Co jste na prvních trénincích zjistil?
Že skutečnost je horší, než jsem očekával. Ještě když jsem před třemi lety přišel trénovat do Innsbrucku, měl Linec super mužstvo, jež hrálo vpředu a chodilo na něj 20 000 lidí. Pak mu ale zavřeli prezidenta, který byl ve vedení zkrachovalé banky, a začalo to jít z kopce. Nasekané dluhy se řešily prodejem hráčů: za dva roky zmizelo 16 nejlepších a mám obavu, že v rozprodeji chce klub pokračovat. O čtyři nejkvalitnější fotbalisty je zájem, jestli ti odejdou, pak je postup iluzí.
Řekl jste to i vedení?
Řekl, ale tím si asi moc nepomůžu. Vím, jak to tady chodí. Funguje tu tradiční rakouský nacionalismus a já navíc jako Čech přišel v nešťastné, řekněme temelínské době. Nebudu to tady mít jednoduché, to jsem vycítil.
Snad už svého rozhodnutí odejít do Rakouska nelitujete?
To je vždycky tak: litujete toho, co už nejde vrátit. Kdybych zůstal v Praze, taky bych toho litoval. V Rakousku ale začíná liga 10. července a do té doby se může stát ledacos. Uvidíme.
Tomu nerozumím. Znamená to snad, že uvažujete o návratu do Česka a třeba i do Slavie?
Vždy se dá něco dohodnout. Když mohou všude vyhodit trenéra, proč by to nemohlo někdy jít i naopak. Ale to už se skutečně bavíme ad absurdum, nerad bych, aby to vyznělo, že jdu zpět do Slavie. Už ta představa, jak by byla půlka fanoušků možná ráda a půlka by řekla: Ježišmarja, Cipro je zase tady. Ne, jsem teď v Linci.
A máte za cíl postoupit zpátky do první ligy.
O postupu se sice hodně mluví, ale všichni cítí, že klub je v hluboké krizi. Ale když se to nepodaří, hodí se neúspěch na vás. Tak to zkrátka bývá.
Je větší tlak v druhé rakouské lize než ve Slavii?
Nesrovnatelně. I v Česku jsem byl kolikrát na novináře naštvaný, ale v Rakousku jsou mnohem nepříjemnější. V pondělí jsem měl v Linci úvodní tiskovku a na ní padaly hodně ostré otázky. Existuje tam spousta regionálních plátků a každý chce prodávat i za cenu, že něco klidně překroutí.
To se teď po tiskovce stalo?
Například titulek v jedněch novinách zněl - Cipro: Do tří let chci Pohár UEFA. Já jsem ale pouze řekl, jaká je škoda, že se ve dvousettisícovém městě nehraje liga. A že by bylo krásné postoupit zpět a do tří let hrát o poháry. To poslední bylo řečeno jako hodně vzdálený cíl.
Špičkový trenér, za kterého jste v Česku považován, mluví o postupu z druhé rakouské ligy... Není to degradace?
Ano, takhle to někdo může cítit. Hlavně však proto, že o rakouském fotbale se toho u nás moc neví. Tam je ale fotbal sledován daleko víc než u nás a liga je tam minimálně na srovnatelné úrovni s Českem.
Proč jste se vlastně odhodlal k návratu k trénování?
Řekl jsem si zkrátka, že to ještě jednou zkusím. Trénování mi chybělo a ještě nemám pocit, že je čas s tím definitivně skončit.
Jak se ten čas pozná?
Někdo ho nepozná vůbec. Signálem je ale například únava nebo nemoc.
A jak se projevuje, že trénování chybí?
Schází vám kontakt s hráči, jste nevrlý, máte tendenci v duchu radit tomu, kdo je na lavičce? V podstatě je to kompilát všeho. Jste pořád venku, pracujete s mladými lidmi. V pondělí jsem poprvé přišel do kabiny Lince a podivil jsem se, jak jsou tam všichni mladí.
Tomu jste odvykl?
Nevím, samotného mě to překvapilo. Je ale pravda, že kádr je mladší než ve Slavii.
Proč jste si ke svému návratu k trénování vybral Linec? To jste neměl jiné nabídky?
Naopak, dost nabídek jsem odmítl. Ví se o té, která přišla v průběhu sezony z Českých Budějovic, ozvaly se i kluby z řecky mluvících oblastí. Hodně vážná a lukrativní nabídka byla z izraelského Maccabi Haifa, kde předtím trénoval Dušan Uhrin.
Proč jste si žádnou nevybral?
Zaprvé se mi nechtělo harcovat někam daleko, některé nabídky také přišly v nevhodné době. Třeba, když Slavii loni čekalo předkolo Ligy mistrů.
A pak už zbyl jen Linec?
Ne. Rozhodoval jsem se mezi Lincem a Slovanem Bratislava, přičemž nabídka ze Slovenska byla ekonomicky zajímavější. Rozhodlo dojíždění. Kdyby nebyl Linec 90 kilometrů od mého baráku na Hluboké, nešel bych tam.
Váš odchod ze Slavie téměř ihned poté, co se jejím koučem stal Josef Pešice, svádí k tomu, že i to mohl být důvod vašeho sbohem. Spekuluje se, že vztahy mezi vámi dvěma nejsou ideální.
Tak o tom snad raději ani nepište, protože je to absolutní pitomost. Ještě teď z Rakouska jsem s Pepíkem konzultoval plán přípravy a vyhlédnuté posily. Nedávno byl u mě s manželkou celý den na Hluboké.
Pokud je to fáma, musel jste určitě přemýšlet, jak vznikla.
Když jsem trénoval Slavii a on Teplice, byli jsme konkurenti. Někdo z nás možná něco řekl a ono se to obrátilo proti nám.
Mluvilo se spíš o tom, že spory začaly za vašeho společného působení ve Slavii, kdy sláva za zisk titulu v roce 1996 dopadla výhradně na vás.
Podívejte, trenérské kompetence byly tenkrát dopředu dané, 60:40 v můj prospěch. Úspěch je ale vždy kolektivní dílo.
Takže odcházíte skutečně jen kvůli touze trénovat?
Před svým odchodem do Innsbrucku jste přiznal, že vás zlákal i kurs šilinku ke koruně. Tu větu mi raději nepřipomínejte, ublížila mi. Když jsem se pak vrátil do Slavie, měl jsem kvůli ní potíže. Česká závist zafungovala.
To vám někdo vmetl do tváře, že jste hamižný?
Takhle natvrdo přímo ne, ale v podtextu to bylo. Vemte si však, kolik hráčů chodí do zahraničí. Myslíte, že by tam šli, kdyby brali míň?
