Garbage odpálili své zhruba devadesátiminutové vystoupení písní Temptation Waits z druhého alba, na které navázala skvěle pumpující skladba Not My Idea z jejich první, dosud nepřekonané desky. Bubeník a otec Garbage Butch Vig nelhal, když sliboval výtečný zvuk, v němž se výbušně slévaly kytarové nájezdy či řetězce rytmických figur s umělými zvuky a duněním bubnů, až člověku plandaly kalhoty pod poryvy energie z reprosoustav. Kapela však nestavěla jenom na silovém potenciálu, který se vybíjel prostřednictvím písní typu Hammering In My Head. V jakémsi druhém plánu Garbage nabídli kompoziční um a bohaté možnosti výrazu, který sahal až k úlevně zpomaleným písním. Nechyběly proměny temp, střídání nálad; přechod mezi pádností a křehkostí byl v podání Garbage takřka okamžitý a naprosto přirozený. Odehrával se v rozpětí jedné písně, třeba Vow nebo Sleep Together. Ne nadarmo byl Butch Vig producentem zásadního nirvanovského alba Nevermind. Garbage Předkapela Cosmetic Punkx
Bez zpěvačky Shirley Mansonové by však Garbage zůstali v půli cesty. Ona je osobou, která ten chytře jadrný pop završuje a prodává. Podobně jako muzika Garbage, byl i její projev směsí vášně a chladu, civilnosti i emocí. Mansonová vlastně hrála roli antihvězdy: nesnažila se publikum sbalit, netlačila rockově na pilu. Zpívala zdánlivě bez účasti, avšak s ohromnou citlivostí vkládala svůj hrubší hlas do přesného frázování a výrazových odstínů. Křičela šepotem. Když kapela zpomalila (písně I Think I'm Paranoid, Medication), její zpěv se náhle rozevřel sametovými, jemnějšími barvami... I kdyby citovala banalitu, dalo se jí věřit.
Své hity Garbage úmyslně zdrsňovali, hudebně a zvukově vrásnili i špinili, snad aby z nich melodičnost "nevyskočila" hned na první poslech. Tuto hru na pop v rocku lze přijmout, neboť je zaranžována s výsostným muzikantským umem. Hudební inteligence nerozpoznatelně srůstá s živelností, a to je velký kumšt.
Pořádala agentura 10:15 Promotion
Zimní hala Slavie, Praha, 20. května
22. května 1999
