"Když jsem odcházel z pitvy, ucítil jsem silnou bolest v paži. Pak se na ní objevil puchýř a moje paže rychle získala rozměry stehna. Měl jsem pocit, jako by mne něco rozežíralo. Jak se nemoc vyvíjela, měl jsem záchvaty vysoké horečky, která snadno stoupala nad čtyřicet stupňů. Byly to nejtěžší měsíce, jaké jsem zažil," popisuje pan Van de Velde průběh nemoci v rozhovoru pro belgický list La Derniere Heure. ON-LINE ZPRÁVY
Ve vsi, kde dodnes působí jako veterinář, si lidé tenkrát mysleli, že neznámou chorobu nepřežije. "Za svůj život vděčím studentce medicíny," vzpomíná starý veterinář na rozhodující obrat v léčení nemoci. Jeho rodinný lékař si s ní zpočátku nevěděl rady. Až doktorova dcera Monique poradila svému otci, aby v tomto případě začal uvažovat o antraxu.
(24. října)
"Ten lékař byl úžasný. Jakmile byla nemoc určena, dal se do hledání vhodného séra. Ta látka v Belgii neexistovala. A tak 1. ledna vyrazil do ciziny, aby obstaral lék, který mi zachránil život," říká van de Velde. Trvalo však ještě dlouho, než nemoc překonal a byl zase v pořádku. Sérum sice nemoc zlikvidovalo, nestačilo však na odstranění všech jejích důsledků. Lékaři museli nakonec sáhnout i k chirurgickému zákroku.
"Odebrali mi maso z paže. Řezali mne za plného vědomí. Cítil jsem se strašně zle. Na klinice v Beloeil mi dali kromě jiného antibiotika," vzpomíná na další průběh léčení. Po překonání nemoci musel ještě po řadu měsíců absolvovat kinezioterapii, aby svou ruku mohl zase normálně používat.
Dnes už je to minulost. Strašlivé chvíle na prahu smrti mu nyní připomíná jen dlouhá jizva na paži.
