Ještě než se ostatní vysprchovali, ze smutné šatny vyšel Roman Týce, střelec našeho jediného gólu. Čtyři minuty před koncem první půle si narovnal míč na pravačku a vystřelil přímo do horního růžku. Byla to paráda, snad jediná od hostujícího týmu.
"Chtěl jsem centrovat, ale uvědomil jsem si, že Lokvenc není před brankou, protože mi přihrával. Tak jsem to prostě napálil na branku," popisoval Týce, kterého kouč Chovanec střídal po hodině hry kvůli potížím s ramenem. "Už v posledních zápasech v bundeslize jsem s tím měl problémy."
Oba góly do Srníčkovy branky padly po střelách hlavou. Sand se trefil už v 6. minutě. "Cítil jsem, jak míč vyrážím, ale najednou byl v síti," posteskl si Srníček. "Dal jsem Sandovi moc volného prostoru," sypal si popel na hlavu Ujfaluši, který střelce neuhlídal.
Druhý gól dal Tomasson sedm minut před koncem. "Trefil to ideálně, nemohl jsem nic dělat," řekl Srníček.
Ještě než však Tomasson odstartoval bouřlivé oslavy na Parken stadionu, mohli o vítězství rozhodnout hosté. Jenže Šmicer, který už v pražském utkání proti Dánsku zahodil tři velké šance, zkolaboval při zakončení znovu. Dvakrát šel sám na Sörensena, poprvé minul branku, druhý pokus mu gólman vyrazil. "Fotbal je zrádný," povídal Šmicer.
Byl klidný, vyhlížel vyrovnaně, jako by si ani nepřipouštěl, že zpackal zápas. "Koukám se dál. Musím se přes ty zahozené šance přenést." Sám prý ani nevěřil, že první možnost neproměnil. "Nechápu, jak jsem to mohl dát vedle."
Nikdo mu nic nevyčítal. "Musíme máknout, ještě není nic ztraceného," burcoval Patrik Berger, který Šmicra poslal do obou šancí.
Debutant Petr Johana se na pravé straně obrany natrápil s Jörgensenem, který připravil rozhodující gól. "Byl strašně dobrý, dělal mi velké potíže," bez vytáček přiznal Johana. "Až ve druhé půli jsem si s ním jakž takž poradil. Je smůla, že nahrál na gól."
