Mézsáross, jak se nejslavnější akci té doby říká, měl totiž i své politické pozadí. Tehdy uzavřená trianonská smlouva, která byla součástí versaillského systému, se totiž mnohým nelíbila. Zejména ne maďarským reakcionářům, kteří se bouřili proti vymezení hranic samostatné Československé republiky.
Za cíl útoku si zvolili českou měnu a začali masivně vyrábět falešné pětistovky. Revírní inspektor Křížek se proto vydal do Vídně a jeho úsilí přineslo úspěch. Partu padělatelů se podařilo rakouské policii zatknout s 60 tisíci padělky, ale spravedlnosti zadost se nedostalo. Reakcionáři byli vydáni bez trestu do Maďarska.
O pět let později tak mohli začít škodit znovu, ale tentokrát je zničila nenasytnost kompliců. Podvodníci chtěli padělané tisícifrankovky uložit na depozitum, za ně získat stvrzenky a za ty nakoupit diamanty.
Vše bylo dobře vymyšleno, nebýt jednoho z bandy, který se pokoušel jednou tisícovkou platit. To byl však konec jeho i celé party. Kdo občas nezatoužil zahrát si na světáka a zapalovat si stokorunou cigarety? Asi leckdo, ale jen málokdo by kvůli tomu začal falšovat peníze.
Jsou 70. léta. Mladý tiskař se právě vrátil z vojny a zatoužil po obdivu dívek. Začal si vyrábět stokoruny, nikdy však jimi neplatil. Chtěl si s ní pouze v baru připálit cigaretu. Nevšimlo si ho však pouze něžné pohlaví, ale i méně obdivně koukající vrchní. Ten celou věc nahlásil, zřejmě v touze vylepšit si svůj kádrový profil, policii a ta mladého svůdce zatkla.
Ve vězení si mladík pobyl 3,5 roku, které dostal za výrobu a držení padělatelského náčiní. Svému řemeslu navíc zůstal věrný i za mřížemi. Tiskl propagační materiály. Stejná doba. Rohlík stával desetník, žvýkačka padesátník a lístek do metra korunu. A někomu se vyplatilo padělat i pouhé pětikoruny.
Pan Novák mající zálibu v mlsání přišel na to, že z ušetřeného materiálu dokáže vyrobit falešné pětikoruny, které si před vstupem do metra vymění v automatech za pravé koruny. Celkem si takto nastřádal na 3,5 tisíce korun a nebýt jeho mlsného jazýčku, mohl své drobáčky falšovat i nadále.
Rád však zašel do automatu Korunka v dolní části Václavského náměstí v Praze a dopřával si různé dobroty, za něž platil falešnými mincemi. K jeho smůle však zde policisté instalovali automat, který rozpoznal padělek a hlídkujícího kriminalistu upozornil.
Strážci zákona pak mlsouna sledovali a usvědčili při činu. Při nervy drásající prohlídce doma se z podvodníčka vyklubal manžel pod pantoflem, který nenalezl jiný způsob, jak si ušetřit na dobroty a rybaření. Klid našel až v ruzyňské věznici, kde se stal pomocníkem v kuchyni.
|
„Superdolary“ trápí Ameriku Tvrdí se o nich, že jsou lepší než originál. Padělky padesáti a stodolarových bankovek odborníci nazývají „superdolary“. „Jsou velmi kvalitní, bez lupy je nelze od pravých peněz rozeznat,“ říká Surga. Pravdou ovšem je, že dolary patří díky svým jednotným rozměrům, jedné barvě a ne příliš vyvinutým ochranným prvkům k nejsnadněji padělatelným měnám na světě. První superdolary s malými hlavami státníků se objevily koncem 80. let a Američané kvůli nim museli v roce 1996 přijít s novou, lépe chráněnou řadou bankovek s „velkými hlavami“. O tři roky později však byly jejich superpadělky opět na světě. Odkud superdolary přicházejí, se zatím jen spekuluje. „Může jít buď o politicky motivovaný čin z oblasti Středního východu, anebo o akci ruské mafie,“ říká Surga. Zadržené padělky rozhodně vykazují společné znaky, které je řadí do jedné dílny. |
 Falešná pětilibrová bankovka z doby, kdy jediným ochranným prvkem byl vodoznak. (Archiv České národní banky) |
 Falešná jednolibrová bankovka z dílny českého padělatele Hrdiny. (Archiv České národní banky) |
 Falešná desetikoruna z dílny českého padělatele Hrdiny. (Archiv České národní banky) |
 Falešná pětisetkoruna, kterou se maďarští nacionalisté pokoušeli na počátku dvacátých let rozvrátit československou ekonomiku. (Archiv České národní banky) |
 Falešná desetikoruna z dílny českého padělatele Hrdiny. (Archiv České národní banky) |
 Jedny z mnoha falešných bankovek, které se podařilo zachytit od vzniku samostatného Československa v roce 1918.(Archiv České národní banky) |
 Srovnání falešné (nahoře) a pravé pětisetkoruny z prvních let existence samostatného Československa. (Archiv České národní banky) |
 Srovnání falešné (vpravo) a pravé pětistovky z prvních let samostatného Československa. (Archiv České národní banky) |
 Srovnání falešné (nahoře) a pravé pětistovky z prvních let samostatného Československa. (Archiv České národní banky) |
