Až na nešťastné poslední dny, poznamenané špatným počasím, vám ale tradiční příprava v Jihofrické republice vyšla.
Určitě, cítím se líp než loni. Letos jsem ale zatím neabsolvoval ani jeden ostrý start a forma se neprojeví v tréninku, ale při závodě. V přípravě nejsou důležité jednotlivé výkony, ale průměr hodů, který byl vysoký. Házel jsem daleko.
Vaši kariéru přerušilo zranění, po němž vám mnozí předpovídali sportovní smrt. Dokázal jste se vrátit, i když jste začínal prakticky od nuly. Myslíte, že jste nyní schopen navázat třeba i na váš světový rekord?
Jsem přesvědčený, že mohu dosahovat lepších výkonů než loni, kdy mi žádný pokus vlastně neulétl. Hovořit o konkrétních číslech je strašně těžké, mohu hodit od osmdesáti metrů do sta. A raději bych se přiblížil té stovce... Problém je v tom, že po zdravotních potížích nejsem schopen stabilně dlouhých hodů, povede se mi třeba jen jeden pokus. Jsem si však jistý, že mohu hodit tak daleko jako nikdo jiný, vždyť druhý nejlepší počin v historii je třiadevadesát metrů. .. A světový rekord? Jeho překonání už závisí jen na šťastné souhře všech okolností.
Váš úvodní letošní start na mítinku v Ósace, který se koná dvanáctého května, byl zrušen. Naboural tento fakt nějak výrazně vaše plány?
Jak se to vezme. Dvacátého května závodím na exhibičním mítinku v Helsinkách, kde začínám evropské turné. Alespoň odpadnou případné aklimatizační problémy, které jsou spojené s pobytem v Japonsku.
Potom už se představíte na Zlaté tretře v Ostravě. Cítíte zvýšenou motivaci, když vás čeká start před českými fanoušky?
V této sezoně jsou pro mě nejdůležitější dva závody - mistrovství světa v Edmontonu a právě Zlatá tretra. Nervozita bude samozřejmě větší než kdekoliv jinde, je to pro mě srdcařská záležitost ukázat se divákům doma. Fakt, že se lidé přijdou podívat na vás, je nesmírně povzbuzující, může však z něho vyplynout i přemíra snahy. Bojím se, abych se nezbláznil a nepokazil svoje vystoupení technicky.
Ve Vítkovicích byste se měl utkat s vaším odvěkým rivalem Stevem Backleym. Přijede?
Ještě v Jihoafrické republice jsem Stevea přemlouval, a pokud se mu nepřihodí nějaké zranění, neměl by stoprocentně chybět. Pro lidi to bude určitě hodně zajímavý souboj, dobře ví, že už spolu válčíme hodně dlouho. A letos, co jsem ho viděl, vypadá lépe než kdy předtím.
Zmínil jste Backleyho, které další oštěpaře letos považujete za své největší soky?
Jména se nijak nezmění - Gatsioudis, Parviainen, Makarov... Možná se objeví někdo další. Tuším ale, že pokud neudělám chybu, můžu vyhrávat. Respekt ze svých protivníků mám. Ale strach, to ne. Strach mám jedině ze sebe.
